Sekundární viktimizace

Viktimizace je jednoduše situace, kdy se člověk stává obětí. Primárně je na člověku spáchána nějaká újma, ale tím jeho poškozování a trápení nemusí končit. Pokud se jedná o potenciální trestný čin a člověk jej nahlásí, může mu zásadně ubližovat také následný proces: při nahlašování, opakovaném popisování události, vyšetřování, soudním řízení a případné medializaci. Traumatizující mohou být tyto procesy samy o sobě, ale největší dopad mají necitlivé a neohleduplné reakce ostatních lidí – policie, lékařů, advokátů, soudců, ale také příbuzných a blízkých oběti nebo náhodní komentátoři a diskutující. Člověk se setká s nedůvěrou, bagatelizací, nepochopením či dokonce útoky, že si původní čin vymyslel či že si za něj může sám (tzv. victim blaming, obviňování oběti); zatímco on zažívá trauma, bolest, pocity osamocení, nespravedlnosti a nedůstojnosti.

Někteří lidé popisují, že pro ně sekundární viktimizace byla bolestnější a náročnější než samotný původní útok. Nejčastěji se s tímto pojmem setkáváme v kontextu sexuálního násilí na ženách – to, když se jich lidé dokola vyptávají, proč šly, kudy šly, proč zůstaly s útočníkem o samotě, co měly na sobě, co čekaly, když pily alkohol, a jestli ho tak trošku nevyprovokovaly samy tím, že s ním nejprve flirtovaly.

Lze mluvit také o terciální viktimizaci – dlouhodobých až celoživotních dopadech původního činu na člověka, změny jeho životního stylu či rozvoj duševních poruch, např. post-traumatické stresové poruchy (PTSD, post-traumatic stress disorder). V tomto kontextu může člověk dlouhou dobu žít celkem spokojeně, ale nějaký spouštěč (trigger) znovu vyvolá celý jeho minulý prožitek. Např. pokud byla někdy žena sexuálně napadena a je medializován a veřejně diskutován případ podobný jejímu, řeči okolních lidí na ni mohou mít podobný dopad jako před lety při řešení jejího případu.

druhotná újma, victim blaming, rape culture, genderově podmíněné násilí, násilí na ženách, násilí na mužích, patriarchát