Učitelé je mají za potížisty, oni jsou při tom jen mimořádně nadaní. Jak se dá talent dítěte rozvíjet už ve školce

Mimořádně nadané děti to, navzdory zažitým představám, nemají lehké. Totéž platí pro rodiče a vyučující, zvlášť pokud takové děti nejsou v dostatečně stimulujícím prostředí. A tradiční školní výuka, v níž se nebere zřetel na individuální nadání a prostředí, opravdu stimulující nebývá. 

Petra Broskev Boháčková a některé další učitelky a odbornice jako Alena Pokorná hledají způsoby, jak výuku uzpůsobit dětem různých talentů. A to už ve školce. Lucie Kocurová ve svém článku poskytuje také poznatky týkající se rozdělení do skupin, ve kterých se dětem lépe pracuje. „Mají tu děti nadané, děti z podnětného i méně podnětného prostředí, děti v dobrém slova smyslu průměrné i s odlišným mateřským jazykem, ve věku od tří let do zhruba šesti a půl. Petra Broskev Boháčková tuto různorodost, která by některým lidem mohla nahánět strach, vnímá spíš jako požehnání. Tvrdí, že ve velmi heterogenním kolektivu není tolik soutěživosti jako ve stejnorodém, navíc to vyučující přirozeně vede k  přemýšlení o tom, jak jedno téma připravit lákavě pro různé skupiny dětí.“

Pokud vyučující umožní nadanému dítěti například připravit prezentaci o tom, co ví nad rámec běžné výuky, nebo se naopak na chvíli odpojit od skupiny a třeba si číst, je to podle respondentek ku prospěchu všech. Mimořádně nadané dítě, které nemá možnost rozvíjet svůj zájem, nebo je dokonce okřikováno, ať už s informacemi navíc „neotravuje“, prožívá frustraci, s níž si neví rady. Ohleduplná výuka, která bere v potaz odlišné potřeby, je tedy v zájmu celých školních kolektivů. 

Jak se nadané dítě projevuje už ve školce? Proč ho vyučující někdy vnímají jako problémové? A jak by šel systém změnit? Čtěte na webu Heroine.cz.