TikTok i Duolingo učí děti závislosti. Jak na to reagují školy a co by měli vědět rodiče
Aplikace a hry nejsou jen nevinná zábava. Jsou navržené tak, aby děti udržely co nejdéle, a mnohé z nich tak trávily hodiny v nekonečných feedech. Z her a aplikací se stává loterie, kterou děti prohrávají. Jakou roli mají školy a rodiče, když i dospělí s nástrahami technologií zápasí? Ve světě přibývá zemí, které zavedly plošný zákaz mobilů ve školách. V Česku ale pravidla chybí a školy hledají vlastní cesty. Jak se dá dětem pomoci – a proč zákaz mobilů ve škole nemusí stačit?
Děti tráví velkou část dne ve škole – a i tam se rozhoduje, jakou roli budou mobily v jejich životě hrát. Ve dvaceti amerických státech už platí zákaz mobilů a tabletů během vyučování, podobné kroky udělala Jižní Korea nebo Nizozemsko. A některé země už hlásí, že se po zákazu zlepšily studijní výsledky. Jenže jak nastavit pravidla v Česku, kde se přístupy jednotlivých škol liší?
Foto: Valerie Mirić Tkadlčíková
„Ta praxe je hodně pestrá, nemáme pravidla, která by platila pro všechny školy. Některé neomezují vůbec nic, jiné zakazují mobily o přestávkách, ale povolují je ve výuce. Ve Vsetíně zase starosta Jiří Čunek uvalil na všechny školy absolutní zákaz,“ popisuje redaktorka Lucie Kocurová, která se tématu dlouhodobě věnuje.
Podle Filipa Molčana, podnikatele v oblasti technologií, je zákaz jen jedna část řešení. „Mělo by se hlavně vzdělávat, hodně o tom mluvit, protože si myslím, že děti, ale ani rodiče nevědí, jak ty technologie fungují a jak jsou postavené. To by možná pomohlo nejvíc a nemuselo by se pak tolik regulovat.“ Připomíná, že regulace je spíš nouzové řešení v prostředí, které sám označuje za „divoký západ“.
Aplikace jako loterie: proč jsou pro děti tak nebezpečné
Největší problém Molčan vidí v tom, že aplikace jsou cíleně stavěné na vzbuzení závislosti. Hry i aplikace jsou plné takzvaných dark patternů, tedy nástrojů, které přispívají k tomu, že dítě ztrácí kontrolu nad tím, kolik času jejím užíváním stráví. To platí pro hry typu Brawl Stars a Roblox, ale i pro zdánlivě nevinné a v zásadě užitečné aplikace jako Duolingo nebo fitnes aplikace.
„Na každé krabičce cigaret je velké upozornění ‚pozor, způsobují rakovinu‘. Ale rodiče nechávají děti stahovat hry, které jsou úmyslně naprogramované tak, aby na nich vznikala závislost. V app storech není žádný vykřičník, žádné upozornění. To mi přijde hrozné,“ říká.
Proto je zásadní, v jakém věku se děti k chytrým telefonům dostávají. „Fakt je rozdíl, jestli dáš smart phone do ruky sedmiletému, dvanáctiletému nebo patnáctiletému dítěti,“ upozorňuje Kocurová. Sama popisuje konkrétní dopady: „Děti si okamžitě začnou vytvářet skupinky – třeba ‚všechny holky bez Rózy‘. Někdo udělá screenshot, nasdílí ho a Róza je smutná. V momentě, kdy děti dostaly telefony a škola to moc neřešila, se hrozně zhoršily vztahy v kolektivu.“
Rodiče často netuší, jak aplikace manipulují jejich dětmi
Je to ovšem velmi nerovný souboj. „Dítě bojuje proti nejlepším psychologům, které zaměstnávají firmy v Silicon Valley. Je hodně těžké to vyhrát, respektive to vyhrát nejde,“ zdůrazňuje Molčan. Filip Molčan připomíná i jeden extrémní příklad ze svého okolí: „Kamarád měl podezření, že jeho dcera je na TikToku moc často. Ukázalo se, že tam tráví dvanáct, třináct hodin denně. V jednu hodinu ráno se vzbudila a už sjížděla feed.“
Cestu vidí v kombinaci jasných pravidel a otevřené debaty. „Minimálně do patnácti let by neměl být standard, že nejsou nastavená žádná pravidla v mobilním telefonu,“ říká Molčan. A Kocurová dodává, že i když není zastánkyní drakonických zákazů, smysl jí dává alespoň školní pauza od technologií: „Těch pár hodin denně nebudeš řešit, kdo ti napsal, kdo ti dal like, nebo jestli někdo zrovna něco hraje. Dáš si pauzu a odpočineš si od toho.“
Celou epizodu podcastu Hlas Heroine, kde zazněl i tento rozhovor, najdete na YouTube, Spotify, Apple Podcasts a dalších platformách.
