Dvě generace, dvě odlišné zkušenosti. Jedna vychovávala děti za hluboce partiarchálního socialismu, druhá v atomizované současnosti. Gabriela Boška v prvním ze série rozhovorů matek s dcerami mluvila se svou matkou. Podle vlastních slov chce otevírat dialog a dosáhnout většího porozumění napříč odlišnými světy. Dvě generace žen spolu mluví o proměnlivých podobách mateřství, genderových rolích i o tom, co by v životě udělaly jinak.
Na mnohém se s matkou neshodne a v řadě ohledů se liší. Jinak přistupuje k výchově, práci i dělbě práce v domácnosti. Ale právě proto se domnívá, že je potřeba, aby spolu různé generace mluvily a snažily si navzájem porozumět. Na webu Heroine.cz najdete rozsáhlý a velmi otevřený rozhovor dcery s vlastní matkou, který se dotýká mimo jiné představ, jaké jsou úlohy žen a mužů v domácnosti:
D: A jak se díváš na fungování domácnosti, když jsi vyrůstala a později v tvé vlastní? Co si myslíš o dělbě domácích prací mezi ženou a mužem? Vnímáš tam nějakou změnu u mladší generace?
M: Když jsem vyrůstala, tak taťka byl ten, kdo se staral o věci kolem baráku a mamka mu sem tam pomohla. Mamka se starala o domácnost. Táta dělal na směny, takže když byla mamka v práci, postaral se o nás on. Určitě si neříkali „ty budeš dělat tohle a já tohle“, ale byla mezi nimi souhra. Taťka byl hodnej a pokornej. Asi před dvěma lety řekl M (vnuk) něco, co se mi moc líbilo: „Babi, mamka dělá doma a taťka dělá venku, a když má mamka doma hotovo, tak mu jde pomoct.“ To je z pohledu dítěte to nejkrásnější, co může doma vypozorovat.
D: Ale my jsme to doma neměli. Vás dva s tátou si spolu v podstatě nepamatuju vůbec, ale ani s jedním z dalších tvých partnerů to takhle nebylo.
M: Váš táta byl svůj. Ten se staral o svoje věci. Chvíli jsme ho poslouchala. Když se řeklo, že bude chalupa, která se opraví, tak jsem kývala a opravovala chalupu. Ale nejde to, když něco nechceš. Možná kdybych byla ještě stará generace, třeba bych byla pokornější, ale holt jsem rebel.
Společně pátrají po tom, v čem byla výchova těžší dříve a v čem dnes. Shodují se, že v současnosti je velký problém v izolovanosti a slabých podpůrných sítích. Na mnoha místech se lidé méně potkávají a mladé matky tolik nesdílí zkušenosti tváří v tvář, jen na internetu:
D: Myslíš, že je možné, že vy jste to jako matky měly jednodušší, protože jste kolem sebe měly širší rodiny a komunity? Ty ses teda potom přestěhovala, ale i tak? Bylo to v něčem jednodušší, myslíš?
M: Na tom ale nesešlo. Ženský chodily s dětma ven. Chodily jsme do poradny – to je jako vy dneska chodíte k pediatrovi na běžné kontroly – a tam jsme se potkávaly. To si pamatuju, že mě zarazilo, když jsi měla Z a chodila jsi k doktorce. Já jsem ti říkala, že tam potkáš ženský s kočárkama a s někým se seznámíš. A tys mi řekla: „Ne, my jsme objednaní.“ Takže takhle se mámy nepotkají, aby si vyměnily zkušenosti. Vy všechno lovíte z internetů, a to vám stačí.
D: Já si myslím, že nestačí. Spousta matek je izolovaných.
M: Protože se nemají kde potkat.
Celý rozhovor mezi Gabrielou Boška a její matkou čtěte na webu Heroine.cz.