Šikana v práci se u nás často bagatelizuje. Kolegové by měli na viníka upozornit, apeluje právnička
Aktuální kauza novináře Marka Wollnera, který kvůli nařčení z šikany odchází z České televize, je jen špičkou ledovce. K bossingu či obtěžování totiž nedochází jen v médiích. Proč se k tomu u nás zaměstnavatelé ještě nenaučili přistupovat seriózně a transparentně? A co je kromě komunikace základem prevence toxických pracovních vztahů?
Čas od času vzbudí pozornost zprávy o bossingu, diskriminaci nebo sexuálním obtěžování na pracovišti, spojené se známými jmény. Vyjádření jednotlivých institucí a dalších aktérů často nesou podobné rysy jako postup zaměstnavatelů v méně exponovaných kauzách: počínaje snahou zamést aféru pod koberec přes bagatelizaci nevhodného chování až po snahu znevěrohodnit osoby, které na toto jednání upozornily nebo mu byly vystaveny. Čeští zaměstnavatelé se vesměs ještě nenaučili k problematice přistupovat seriózně a transparentně.
Šikana na pracovišti – zejména v podobě bossingu a nezřídka i s genderovou nebo sexualizovanou povahou – je častější součástí českých pracovišť, než bychom si přáli. Tyto negativní a toxické fenomény se vyskytují na všech druzích pracovišť, nejen v médiích či na univerzitách, kde je veřejnost může intenzivněji sledovat. Mediálně probírané kauzy nám ovšem umožní jednak snáze ilustrovat některé charakteristiky tohoto fenoménu, jednak upozornit na nežádoucí bagatelizaci problému, která se bohužel projevuje až příliš často.
