Příběhy z terapie. V krizi máme šanci vyléčit traumata, s kterými bychom jinak museli žít dál

I váš teenager to má těžké

Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, deprese, poruchy příjmu potravy. Teenageři zaplnili psychiatrická oddělení nemocnic. Jako by přišla další epidemie – tentokrát vlna psychických potíží. Pro děti s koncem lockdownu úleva nepřišla. Právě teď potřebují pomoc a oporu rodičů ještě víc.

Těžký rok je za námi, úleva pro teenagery ale nepřichází. Co teď od nás potřebují ze všeho nejvíc?

Příběh první: Manželovo skutečné já

Do terapie přišla 45letá žena na pokraji fyzických i psychických sil. Nerozuměla tomu, kam se ztratil dřív krásný partnerský vztah, nechápala proměnu svého druhého manžela. Z dříve citlivého, pozorného muže, který přijal i její dvě děti v pubertálním věku z prvního manželství, se najednou a bez předchozího varování stal někdo naprosto neznámý.

Po rozvodu s prvním mužem byla v novém vztahu velice spokojená. Po třech letech se vzali a nyní pečují o vlastní dítě, kterému je 7 let, a dvě děti z klientčina předchozího manželství. Manžel si přál, aby byla s dítětem doma co nejdéle, věnovala se dětem a rodině. On rodinu finančně zajišťoval, společně jezdili na výlety, dovolené, a nakonec si pořídili krásný a velký dům na hypotéku. S pokračující krizí však manželovi ubývala práce, přicházel stres, jak to všechno finančně zvládnou. Z tohoto důvodu se klientka rozhodla nastoupit do zaměstnání, aby finančně ulevila rodinnému rozpočtu.

Manžel ale s jejím nástupem do práce nesouhlasil a začal manželku přehnaně kontrolovat. Chtěl znát heslo na firemní počítač a telefon, dal jí lokátor GPS na auto, osočoval ji z nevěry, vytýkal jí, že nezvládá domácnost… Když onemocněla, odmítal zajet na nákup, pomáhat dětem na online výuce, začal ji urážet, ponižovat, vyhrožovat rozvodem. Starším dětem psal zprávy, ve kterých matku pomlouval. Klientka začala zpochybňovat sama sebe. Manželovi dávala stále najevo, že ho miluje, že chce situaci řešit tak, aby rodina byla zachována. On ji nazýval manipulátorkou, která je agresivní, navíc nevděčná za to vše co pro ni a děti udělal. Nakonec se manžel odstěhoval ke svému otci, podal žádost o rozvod a zároveň se přestal zajímat o děti.

Covidová krize odhalila nezdravý manželský vztah, který se zdál do té doby harmonický, protože byl plně nastavený dle představy manžela. Manipulativní, patologické chování manžela by se dříve nebo později zaručeně projevilo, ale situace celou věc urychlila. Ženy, které prožívají toxické vztahy, mohou působit na okolí jako silné, sebevědomé a pracovně úspěšné ženy. Uvnitř jsou však často velmi křehké a zranitelné. Po náhledu na skutečný stav a jeho příčiny bylo možné pracovat na změně klientčina vnitřního nastavení a ukončení její role oběti. V terapii takového případu je zapotřebí zbavit se neoprávněných pocitů viny, které na nás partner přenesl. Dále je nezbytné pracovat na získání ztracené sebehodnoty, sebedůvěry a porozumět tomu, proč manipulátor vstoupil do našeho života. Co musíme změnit samy v sobě, abychom další toxický vztah nemusely prožívat.

Příběh druhý: Přerod milované práce v noční můru

Do terapie mi přišla 39letá učitelka na druhém stupni ZŠ. Do příchodu covidu ji práce těšila a naplňovala, vše se ale změnilo s nástupem online výuky žáků 8. třídy. Vždy přistupovala ke své práci velice zodpovědně, doma si dělala přípravu na další den, snažila se být kreativní, aby vyučování nebylo monotónní. Postupem času ji on-line výuka začala vyčerpávat, způsobovat úzkosti a poruchy spánku. Každé ráno usedala se staženým žaludkem k počítači na několik hodin. Protože děti neměly povinnost mít zapnuté kamery, obrazovka byla často černá, jen v malém okénku viděla svůj obraz. Klientka začala být nervózní, zda ji nepozorují rodiče, zda jsou s jejím výkonem spokojení. Práce ji začala frustrovat. Vnímala, že ostatní učitelé svoji práci zanedbávají, bála se kolegům navrhnout, aby děti měly povinnost mít kameru zapnutou.

Jak poznat, kdy už je alkoholu moc

Jaký je rozdíl mezi závislostí na alkoholu a jeho rizikovým užíváním? A proč pijí ženy jinak než muži? Terapeutka a spoluautorka knihy Suchej únor vysvětluje, jak poznat, že máme s pitím problém. Dáváte si často po práci skleničku? Pak zpozorněte a čtěte dál.

Drtivá většina lidí, kteří pijí rizikově, o tom neví, říká terapeutka Johana Růžková

Krize její práci neohrozila, ale zakázky začaly značně ubývat partnerovi. Přicházel domů později a často opilý. V opilosti nad sebou ztrácel kontrolu, vyčítal jí její práci a čas, který tam tráví. Druhý den se omlouval za své chování. Chvíli se zdálo, že se situace zklidnila, ale ukázalo se, že začal pít tajně. Klientka nacházela po bytě schované prázdné nebo nedopité lahve od tvrdého alkoholu. Vynořily se jí bolestné vzpomínky z jejího dětství a dospívání: návraty opilého otce domů, křik, hádky, její strach a zoufalství.

I když měla partnera ráda, přestala mu věřit. On jí lhal, že nepije, ona ze strachu žila v jeho lži spolu s ním. V terapii bylo důležité nahlédnout dětské trauma, které se spustilo díky problémům přítele s alkoholem. Klientka ovšem už dávno není bezmocné dítě. Nemusí tomu jen nečinně přihlížet, může zaujmout postoj, učinit rozhodnutí, zda vztah radikálně ukončí nebo přítele konfrontuje. Uvědomila si, že potřebuje v terapii uzdravit své minulé zranění, že strach z dětství ji blokuje v prožívání spokojeného života. Že tak jako její partner schovává lahve od alkoholu, ona se schovává před nezbytným rozhodnutím. Našla odvahu a s přítelem si otevřeně promluvila. Ten si uvědomil, co vše může ztratit, a rozhodl se nastoupit na ambulantní léčení závislosti.

I když partner klientky tři měsíce úspěšně abstinuje, jejich vztah je nadále velmi křehký. Tak jako se důvěra může velmi rychle rozbít, tak se velice těžko a pomalu vrací do vztahu zpět. Prospěšná a pomáhající je individuální terapie obou partnerů a společná partnerská terapie u jiného terapeuta.

Kam dál?

Vyvíjel by se vztah těchto klientek jinak, nebýt prožité covidové krize? Nevíme. Téměř vždy se ale v terapii dotkneme zdroje problému, který má kořeny v dětských zraněních, a těžká zkušenost v dospělosti je spouštěčem starých, často vytěsněných traumat prožitých a nezpracovaných v dětství. Díky krizi můžeme dojít k porozumění a pochopení svého života: jaký mám k sobě vztah, proč prožívám takové vztahy, kde je má sebehodnota, sebedůvěra? Jsem schopen prožívat blízkost ve vztahu, o čem jsou moje strachy, proč se stále nechávám zpochybňovat druhými, proč žiji podle představ a očekávání druhých? Kdo jsem? Co chci? Co potřebuji? 

V terapii můžeme dobře nahlédnout souvislosti minulých a přítomných bolestí, zranění, zkušeností. Nahlédnout, porozumět a odložit minulost, změnit přítomnost a tvořit vlastní budoucnost.

Mgr. Pavlína Rasochová působí na online platformě Hedepy, která usnadňuje cestu k psychoterapii pomocí videohovoru. Kromě ní je zde k dispozici přes 70 ověřených psychoterapeutů z ČR. Služba vznikla v srpnu 2020 v době pandemie.