Z malého bytu na Letné utekli na ves. Tady hádky rozdýchame mezi jabloněmi,“říkají Petr a Andrea Uhlíkovi

Život v hlavním městě Petrovi a Andree Uhlíkovým dlouho přinášel mnoho pozitiv – všechno bylo blízko, bylo možné se kdykoliv s kýmkoliv potkat. Zároveň ale oběma hektické tempo přestávalo dávat smysl. Už delší dobu rádi ve volných chvílích vyjížděli daleko do lesů a kopců za město – až jednoho dne objevili starý dům, který je oba nadchl, a s ním i novou komunitu přátel a sousedů. V tom měli, jak si sami uvědomují, velké štěstí. Zatímco jejich obec funguje komunitně, v okolí takových mnoho není. Věří tedy, že starý dům si vybral je, a nikoliv obráceně. Jejich přístup k životu se kompletně proměnil – a nejen o tom mluví v rozhovoru na webu Heroine.cz.

„Vnímám velký rozdíl v plynutí času. Člověk se naladí na přírodní hodiny dne a roku a prostě funguje jinak. Tady se tak nespěchá, což z Prahy vůbec neznáme. Hodně mě ovlivňuje i koloběh roku v péči o zahradu. Mimo město je všechno daleko intenzivnější, člověk otevře dveře a je okamžitě v přírodě, a to na něj prostě působí,“ popisuje Andrea Uhlík Berecková své dojmy z života v domě na venkově.

Život mimo město jim přinesl i odlišný náhled na to, co to znamená „ekologie“ nebo „šetrnost k životnímu prostředí." „Díky tomu, že teď zvažujeme, jak bude přestavba našeho domu vypadat, zjišťuju, že ta standardní cesta rekonstrukce je vlastně cesta spousty odpadu a ignorování toho, z čeho jsou věci vytvořené nebo odkud se k nám dostávají. Ukazuje se, a to mi přijde opravdu děsivé, že finančně nejlevnější řešení jsou vlastně ta nejtoxičtější,“ popisuje Petr.

Jak už to bývá, život ve starém domě bez vymožeností, jako je ústředního topení, párům přináší i jiný náhled na sebe samé a jejich vzájemný vztah. Co o sobě zjistili Uhlíkovi? Jak se do jejich vztahu promítly Petrovy role vraha Ladislava Hojery nebo intersexuální vrcholové atletky? A jak často si doma vykládají tarotové karty? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz.