Okradená babička a vnuk násilník. Expertka vysvětluje, jak fungují restorativní setkání mezi oběťmi a pachateli

Případy, kdy v rodině senioři a seniorky od svých nejbližších zažívají různé ústrky a násilí, nejsou bohužel výjimečné. Jako zdravotní sestra pracující přímo v rodinách jich Arlene Groh z Kanady viděla nespočet. Některé se jí samotné velmi dotýkaly. Například když zjistila, že muž, kterého osobně znala, svojí matce z účtu postupně vybral padesát tisíc kanadských dolarů, tedy zhruba asi 750 tisíc korun. Arlene by to od něj nikdy nečekala, a jeho skutek ji hluboce pobouřil. „Tehdy jsem jí řekla, že je to krádež, a musíme proto zavolat policii. A ji ta představa naprosto vyděsila. Na svého syna policii za žádnou cenu zavolat nechtěla.“

Arlene si dlouhodobě lámala hlavu s podobnými příběhy. Věděla, že pro seniory je těžké týrání přiznat na veřejnosti. „Můžeme mít například manželský pár, kde on nějakou formou zneužívá svou manželku, zároveň je ale také tím, kdo o ni pečuje. Manželka má strach, že pokud to bude řešit, nebude o ni mít kdo pečovat. Zároveň lidé nechtějí prát špinavé prádlo na veřejnosti. Chápou to jako vnitřní rodinnou záležitost,“ popisuje. Už v 90. letech jí její známí vyprávěli o tom, jak se zavádějí restorativní kruhy na středních školách. Od roku 1998 začala Arlene používat restorativní kruhy pro řešení různých druhů násilí páchaného na seniorech.

„Museli jsme přijít na způsob, jak přivést do jedné místnosti různé lidi, abychom mluvili o tom, proč ke zneužití došlo, co je třeba udělat pro nápravu škody a jakým způsobem můžeme zamezit tomu, aby se to opakovalo. Já jako zdravotní sestra jsem se mohla postarat o zdraví klienta a policie mohla prošetřit okolnosti případu a zároveň dohlížet na mé bezpečí. Vznikl tak mezirezortní tým specializující se na zneužívání seniorů a ten funguje dodnes,“ popisuje začátky svého působení. Už téměř třicet let se tedy tým kolem Arlene Groh snaží měnit a posouvat toxické vztahy v rodinách pomocí restorativních kruhů.

Aby mohla být setkání skutečně úspěšná, je potřeba naplnit několik podmínek. Jednou z nich je velmi důkladná příprava a předchozí rozhovory se všemi zúčastněnými, kde mohou zaznít předem názory a postoje obou stran, protože jejich perspektivy se mohou dramaticky lišit. Až potom dojde k samotnému setkání, a někdy je jich potřeba i víc. I zde platí pravidla a podmínky. „Když opakovaně ve směru kruhu jednotliví lidé mluví, jdou postupně hlouběji a hlouběji. Dostanou se tak ke kořenům problému a hledají společně řešení. Musí být vytyčena cesta vpřed a tou se vydat,“ popisuje Arlene Groh v rozhovoru Lukáše Houdka na webu Heroine.cz, kde mimo jiné i popisuje detailně, jak takový zdařilý restorativní kruh vypadá, i jak a proč se naopak může stát, že setkání nenaplní představy a potřeby zúčastněných. „Nejde o kouzla. A také někdy k úplnému rozhřešení nedojde. Společně ale učiníme alespoň nějaké kroky vpřed,“ uzavírá Arlene Groh.

Kdy restorativní kruhy fungují nejlépe? Jaká jsou přesná pravidla a co se stane, když kruh nefunguje? Více na Heroine.cz.