Patrik Buday: Když se dcera narodila, byl jsem ze všeho trochu pos*anej. Z porodního sálu mě vyvedli

Většinou v rozhovorech mluvíte o svých rodičích a svém dětství. Já bych se vás teď ráda ptala na vaše vlastní rodičovství a na vaši dceru.

A já budu hrozně rád. Upřímně už mě to povídání o mé matce alkoholičce moc nebaví.

Jak se vám změnil život, když se vám narodila dcera?

To je otázka, nad kterou se budu muset trochu zamyslet, protože na tohle se mě nikdo neptá. Na jednu stranu mám pocit, že se skoro nezměnil. Protože loni, když se narodila, už jsem několik let skoro nikam nechodil. U mě to byl přirozený proces, kdy kalby šly stranou a začal je nahrazovat klidnější, zdravější životní styl. Takže jsme s manželkou nepociťovali nějakou změnu v tom, že už nemůžeme chodit ven. Nebyli jsme třeba rok a čtvrt v kině a to nás mrzí, ale to je asi tak všechno.

Změna nastala v něčem jiném. Když se dcera měla narodit, dal jsem výpověď ve škole, kde jsem pracoval. Skejtové školy už sice fungovaly, ale přišel jsem o hlavní příjem. Přitom jsem najednou živil rodinu, kde se manželka chystala na mateřskou. Chtěli jsme otevřít dětskou skupinku a začalo by to být finančně napjaté a já začal počítat a přemýšlet nad záložními plány a najednou jsem z toho všeho byl doopravdy extrémně posranej. Takže ta změna nastala v tom, že jsem najednou pocítil existenční nejistotu.

Tu dětskou skupinku jsme nakonec neotevřeli a v prostoru, který jsem si na to pronajal, mám teď kancelář, mám tam i hry, chodím tam někdy hrát virtuální realitu.

Je to pro vás místo, kam se chodíte zašívat? Potřebujete mít nějaký prostor jenom pro sebe?

Já se tam neschovávám. To jsem vážně nikdy neudělal. Já si o sobě myslím, že jsem vážně dost aktivní otec. Trávím s Olivkou každou volnou chvíli a manželce se snažím vycházet vstříc a poskytnou jí taky nějaký volný čas pro sebe. Myslím, že je to potřeba, protože pro ženu je to rodičovství asi daleko víc stereotypní, je s tím dítětem skoro nonstop.

Ale do téhle své kanceláře chodím pracovat. Předtím jsem pracoval doma a když malá řvala, nemohl jsem se vůbec soustředit.

Jak jste prožíval ty začátky s malým miminkem?

Na začátku jsem se trochu hledal. Moje role v naší rodině se pořád mění. Zpočátku moje role spočívala v uklízení a vaření a péči o manželku, která byla v šestinedělí. To už je teď přibližně po roce jiné. S malou trávím víc času, už nepotřebuje být jen u mámy. Beru ji s sebou do fitka. Až bude větší, budu ji brát i do skateparku.