Na mobilu je závislých jen pár procent dětí, pro plný zákaz na školách nejsem, říká expert na digitální technologie

Kolik vlastně děti a dospívající reálně tráví času na svém mobilním telefonu? Je to trochu těžké kvantifikovat, protože mnozí z telefonu například poslouchají hudbu, ale přitom se věnují něčemu jinému. Tým IRTIS (Interdisciplinární výzkum internetu a společnosti) nainstaloval dospívajícím s jejich souhlasem do mobilů sledovací aplikace. „O něco déle jsou na mobilu dívky než chlapci, tráví na něm přes čtyři a půl hodiny denně. Chlapci pod čtyři hodiny,“ říká Šmahel. „Z toho zhruba 74 minut jsou na sociálních sítích, 20 minut na komunikátorech a chatech, asi hodinu tráví zábavou. Nejčastěji pak na YouTube, průměrně 41 minut denně, nebo hraním her na mobilu. Po YouTube nejvíc používají Instagram, TikTok, z komunikátorů Messenger a WhatsApp.“

Právě aplikace nainstalovaná v telefonu umožnila výzkumníkům, aby s teenagery zapojenými do výzkumu komunikovali pravidelně. „Aplikace posílá během dne několik krátkých dotazníků, což umožňuje průběžně sledovat vliv technologií na spánek nebo náladu," vysvětluje brněnský výzkumník. Nezachycuje ale pouze okamžité posuny, ale také dlouhodobé trendy: „Respondenti vyplňují longitudinální dotazník, což znamená, že se ptáme stejných lidí opakovaně, třeba s půlroční mezerou, na tytéž věci, což umožňuje sledovat trendy, případně rozlišit příčinu a následek. Používáme také experimenty, například eye tracking, což je technologie, která sleduje, kam se člověk na obrazovce dívá."

Podle Šmahela existují děti a dospívající, kteří maji tendenci trávit na mobilu příliš mnoho času, občas i na úkor koníčků nebo práce do školy. Přesto by ale šetřil s často používaným pojmem závislost. „Závislost na digitálních technologiích má specifická kritéria. Mezi ně patří třeba to, že je dítě kvůli technologii v konfliktu s rodinou nebo přáteli, že se mu zhoršují známky, opouští kamarády, je technologií zahlceno, pořád na ni musí myslet a podobně. U drtivé většiny dětí se tedy nejedná o závislost," podotýká. „Výzkumy ukazují, že dětí skutečně závislých na technologiích je mezi třemi a deseti procenty."

I proto podle něj nedává smysl zakazovat mobilní telefony plošně, ve všech situacích a všem. Podle zjištění týmu IRTIS neexistuje přímý vztah mezi dobrými vztahy ve škole a zákazem mobilních telefonů o přestávkách. „Média i někteří známí autoři se snaží shrnovat vliv technologií a sociálních sítí na člověka tak, že to vypadá, jako by byl na každého stejný a typicky negativní. Tvrdí, že všichni se po používání technologií cítí špatně, což tak určitě není. Vliv je individuální, na někoho může být negativní, na někoho pozitivní nebo žádný. Nelze to zobecňovat," říká v rozhovoru Jany Ustohalové, který si můžete přečíst na webu Heroine.cz.