Tvůrci Jan Hřebejk a Petr Jarchovský se proslavili zejména sérií úspěšných nostalgických filmů situovaných do minulého režimu nebo nedávné minulosti a v posledních letech pro Českou televizi vytvořili několik detektivek. Ve čtyřdílné minisérii Pozadí událostí se pustili do aktuálních témat: spolu se scenáristou Michalem Sýkorou reflektují problém sexismu na vysokých školách a vztahů mezi vyučujícími a studujícími. 

Láska na fakultě. Šedá zóna vztahů mezi učiteli a studenty je tikající bomba

Vztahy

Hřebejk, „který si to [že je feminista] o sobě taky myslí“, zdůrazňuje, že seriál zobrazuje současné vítězství žen nad muži, ergo je feministický. Kritičtí recenzenti a recenzentky KlíčováZabloudilová a Fila podle režiséra seriál nepochopili – nedošlo jim, že když tvůrci něco ukazují, neznamená to, že s tím souhlasí. Tvrzení z druhé části věty lze v obecné rovině považovat za platné: samotné téma problematické samozřejmě není, je však možné k němu přistoupit různým způsobem. Při sledování jsme se nemohli ubránit dojmu, že seriál současné problémy nereflektuje, ale spíše aktivně přispívá k jejich prohloubení.

Sympaťáci a figurky

Seriál je uváděn jako komedie/krimi, tvůrci se prý inspirovali i univerzitním románem. Jistá žánrová neukotvenost je v seriálu rozhodně patrná: seriál nás chce pohnout, šokovat a přimět k zamyšlení nad současnými problémy, ale hlavně rozesmát. Zdrojem komiky jsou v seriálu dvě oblasti: první je sexualita (k tomu později), druhým pramenem humoru má být genderová korektnost vtělená do postavy děkanky Klusové v podání Jitky Čvančarové a jejího poskoka-proděkana Kamila, Petra Vančury. 

Fotogalerie: Podívejte se na snímky ze seriálu Pozadí událostí (Foto: Julie Vrabelová, Česká televize)

Zmíněné dvě postavy v seriálu vystupují v několika scénách, které působí, jako by se tam střihači omylem připletly materiály z Princezny ze mlejna nebo ze socialistických pohádek zesměšňujících feudalismus. Děkanka vydává opatření s pompou, jako by šlo o královské dekrety, proděkan kolem ní panáčkuje jako komoří a nemá na práci nic lepšího než jí podstrkovat svačinu. 

Tato forma přitom v případě děkanky nijak neodpovídá její roli v příběhu: když si odmyslíme Čvančarové pohádkové herectví a škrobenost jejích replik, v mnoha případech jsou její připomínky k poměrům na katedře namístě. Zejména co se týče jejího postoje vůči kolegům, kteří nereflektují svoje hierarchizované postavení, popírají střet zájmů při navázání vztahu se studentkami nebo se jen vůči studentkám nezdráhají sexistických komentářů. 

Jak normální je, aby pětatřicetiletí chlapi spali s patnáctiletými holkami?

Komentář

Jako by ale aluze na pány krále nestačily, tvůrci si vypomáhají i odkazy na minulé režimy: děkanka si vede na jednotlivé pedagogy složky a cenzuruje jejich volný čas. Očividnou paralelu k praktikám StB tak střídají komentáře postav – „Ona snad dělala pro SS“.

Grotesknost děkanky a jejího poskoka vyčnívá zejména ve srovnání s vážností, s jakou je přistupováno k problémům mužů střední generace. Když se pedagog Bohdanovský musí podílet na péči o syna – několikrát ho dokonce vidíme oplachovat talíř –, jako by šlo o řešení hlubokého existenciálního problému. Svou frustraci řeší tím, že pije alkohol a svoji ženu verbálně ponižuje, nicméně přesto je vykreslen jako sympaťák. I jeho žena nakonec ráda uzná, že ji nic lepšího nečeká. 

Další z existenciálních dilemat jako by řešil komisař Zach. Ten se potýká s tím, že musí být v rámci jednoho z úkolů součástí týmu vedeného ženou. V reakci na to se začne své kolegyni posmívat za to, že je žena, lesba a že má menstruaci, a pomlouvat ji před svým nadřízeným. I z něj se ale nakonec vyklube good guy: i přes hlubokou krizi nadále vykonává svou práci a jeho nesnášenlivost nakonec není tak hrozná, když ji vidíme ve srovnání s postarším otcem, který je ještě horší. Tu nejprimitivnější homofobii nebo mizogynii tu představují stárnoucí rodiče. Generace ve věku Jarchovského, Sýkory a Hřebejka je tady ta „progresivní“. 


Pozadí vztahů na fakultě

V čem je vlastně problém, ukazuje fotoromán, který pro časopis Heroine napsaly Duo docentky. Celý příběh o toxických vztazích mezi studujícími a vyučujícími vyšel v Heroine 4/2022, které je ještě posledních pár dnů v prodeji.

Foto: Adéla Leinweberová
Foto: Adéla Leinweberová
Foto: Adéla Leinweberová
Foto: Adéla Leinweberová
Foto: Adéla Leinweberová

Prohnat kňoura bučinou 

Hlavním zřídlem humoru v minisérii má být nicméně sexualita. Na jedné straně zde figuruje genderově korektní svita, kterou sexualita pobuřuje. Bigotní děkanka ve jménu čistoty mravů odděluje vysoké umění od nízkého, psanou pornografii považuje za morálně závadnou, a odhaluje tak v sobě snobku, která prospala snad všechny literárněvědné debaty druhé poloviny minulého století. Zároveň z jakéhosi důvodu prokládá své moralistní promluvy výrazy jako „prohnat kňoura bučinou“. Tato děkanka-aparátčík chce cenzurovat umění a také zakazovat sex mezi studujícími a vyučujícími. Stanovisko problematizující intimní vztahy mezi studenty a pedagogy je tak zdiskreditování tím, že je nenápadně argumentačně propleteno s dávno zastaralými názory na umění.

Donekonečna recyklovaný argument, že vztahy mezi vyučujícími a studujícími mohou být i konsenzuální, problematizuje fakt mocenské nerovnováhy, která je v tomto typu vztahu z podstaty vždy přítomná. Což koneckonců ukázaly kauzy z univerzitního prostředí, které byly od letošního února popsány v médiích.

Studenti proti sexualizovanému násilí

Studentská Iniciativa Nahlas se zabývá problémem sexualizovaného násilí na Univerzitě Karlově, zejména pak na Filozofické fakultě UK. Jejím cílem je mapovat pole tohoto problému a vést s představiteli fakulty a univerzity dialog o zavádění systémových opatření zamezujících a předcházejících tomuto druhu násilí. Iniciativa vznikla v únoru roku 2022 v souvislosti s otevřením kauzy s doc. Petrem Christovem na Katedře divadelní vědy, kterou podrobně zmapoval v sérii článků Deník N.

Více na www.iniciativanahlas.com

Naštěstí zmatenému diváku na pomoc přispěchají sympaťáci, kteří literatuře rozumějí. Mozkové národa jako pedagog Bohdanovský, docent Mádler i Soňa Kostková drží prst na tepu současné vědy a umějí nám vysvětlit, že umění není život a že literární postava není autor. Tito klaďasové sice nahlédli, že sex je cosi přirozeného, ale i když jim je okolo padesáti, baví se především fekálně-sexuálním humorem. Příznačná je zde fascinace análním sexem, po kterém většina postav tajně touží. Tyto potlačené vášně pak tryskají z postav v podobě olezlých vtípků. 

Seriál zároveň problematicky vykresluje anální sex jako ultimátní transgresi, ba až sodomii, po které někteří v tichosti baží, všichni si o ní s chutí zavtipkují, ale nikdo „normální“ ji neprovozuje. Přitom jde o běžnou sexuální praktiku, na jejímž provozování není nic skandálního. Z tabuizování a exotizování análního sexu vysvítá, že tvůrci zaspali dobu nejen co se týče debatu o sexualizovaném a genderově podmíněném násilí, ale i o sexu obecně. 

Sledujete sérii Pozadí událostí

Soustřeďme se na prostý fakt, že anální sex v seriálu figuruje jako centrální motiv od plakátů přes děj až po název: pozadí, jakože zadek! Připomeňme si, že hlavní zápletka Pozadí událostí se odvíjí od análního znásilnění mrtvoly. Tvůrci se opravdu v roce 2022 rozhodli pro Českou televizi natočit seriál prošpikovaný vousatými dvojsmysly a vtipy o hanobení mrtvol. Ha ha. Ha.

Mladé dračice a staří ňoumové

Ústředním tématem seriálu ale nemá být anální sex, nýbrž vztahy mezi studujícími a vyučujícími. Studentky, které jsou zde vyobrazeny jako mladé ženy zvládající studium, divadelní tvorbu i uspokojování emocionálních a tělesných potřeb svých učitelů, ostře nesouhlasí s děkančinou snahou zamezovat zmiňovaným sexuálním vztahům. Jako by tyto nadženy netoužily po ničem tolik jako po tom, vrhat se svým o dvacet až třicet let starším učitelům do postelí. Navíc ústřední čtveřice „nás, co spolu spíme“ utvořila jakousi mocenskou kliku, která deformuje vztahy mezi studenstvem. Přesto není toto vztahové schéma v seriálu zásadněji problematizováno. Přitom právě normalizace navazování tohoto typu vztahu generuje toxické prostředí, v němž je mocnějším dovoleno vše a těm, kteří jsou na druhém, kratším konci provazu, znemožňuje o vzniklé situaci i otevřeně mluvit.

Pár sestávající ze studentky Kláry a postaršího docenta a vedoucího katedry Mojmíra představuje v Pozadí událostí pozoruhodnou dvojici. Sirota Klára sice už dva roky u Mojmíra bydlí, ale stále se ho bojí požádat o pomoc ve finanční tísni. Zjevně spolu za tu dobu také mockrát nemluvili, protože docent nezjistil, že po večerech se jí podařilo napsat celou disertaci. Postavy se navíc svorně a s lehkostí smějí tomu, že Klára nemůže kvůli vztahu s vyučujícím nastoupit na doktorát. To, že následky jejich vztahu má nést ona, je totiž v jejich světě přirozené. 

Pusa od pana učitele, „flaška“ s vedoucím. Tyhle hry by vaše děti na táborech a školních akcích hrát neměly

Sexuální obtěžování

Vztah jiné studentky a jejího pedagoga je zobrazen v souladu s kulturním klišé, které jej pomáhá legitimizovat: mocenská nerovnováha je vyvážena individuálními vlastnostmi. Ve vztahu Bohdanovského má studentka-dračice nad pedagogem-nesmělým ňoumou navrch: celou situaci má plně pod kontrolou. Je to ona, kdo ho pozval na večírek, a tak je za veškeré následky zodpovědná jen ona sama. 

Jediná reflexe intimního vztahu se zesnulou studentkou, které se pak tento sympaťák dopustí, je, že byla v posteli divoška a že by ho zajímalo, jestli by spolu dál spali, kdyby nezemřela. Sympatický Bohdanovský se ale s budoucností bez sexu se studentkou nakonec smíří a moudrý strýček Mojmír, odměněn, líbá bakalářku Kláru v otcovském objetí. A hle, bylo to dobré. V perspektivě nedávných kauz na několika českých vysokých školách působí tento obrázek jako čirá fantazie, blouznění myslí stižených deliriem tremens uvadajícího patriarchátu. 

„Feministické“ myšlení tvůrců minisérie, o kterém režisér na DVTV mluvil, je ve skutečnosti plné soucitu a empatie pouze k potížím stárnoucích mocných mužů. Je pravda, že tyto potíže byly způsobeny ztrátou privilegií, které mužům plynuly z patriarchálního společenského uspořádání typického pro minulé století. Zde ale reflexe důležitého tématu končí. Seriál má pojednávat problematiku sexuálních vztahů mezi vyučujícími a studujícími na univerzitě, přitom se však omezuje na jedinou perspektivu. 

Hřebejk sám přiznává, že si o tématu nic nezjistil (o iniciativě na FAMU říká jasné nepravdy) a že se o perspektivu a názory studujících nezajímá. Tvůrci asi očekávají, že se podobně jako seriálové studentky spolu s nimi dojmeme nad dilematy padesátníků u moci, vysmějeme se ženě ve vedoucí pozici, která chce zlepšit podmínky mladších kolegyň, a pozastavíme se nad prudérností dnešního světa. Možná by tvůrci svůj údajný feminismus osvědčili lépe, kdyby na chvíli zkusili pro změnu raději poslouchat.

Autoři a autorky seriál viděli všichni, viděli ho celý a nejsou ve službách děkanky FAMU. 

Text vznikl s přispěním Stely Chvojkové, Elišky Frešerové a Tomáše Blatného. Autoři a autorky textu jsou členové a členky Iniciativy Nahlas.

Aktuální číslo

  • Žijí s postižením, ale to nedefinuje jejich osobnost ani přístup ke světu
  • Máte odvahu zpomalit? Být offline, žít svým vlastním tempem a být v klidu? Inspiraci najdete v rubrice Feel good
  • Foto na titulní straně: Eliška Sky x Midjourney
  • Speciální příloha o umělé inteligenci. Co bychom jï měli naučit především?
  • Více než 180 stran čtení, které způsobuje nezávislost
Popup se zavře za 8s