Nejhorší škola v zemi. Jak vypadá den na učilišti, které se snaží zachránit ty nejdrsnější děti v Norsku
Norsko je po světě známé jako země, která sází na rovnost mezi lidmi. Ani tady ale není všechno jenom růžové – v hlavním městě Oslu existují čtvrti, kde mnoho rodin nemluví norsky, žijí tam chudší lidé a teenageři se buď dají na dráhu zločinu, nebo aspoň začnou už v brzkém věku pracovat, aby si vydělali na základní potřeby. Jak to vypadá na škole, kam chodí většina takových studentů a studentek?
Jak začít školní den? Ve stovkách základních a středních školách napříč Norskem se uplatňují takzvané restorativní kruhy a další metody. Jde o to, aby děti i vyučující byli v kontaktu se svými pocity, rozuměli jim, byli schopní o nich mluvit, ale nenechali se jimi úplně ovládat. Mezi běžně využívané restorativní metody patří třeba školní mediace, která pomáhá řešit problémy a spory v kolektivech.
„Norsko má s mediací a restorativním přístupem dlouholetou zkušenost. První projekt vznikl už v roce 1990 a zaměřoval se na základní a nižší středoškolské ročníky. O dekádu později se přidal obsáhlejší program, který představil vrstevnickou mediaci na 600 odborných učilištích napříč Norskem. Restorativní přístup a mediace nejsou využívány jen k řešení a prevenci konfliktů, ale k celoškolnímu přístupu a k vytváření podnětného a bezpečného prostředí pro všechny,“ píše Lukáš Houdek, který navštívil několik škol v Oslu a zajímal se o to, jak v nich pracují i s náročnými žáky a žákyněmi.
Příkladem může být učiliště ve čtvrti Etterstad, kde se mnozí obyvatelé pořád – i přes snahy neziskovek a úřadů – cítí být druhořadými občany, kteří stojí mimo dění ve společnosti. „Toho si je vědomo vedení odborného učiliště Etterstad Upper Secondary School. Škola připravuje 620 studentů a studentek na kuchařské a pekařské povolání nebo na profesi prodavače a prodavačky, programy zahrnují turistický ruch a obchod či technické obory,“ píše Lukáš Houdek. Ředitelka školy Elin Stavrum o svojí škole tvrdí, že patří mezi ty nejhorší v zemi: „Tři čtvrtiny studentů tvoří kluci, což činí naši školu trochu drsnou. Většina studentů má migrační historii a někteří přišli do Norska teprve nedávno,“ popisuje. S tím se často pojí výzvy, s nimiž se studenti i škola potýkají. „Naším největším problémem je, že studenti jednoduše nechodí do školy. Důvodů je více. Mnoho z nich má existenční problémy, potíže v rodině. Musejí pracovat místo toho, aby seděli v lavicích.“
Škola zaměstnává sociální pedagožku Gunhild Solem, která má na starosti blaho studujících. Ty odhalila třeba to, že za vysokými absencemi u některých studujících stojí třeba i nutnost vydělat si na jídlo. A tak ve škole zavedli společné snídaně, které se údajně osvědčily: „Všímám si, jak moc ty snídaně pro některé znamenají. Někteří jsou chudí, nemají rodiče, společná snídaně je pro ně proto velmi důležitá.“ Až třicet procent studujících tady má záznam v trestním rejstříku, mnozí i za násilné chování. Podle Gunhild Solem ale není řešení, aby se jich škola hleděla co nejrychleji zbavit. „Sama věří hlavně v restorativní justici, kterou už více než dvě desetiletí propaguje. Nejen že se všichni zúčastnění snaží přijít na to, proč se konflikt stal, jak se kdo cítil a proč, Gunhild společně s dětmi hledá způsob, jak takovým situacím předcházet,“ popisuje Lukáš Houdek.
Jaké techniky tady volí, aby drsné holky a kluky udrželi na uzdě? Jak se škole daří ve srovnání s ostatními norskými školami, do kterých nechodí tak nároční studující? A co bychom z norských metod mohli přijmout v Česku? Dočtete se na webu Heroine.cz.
