Narodila se v romské osadě, v první třídě propadla. Dnes je Podhradská uznávanou spisovatelkou a sbírá ceny

Na své dětství v romské osadě poblíž Prešova vzpomíná s láskou, a doteď Slovensko tak trochu považuje za svůj domov. Květoslava Podhradská byla součástí velké rodiny s jedenácti dětmi. „Můj otec měl dvě práce. Dělal ve velkém stavebním podniku v Prešově. Nebydleli jsme v chatrčích, měli jsme v osadě v Ostrovanech svůj dům. Naše maminka například pomáhala učiteli na základní škole. Když napadlo hodně sněhu, a my děti jsme nemohly jít do školy, přišel pan učitel a učil u nás v kuchyni,“ vzpomíná. „Bylo to opravdu šťastné dětství. Byli jsme venku, v kolektivu, bosí a špinaví.“

Stěhování na Ostravsko za lepší prací a životem byl pro malou Květoslavu velký náraz. „Nastoupila jsem do školy a neuměla jsem jinak než romsky. Ničemu jsem nerozuměla. Opakovala jsem proto i první třídu. Taky se dnes divím, že mě nepřeřadili do zvláštní školy,“ vzpomíná Květoslava na školu. Velkým štěstím pro ni bylo, že chodila na sportovní základní školu, kde dokázali ocenit její pohybový talent. Po základní škole se vyučila a pracovala v různých továrnách, na pět let odešla s rodinou do Anglie. Po návratu se pustila do studia střední školy a během té doby začala s psaním povídek.

Její knižní prvotina získala hned dvě literární ceny: „Jmenuje se O vakeriben paš o lekvaris / Povídání u povidel a je napsaná romsky s českým překladem. Je o tom, že svým vnoučatům vyprávím o svém dětství v osadě na Slovensku a o přechodu do Ostravy. Pro vnoučata byla velké překvapení, že babička sportovala a hrála první ligu,“ směje se Podhradská. „Jezdím s ní také po školách, nedávno jsem byla i ve škole tady u nás. A to mě baví. Musela jsem se toho ale hodně naučit.“

V současné době pracuje Květoslava Podhradská na další knize, v níž zpracovává téma queer identity v romské komunitě. Kromě toho ale také pomáhá druhým. „V Ostravě mám literární klub pro mládež, kde pracuji se čtyřmi romskými dívkami na jejich čtení a psaní. Mám z toho radost,“ vypráví v rozhovoru Lukáše Houdka, který v plném znění najdete na webu Heroine.cz.