Deset tisíc kroků denně je výmysl, cvičení okolo čtyřicítky ale výrazně ovlivní důchod, říká bývalá mistryně v kulturistice

Cvičení je důležité vždycky. Když je tělo mladé, ledacos mu projde. Okolo čtyřicítky to už začíná váznout a je nejvyšší čas začít se o tělo starat, přistupovat k němu s rozumem a uvažovat do budoucnosti, říká v rozhovoru na webu Heroine.cz Marta Horáčková. 

„Okolo čtyřicítky je období, kdy si zakládáme na to, jak budeme fungovat v ještě vyšším věku, ve stáří. Pokud žena řekněme do čtyřicítky necvičí, je to pro ni nejvyšší čas zamyslet se a najít si něco, aby se začala systematicky hýbat,“ věří. 

„Říkávám, že na začátku cvičíš, abys byla krásná, potom abys byla v kondici, postupně proto, abys byla zdravá, a nakonec aby tě tělo bolelo co nejméně. Mám i takové klienty, jejichž hlavním cílem je už jen dokázat žít samostatně, být soběstačný, dokázat se přesunovat, jít ještě na výlet, mít radost ze života.“

Jako klíčový vnímá silový trénink, kterému se sama věnuje léta. Tělo podle ní potřebuje odpor, aby svaly posilovaly, přetěžovaly se, kilové nebo dvoukilové činky tak nemají moc význam. Měly bychom být po deseti až dvanácti opakováních s činkou unavení, říká Horáčková. Ideální je pak kombinace s kardio cvičením, například během a strečinkem. Doporučovaných 10 tisíc kroků je ale podle ní nesmysl. 

„Těch deset tisíc kroků je vymyšlená hodnota, dobře se to pamatuje, dobře to zní, ale takhle zevšeobecňovat se to vůbec nedá. Záleží na tom, co člověk dělá během pracovní doby, jestli jen sedí u počítače nebo je v pohybu. Pro někoho je deset tisíc kroků úplný nesmysl. Nedá se to přesně kvantifikovat, je to individuální.“

S jakými pěti cviky si lze vystačit? Je lepší mít trenéra nebo cvičit sama? A kdy se smířit s tím, že trochu tuku na břiše je v pořádku? Více na Heroine.cz.

Video: Ženy u nás musely všechno zvládnout, já už nechci. Adéla Elbel o „pasti na hodné holky“