Mar-a-Lago trend: Jak se velké rty, výplně tváří a facelift staly znakem politické loajality k Trumpovi

Když se americká podnikatelka Amanda Till svěřila deníku The New York Post, že utratila přibližně 55 000 dolarů za různé kosmetické zákroky, dodala k tomu i důvod takové investice: Dává jí to pocit sounáležitosti.

„Spousta z nás, kdo podporujeme prezidenta Trumpa, chce vypadat co nejlépe,“ uvedla. „Dává vám to pocit, že někam patříte. Každý tady něco znamená.“

Amanda je přesvědčená, že jí vylepšené tělo odemyká dveře do míst, kam by se s tím původním nejspíš nedostala. A není zdaleka jediná. Plastičtí chirurgové hlásí nárůst poptávky po takzvaném Mar-a-Lago looku, vzhledu, jehož název je odvozen od luxusního resortu Donalda Trumpa na Floridě. Jak touží klientky vypadat?

Přifouklé rty, výplně tváří, výrazný facelift, hladké čelo, bělostné zuby, dlouhé husté vlasy, štíhlá postava s křivkami „tak akorát“.

Žen, které vyznávají tuto estetiku, vídáme v okruhu MAGA (Make America Great Again) elity celou řadu. Ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noem, Melania Trump, prezidentova mluvčí Karoline Leavitt, velvyslankyně USA v Řecku Kimberly Guilfoyle, ultrapravicová aktivistka Laura Loomer a mnoho dalších.

Nejde ale jenom o snahu o atraktivitu, celá věc má mnohem komplexnější a hlubší souvislosti.

Loajalita

Filozofka Susan Bordo napsala, že tělo je plocha, na kterou se zapisují pravidla a hierarchie dané společnosti.

Lidé dávají Mar-a-Lago vzhledem viditelně najevo souhlas s politickými názory určité skupiny. Říkají: „Ano, patřím k této vrstvě vlivných lidí. A díky tomu jsem víc v bezpečí.“

Podle webu The Guardian čím dál častěji sahají po plastických operacích i muži, aby působili „mužněji“ a víc při síle v komunitě, kde je dominance zásadní hodnotou. Oblíbené jsou čelistní implantáty a výplně lícních kostí. Mar-a-Lago look tiše utahuje konzervativní šrouby, když znovu podtrhuje, že žena musí být především atraktivní a muž silný a dominantní.

Status

Zároveň takto upravená tvář funguje jako znak bohatství. Operace jsou nákladné a vyžadují průběžnou údržbu. Kdo ji nosí, říká: „Mám peníze a čas. Patřím k elitě.“ Už nejde o to, aby plastika nebyla vidět, naopak. Je žádoucí ji přiznat jako něco, co si můžu dovolit. Okázalý přepych jako kód.

Téma je vítaným soustem pro bulvár, který si samozřejmě nemůže nechat ujít příležitost pořádně zdrbat něčí vzhled. Ale jsou tu i zajímavé postřehy z akademického prostředí. Psycholog Santiago Martínez Magdalena například tenhle trend pro deník El País popisuje jako novodobou estetiku dvora, historička umění Anne Higonnet z Barnard College mluví o „vizuální submisi“, vytvářející armádu konzervativních klonů, socioložka Juliet Williams z UCLA upozorňuje v Economic Times na absurdní paradox, kdy hnutí, které vehementně odsuzuje tzv. genderově potvrzující zákroky u trans lidí, zároveň ve velkém využívá plastickou chirurgii k docílení extrémní verze své vlastní genderové identity.

Co si z toho vzít?

V méně vyhrocených situacích nebývá tak jasně rozpoznatelné, jak úzce je vzhled provázaný s mocí. Teď se v přímém přenosu díváme na to, jak se z estetiky stává politický statement a z těla nástroj k udržení privilegií.

Je užitečné zamyslet se nad tím, nakolik jsou v každé době a společnosti naše rozhodnutí „nějak vypadat“ skutečně svobodná a naše – a nakolik souvisí s pravidly systému, který nás hodnotí, formuje a následně odměňuje nebo trestá podle toho, jak se přizpůsobíme.

Cílem tohoto krátkého komentáře rozhodně není kritika konkrétních zákroků nebo těch, kdo se pro ně rozhodli. Každý má právo upravovat si svoje tělo, jak uzná za vhodné.

Chtěla jsem ale upozornit na tlak na vzhled a jeho propojení s politikou, ideologií a patriarchálním nastavením. Na určitý vzor atraktivity jako kvality, která je vstupenkou mezi mocné a usnadňuje přístup ke zdrojům a výhodám.