Konec víceletých gymnázií: Pokud je rozhodnutí kraje první vlaštovka, měli bychom plakat, nebo tleskat?

„Hnutí ANO v Královéhradeckém kraji rozhodlo o zrušení všech víceletých gymnázií. Ředitelé už v příštím roce nesmí otevřít nové ročníky. O tom se před volbami samozřejmě nemluví. Ale děti v Hořicích, Nové Pace, Náchodě a dalších městech mají prostě smůlu, o možnost studovat na víceletém gymnázium přijdou.“ To napsal na svůj populární profil na sociální sítí X opoziční zastupitel Královéhradeckého kraje a starosta východočeského Tetína Matěj Hlavatý ze STAN. A pochopitelně tak vyvolal bouři a rozhořčení nejen na sociálních sítích.

„V Královéhradeckém kraji se žádné rušení gymnázií neplánuje. V současnosti vyhodnocujeme skladbu oborové nabídky středních škol a hledáme i možnosti, jak navýšit kapacity čtyřletých gymnázií pro žáky devátých ročníků. Jednou z cest je změnit dvě až tři víceletá gymnázia s nízkou naplněností a nízkým výsledkem přijímacích zkoušek na čtyřletá. Zvýší se tím šance a příležitosti pro žáky devátých tříd,“ snažil se situaci uklidnit mluvčí kraje Dan Lechmann.

Samozřejmě teď nemůžeme vůbec předvídat, co se skutečně stane, kolik škol, tříd nebo míst zanikne a jak to po volbách vlastně bude. Můžeme se ale zkusit zamyslet nad tím, co by se stát mohlo a jaké by byly důsledky určitých kroků.

Školy pro nadané?

Osmiletá gymnázia tu s námi nejsou „odjakživa“. Byla zavedena po roce 1989 jako vzpomínka na slávu prvorepublikových gymnázií, na kterých podle odhadů kdysi studovala dvě procenta tehdejší populace. Svět v devadesátých letech už šel jiným směrem a v roce 1996 odborníci z OECD Česko upozorňovali, že vzdělávacímu systému neprospívá rozdělování dětí na takzvaně studijní a nestudijní typy už v jedenácti letech. Tehdejší premiér Václav Klaus se ale rozhodl doporučeními neřídit, a tak je tady máme – osmiletá (a v menším počtu šestiletá) gymnázia, kolem kterých se od té doby našlapuje a nikdo tak úplně neví, co s nimi.

Jejich zastánci si představovali školy pro nejnadanější žáky, kterým běžná základní škola a vzdělávání v hlavním proudu nestačí a nevyhovuje. Mluvilo se o cca pěti procentech dětí. Realita je ale taková, že zejména v některých regionech se na víceleté gymnázium dostane prakticky každý, kdo se přihlásí. A s tou péčí o nadané to také není tak žhavé – z dosavadních šetření již víme, že víceletá gymnázia vyhovují zejména primárně tomu typu ambiciózních nadaných, které laicky označujeme za „encyklopedické“ typy. Kromě nich jsou ale velmi výhodné pro snaživé a pracovité jedničkáře a jedničkářky, tedy děti, které nemusejí být příliš nadané, ale studium si odpracují. Pomalejší, hloubavější nadaní studující se na víceletých gymnáziích mnohdy necítí dobře, protože jim nevyhovuje tlak na výkon, takže buď na „gympl“ vůbec nejdou, nebo ho opustí a návdavkem si ještě nezřídka odnášejí psychické problémy.

… nebo pro každého, kdo se přihlásí?

Podívejme se na zmíněný Královéhradecký kraj. Ten zřizuje jedenáct víceletých gymnázií – a mimochodem v krajském městě není veřejné ani jedno, osmiletý studijní program tam má pouze škola církevní. Například na gymnázium v Úpici se loni dostal poslední uchazeč či uchazečka s 15 body z jednotných přijímacích zkoušek a škola vypisovala druhé kolo… a ani tak nenaplnila kapacitu. Na osmileté gymnázium v Jilemnici šel poslední přijatý se 17 body, ani zde se nepodařilo třídy naplnit. V Hořicích, které ve svém postu explicitně zmínil Hlavatý stačilo k přijetí 24 bodů. „Dlouhodobě máme třídy víceletého gymnázia nenaplněné. Letos jsme měli kapacitu 30 dětí, nastoupilo jich 15,“ řekl pro Seznam Zprávy ředitel Krkonošského gymnázia a Střední odborné školy v Hostinném Jan Kletvík.

Sama pocházím nikoliv z Královéhradeckého, nýbrž ze sousedního Pardubického kraje, z jednoho malého města, kde pochopitelně nechybí osmileté gymnázium – a do dvaceti minut jízdy autobusem nebo vlakem se nacházejí další tři. Skutečně se v každém populačním ročníku desetitisícových obcí najde třicet mimořádných dětí, které by na základní škole trpěly? Když zavzpomínám na naši třídu, mám své pochybnosti.

Rozhodně se ale najde třicet rodin, které nemají dostatečnou důvěru v kvalitu místních základních škol, a svoje děti tak raději z hlavního vzdělávacího proudu vyvedou do školy pro „lepší“ děti. A hrajeme tu klasickou českou písničku: zatímco na gymplu, který zřizuje kraj, se koncentrují děti místních elit, na základních školách, které zřizuje obec, zůstane „zbytek“ – a vyučující si už od 90. let marně stěžují, že učit na druhém stupni je úkol pro otrlé.

Zrušit gymply? Dobře, ale co bude dál?

Je tedy rušení víceletých gymnázií v Královéhradeckém kraji výhrou inkluzivního vzdělávání, kterou bychom měli oslavit? Ano i ne. Čistě optikou nákladů určitě dává smysl zrušit typ škol, které mají sice prestiž, ale současně se v nich dlouhodobě nedaří naplnit třídy. Navíc děti, které na takové školy po páté třídě odchází, chybějí svým základním školám, které musejí fungovat dál, ale žactva, a tím pádem také peněz mají méně. Bylo by skvělé, kdyby namísto zrušeného nižšího gymnázia, o které není dostatečný zájem, skutečně vzniklo pedagogické lyceum, o které zájem je a v kraji ho zatím nemají. Konec konců nevíme ani nemůžeme předvídat, kterých škol se omezení skutečně dotkne – minimálně o zmiňované náchodské gymnázium je v posledních letech stabilně poměrně vysoký zájem a třídy i podle slov jeho ředitele naplní bez problémů.

Nyní tedy slyšíme, co nebude – nebudou osmiletá gymnázia. Chybí ale, co by naopak být mělo – tedy zkvalitňování druhých stupňů, které nutně musí přijít, protože jinak se v Královéhradeckém kraji zadělává na problémy, z nichž bude těžit tak maximálně soukromý sektor.

Sním o tom, že budeme mít veřejné základní školy, kde se všechny děti budou moci opravdu rozvíjet. Kde v každé škole nebo aspoň v každé obci působí koordinátor či koordinátorka nadání, kteří pomáhají vytipovat a diagnostikovat nadané (třeba i online díky českému nástroji Invenio, který nyní svým třeťákům a čtvrťákům nabízí Praha) a společně s vyučujícími s nimi pracují tak, aby nemusely pořád jen čekat, až látku, kterou pochopili už před rokem, pochytí také všichni ostatní. Sním o tom, že zkrátka skutečně každý dostane ve své základní škole kognitivní zátěž, jakou zvládne. Sním o diferenciaci učiva, volitelných předmětech, skupinách napříč ročníky. Sním zkrátka o kvalitních základních školách, protože bez nich se nic k lepšímu nepohne.

Jenže o tom se pořád tak málo mluví. V Královéhradeckém kraji i jinde. Takže se může stát to samé, co hrozí v souvislosti s omezením odkladů školní docházky: ubude možností zařídit se po svém, ale současně nepřijde žádná podpora „shora“. A nakonec to zase odnesou základní školy, jejich vyučující, rodiče i děti.