Útěk z igelitky jménem Praha. Jak herci Petr a Andrea Uhlíkovi našli své hnízdo na vsi
Herecký pár Petr Uhlík a Andrea Uhlík Berecková loni změnil dosavadní směr svého života. Opustili ruch velkoměsta, pořídili si dům u nás v sousedství, chystají se zasadit pár stromů, asistovali při porodu koťat a hlavně – do našeho vesnického koloritu vnesli spoustu nové energie. Ještě před rokem to byli jen noví sousedé, dnes jsou z nich skvělí přátelé.
Máte za sebou rok života na venkově, jaký byl?
Andrea: Celý ten rok byl – a pořád je to naše velké téma – o hledání balancu mezi tím, jak žít tady, a zároveň pracovat v Praze, která je sto kilometrů daleko.
Petr: Já během toho roku poznal spoustu různých úskalí, která mi náš dům ukazuje, třeba to, že jsem stoprocentně nepraktický… Ale zároveň i to, že člověk může vydělat peníze, aby zaplatil někoho praktického, a takových lidí je tady naštěstí spousta. Ale asi nejdůležitější je pro mě nadhled, který tu díky lidem a vzdálenosti od Prahy mám. Myslím ve smyslu naší práce, protože tady se v našem oboru nikdo nepohybuje. V Praze jsme neustále intenzivně řešili práci a lidi v ní.
A: Tady mají všichni práci a život jako dvě oddělené bubliny. To pro nás neexistovalo a tohle místo nám tu pomyslnou čáru vytváří.
P: Přesně. Je jedno, v kolik sem po práci dorazím, třeba ve dvě ráno, ale to, že jsem tu, mi dává pocit nádechu, pocit nějakého útěku z té igelitky jménem Praha.
V rozhovoru se dále dočtete:
- proč se pár rozhodl utéct z Prahy
- jak našli svůj vysněný dům
- jak se do vztahu promítají role, které Petr Uhlík hraje
- co do jejich života přináší tarotové karty
Líbí se vám rozhovory, které na Heroine.cz přinášíme? Chtěli byste je číst celé a bez reklam? Předplaťte si nás, moc to pro nás znamená.
A: Vnímám velký rozdíl v plynutí času, který je daný pravidelností práce, dřívějším vstáváním… Člověk se naladí na přírodní hodiny dne a roku a prostě funguje jinak. Tady se tak nespěchá, což z Prahy vůbec neznáme. Hodně mě ovlivňuje i koloběh roku v péči o zahradu. Je náročné, než člověk vůbec pochopí, jak ten ekosystém funguje, kudy jde světlo, kudy voda, když prší… Mimo město je všechno daleko intenzivnější, člověk otevře dveře a je okamžitě v přírodě a to na něj prostě působí. Celý uplynulý rok vnímám jako studii našeho domu a zahrady, nás dvou v tomhle prostředí a lidí z úplně jiné bubliny. A je to strašně příjemný.
