Neznámý muž ji v kanceláři málem uškrtil. Po letech se ho rozhodla navštívit a zeptat se, proč to udělal
Pro řadu lidí je navázání kontaktu mezi obětí závažného trestného činu a jeho pachatelem jen těžko představitelné. Restorativní justice, nový přístup pro práci s obětí i pachatelem, však svědčí o tom, že může oběma stranám přinést nejen úlevu, ale i nový impulz do života. Takový je také příběh Magdy a Jirky.
Je první březnová neděle letošního roku. Dvaapadesátiletá Magda stojí v doprovodu tří zaměstnanců Institutu pro restorativní justici (IRJ) před bránou plzeňské borské věznice. Prochází bezpečnostní kontrolou, postupně se před ní s tíhou otevírají – a záhy za ní zavírají – jedny mříže za druhými, až dojde do malé úzké místnosti. Tam ji na oprýskané zdi s velkým úsměvem vítá včelka Mája, která jako by se právě dala na útěk ze žlutých emailem natřených stěn. Protější zeď narušuje trojice okýnek, u nichž visí stejný počet rudých sluchátek. Za sklem sedí dozorci, kteří budou dnešní dění bedlivě sledovat, aby mohli v případě potřeby zasáhnout.
Magda vstupuje se smíšenými pocity. Na tenhle moment čekala několik let a téměř rok se na něj intenzivně připravovala. Je nervózní, zároveň se těší. Kovový stůl obklopený šesti židlemi, retro kostkovaný ubrus, hrnky a sklenice a pak už jen tyčinky, plastová lahev vody a box kapesníků – vše je tak, jak si Magda při přípravných setkáních v mezích vězeňských podmínek přála. Teď je však něco špatně. Místo, které si vybrala, jí najednou nesedí. A tak se chápe plastové židle umístěné k pachateli blíž. Sedá si. Sedají si také tři facilitátoři a vězeňský kaplan. Jedna židle zůstává volná. Magda uvažuje, zda pachatele po letech vůbec pozná. Její myšlenky přeruší chrastění řetězu, když náhle v doprovodu stráže vstoupí do pokoje. Klíček zapadá do dírky v poutech a ta následně cvaknou. Pachatel si sedá na zbývající židli. Setkání může začít.
