Čtyřicátnice Lucie ztratila jako tříletá svou mámu Alici. Ta se stala jednou z obětí takzvaného spartakiádního vraha Jiřího Straky. Život Lucie i celé rodiny tahle událost pochopitelně obrátila naruby. Lucie se nedávno dozvěděla, že TV Nova chystá natáčení další řady detektivního seriálu Metoda Markovič, který by měl být věnován právě Strakovi. Od té doby podle svých slov zažívá těžko představitelné utrpení.
O Jiřím Strakovi ví Lucie s jistotou hlavně jednu věc: „Na velikonoční pondělí 8. dubna 1985 zabil naši mámu. V lesíku na Novodvorské.“ Alice byla tehdy na návštěvě u příbuzných, kde nechala Lucii a její sestru, a šla se provětrat ven. Tato procházka se jí stala osudnou – v lesíku nedaleko bytu příbuzných se setkala s šestnáctiletých chlapcem, který ji zavraždil a její tělo schoval pod větve do křoví.
Lucie sama si dlouho myslela, že si její maminku vzal anděl. Chodila s rodinou do kostela, přišlo jí to jako rozumné vysvětlení – a to až do jedenácti let: „Straku tehdy pouštěli z vězení a spolužáci se mě ptali, jestli to zvládám. Řekla jsem, že to zvládám v pohodě. Že vůbec nevím, kdo to je. „Nevíš, kdo to je? Ten člověk ti zabil mámu!“ A já, že asi těžko. Ten střet byl fakt drsný. Všechno se zbortilo. To krásné, co jsem si jako dítě vystavěla, bylo pryč. Najednou to bylo úplně jinak,“ říká v rozhovoru Lukáše Houdka na webu Heroine.cz.
„Ve čtrnácti mi jeden kamarád donesl výpis z policejního spisu. Na čtení některých věcí jsem neměla žaludek ani tenkrát. Aspoň jsem se ale konečně dozvěděla, co se stalo. Mám čtyři děti, dvě z toho jsou ještě malé, a nedokážu si představit, že by teď měla být má jedenáctiletá dcera postavena před stejnou realitu, jako tehdy já,“ uvádí jen jeden z řady důvodů, proč se jí nelíbí, že seriál vzniká bez jejího souhlasu. Zároveň se obává, že filmaři příběh sériového vraha nepojmou dostatečně citlivě. „V první řadě Metody Markovič byly reálné záběry z rekonstrukcí, kde se pachatel smál. A celý ten seriál na mě nakonec působí, že by Hojera člověku mělo být ještě líto,“ upozorňuje Lucie.
Lucie se o natáčení dozvěděla z upoutávky v televizi. „Mně už teď píšou spolužáci ze základky, jak to snáším. Jestli vím, že se to točí. Jestli jsem k tomu dala souhlas a kolik mi za to zaplatili. Teď to ještě vypadá, že z toho budeme mít nějaký profit,“ stěžuje si. Po filmu Sbormistr, kdy tvůrci podle přeživších v případu Bohumila Kulínského pouze využili příběh jedné z obětí, je tu další případ, který nastoluje etické otázky – zejména kdo, jak a za jakých podmínek má právo zpracovávat příběhy konkrétních osob.
Jak se Lucie s matčinou smrtí vyrovnávala v mládí a jak na rodinné trauma nahlíží dnes? Jaký postup tvůrců seriálu, který má znovu oživit rodinnou tragédii, by si bývala přála? V čem jí seriály s podobnou tematikou připadají zrůdné? A jaká byla její maminka v běžném životě? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz.
