Past na partnera. Nemáte v telefonu stalkovací software? A jste si jistí?
Žárlivost a majetnický vztah k partnerovi jsou staré jako lidstvo samo. Moderní technologie však nabízejí netušené možnosti. Stalkerware v mobilním telefonu čte vaše zprávy, poslouchá vaše hovory a není snadné ho objevit.
Žárlivci odjakživa projížděli kapsy sak a kabelky, zruční kutilové zvládli napojit pevnou linku na magnetofon a první mobilní telefony či e-mailové zprávy se stávaly spouštěči bouřlivých rozvodů. Od těch dob se mnohé změnilo a slídilové všeho druhu mají v ruce prostředky, o nichž se továrníkům platícím si soukromé očko ani nesnilo. Nástroje ke sledování druhého přes telefon – tzv. stalkerware (tedy software sloužící ke stalkingu) – jsou dnes tak lehce dostupné, že si spousta lidí jejich nebezpečnost ani neuvědomí. Tuto past mohou na své partnery nastražit násilníci, ale jejím svodům snadno podlehnou i zoufalí lidé užírající se podezřením.
Co je horší? Nevěra, nebo špehování? V obou případech jde o překročení hranice vztahu a partnerovy důvěry, jedno zlo plodí druhé.
I když toužíte po pravdě za každou cenu, neměli byste tento krok do nebezpečných temnot udělat. Sice můžete získat jistotu, ale oboustranně narušený vztah takové zjištění zpravidla neustojí. A ještě důležitější je se před takovými praktikami bránit a nezůstávat obětí, která je na každém kroku pod kontrolou.
Hledá se řešení
Přestože výzkumy ukazují, že počet nahlášených nebo jinak rozpoznaných případů šmírování pomocí technologií roste, není to téma, o kterém by se běžně mluvilo. Stejně jako nevíme nic o tom, co se děje za zavřenými dveřmi spořádaně působících cizích domácností, na stalkerware se přijde často až v případě vyhroceného domácího násilí.
Poslechněte si podcast: Co nevíme o domácím násilí
Může si někdy oběť za domácí násilí tak trochu sama? Je pochopitelné, že muž je agresivní, když se žena náležitě nestará o domácnost? A proč je pro ženy tak těžké násilný vztah opustit? V podcastu Heroine O životě s Branislavou Marvánovou Vargovou, vedoucí poradny Rosa pro oběti domácího násilí, zjišťujeme, co si jako společnost myslíme, že víme o domácím násilí, a co bychom o něm skutečně vědět měli.
Svalování viny na oběť funguje jako naše ochrana, říká psycholožka v podcastu Heroine O životě
Pracovníci odborných poraden v tuzemsku i v zahraničí teprve hledají cesty, jak se s propojením stalkingu – tedy pronásledování a sledování – a moderních technologií vypořádat. Globální Koalice proti stalkerwaru, která zatím nabízí nejvíc informací, doporučení a postupů, jak stalkerware odhalit, vznikla teprve před dvěma lety. Ale i její experti stále řeší, jak propojit odborné poradenství a technologickou expertizu s právními předpisy.
Nespustím tě z očí
Pojďme se podívat na dva modelové případy, kde jména aktérů i podrobnosti byly pochopitelně změněny.
Monika a Karel nešli klasickou cestou chození – svatba – dítě. Společnou budoucnost začali plánovat po Moničině otěhotnění. Narození syna v Karlovi spustilo extrémní majetnické sklony a začal kontrolovat každý partnerčin krok. S jejím plánem brzkého návratu do práce nesouhlasil a hádky byly stále častější a silnější. Nakonec se uchýlil k vydírání choulostivými zprávami a fotografiemi z Moničiny minulosti, které stáhl z jejího telefonu. Vyhrožoval, že pokud nebude po jeho, materiály zveřejní. Monika se tváří, že přistoupila na jeho podmínky, ale hledá cesty, jak se s dítětem ochránit před jeho otcem i případnou další kyberšikanou.
Druhý příběh svědčí o tom, že stalkerware není jen „mužská záležitost“. Klára začala mít během dlouhé nemoci pocit, že je jí manžel nevěrný. Chodil pozdě z práce, někdy nepřišel vůbec. Vymlouval se na spoustu povinností, protože rodinné finance zatížené velkou hypotékou jsou dlouhodobě jenom na něm. Situace se nezměnila ani po Klářině uzdravení. Tajně mu do telefonu nainstalovala aplikaci, díky níž si mohla poslechnout, s kým a o čem telefonuje. Prý jen pro jistotu.
Tu opravdu získala – její muž měl dlouhodobý paralelní vztah. Když ho se svým zjištěním konfrontovala, manžel okamžitě přešel do bouřlivé ofenzivy. Nainstalovaný odposlech vnímal jako horší prohřešek, než je „obyčejná“ nevěra. Vztah skončil oboustrannou deziluzí a nepříjemným rozvodem.
Jak odhalit špiona
- Slídil ve většině případů potřebuje k nainstalování stalkerware přístup do vašeho telefonu (heslo), v případě iPhonu i heslo ke vstupu do iCloudu nebo AppStore, a také možnost s ním volně nakládat. Tedy i čas k tomu, aby vám do telefonu něco nainstaloval. Neprůstřelné heslo je základ. Pokud se vztah začne kazit, okamžitě ho změňte.
- Máte-li podezření, že je ve vašem telefonu něco, co tam být nemá, zkontrolujte přehledy aplikací přímo pod svým účtem na Googlu nebo Applu. Případně i nastavení sdílení polohy. S tím pomohou třeba pracovníci poradenských míst telefonního operátora. Mohou vrátit telefon do továrního nastavení, čímž se veškerá nechtěná aktivita přeruší. Jen počítejte s tím, že tak přijdete i o obsah telefonu.
- I když partner vaše heslo nezná, může se pokoušet ho z vás pod různými záminkami vymámit. Technicky zdatný slídil navíc dokáže ochranu telefonu prolomit. Pak se jeho přístup k vašim datům projeví většinou jen tím, že najednou o vás ví víc, než je reálné. Zná váš denní program, pohyby po městě, detaily z telefonních hovorů nebo osobních konverzací.
Tak lákavě snadné!
Kyberšikana prvního příběhu je naprosto jasná a vyděrač si nezaslouží ani náznak sympatií. Druhý případ svádí k porovnávání viny. Co je horší? Nevěra, nebo špehování? Jenže takové měření nemá logiku. V obou případech jde o překročení hranice vztahu a partnerovy důvěry, jedno zlo plodí druhé.
Stalkerware až příliš snadno otevírá nebezpečný prostor ovládání, manipulace, zničení vzájemné důvěry… Dostat se někomu do telefonu je celkem jednoduché, navíc se na to jen tak lehce nepřijde. Plížit se ulicí, schovávat se za popelnicemi a někoho sledovat? Náročné! Najmout si detektiva? Neobvyklé a drahé! Ale když je k mání aplikace, která dokáže totéž, a navíc je u většiny telefonů nerozpoznatelná? To je přece terno!
Aplikace umožňují sledovat zprávy a hovory, nahrávat nejen je, ale i to, co se děje v okolí, dokonce na příkaz pořizovat fotografie. V bezpečí nejsou ani účty na sociálních sítích nebo chatovací služby jako třeba WhatsApp, kam se aplikace zavrtají a důsledně sledují, o čem sledovaný komunikuje.
Aby unikly smazání (nejčastěji to udělá Google nebo Apple), maskují se jako ochrana telefonu před ztrátou či krádeží nebo jako pomoc k zajištění bezpečnosti dětí. A to je další problém se stalkerwarem. Kde je vlastně hranice mezi starostlivostí a špehováním?
Bojím se o tebe
Možná máte láskyplný vztah a zapnout si vzájemné sledování polohy v telefonu jeden z vás považuje za další projev péče. Je to jednoduché, stačí se trvale přihlásit do Google Maps a zapnout si funkci Sdílení polohy. Pokud to jednomu z páru není příjemné, může požadavek vnímat jako překročení hranice. Nikdo nemá partnera nutit k něčemu, co si nepřeje. Navíc technologie dnes nabízejí jiné nástroje pro bezpečnost – třeba SOS tlačítko v telefonu nebo službu Záchranka. Sdílení polohy je skvělý způsob, jak mít přehled o malých dětech a moci jim v případě ohrožení přispěchat na pomoc, ale dospělí přece nejsou děti!
Přesto existují páry, kterým tato možnost vyhovuje a na sdílení polohy se shodnou. Pak si kamarádka při společném posezení u kávy s pohledem na displej vzdychne – vždyť on se chudák z té práce ani nehne. Také vás v tu chvíli napadne, zda vidí skutečně svého partnera, nebo jen jeho telefon? Falešnou jistotu vzájemného láskyplného dohledu je totiž jednoduché obejít.
Článek vyšel v magazínu Heroine číslo 6/2021. Nové číslo s Miřenkou Čechovou na obálce přináší texty o kyberpunku, o podobách lásky i o sexu po porodu.
