Mladí migranti v Evropě. Jaké jsou jejich osudy?

Český filmDěti na dněFilm
Irena Hejdová
| 6. 12. 2021 | 9 komentářů | 8 095
Mladí migranti v Evropě. Jaké jsou jejich osudy?
Film Přes hranici vypráví příběh nezletilých sourozenců prchajících Evropou. Foto: Maur film

Tragické příběhy uprchlíků na polsko-běloruských hranicích, kterých jsme v těchto dnech skrze média svědky, mají většinou jen poražené. Náročné cesty napříč kontinenty navíc překonávají i mladí a nezletilí migranti. Jaké jsou jejich osudy? Kromě přímých svědectví o tom vypráví i nový působivý animovaný film Přes hranici.

Příběhy uprchlíků jsou hororové. Ze svých rodných zemí se snaží uniknout všemi způsoby, po moři i po souši. Aktuální běloruská cesta je pro ně na první (zrádný) pohled jednoduchá. V létě Bělorusko organizovalo lety z asijských a blízkovýchodních zemí, které tisíce migrantů dostaly na bělorusko-polskou hranici. Na cestu obětovali celoživotní úspory, své byty, domy či pozemky. Teď tady, v bažinách a močálech hlubokých bělověžských lesů, čeká na možnost přechodu odhadem pět tisíc migrantů, dalších patnáct tisíc podle zpráv médií v běloruském vnitrozemí.

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko je nadšený, že davy uprchlíků může vyvádět z míry Evropskou unii, která na něj uvalila sankce po květnovém vynuceném přistání civilního letadla s jeho odpůrcem Ramanem Pratasevičem na palubě. V poslední době situace eskalovala a přes veškerou snahu polských dobrovolníků a neziskových organizací na samé hranici Evropy umírají lidé.

Mladí migranti cestují například se vzdálenějšími rodinnými příslušníky či s cizími lidmi, které potkají po cestě, stávají se také oběťmi obchodu s lidmi.

Na polsko-běloruské hranici se podle médií srocují lidé zejména ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku, Alžíru či Egypta. Ta hrstka, které se podaří do Evropy proniknout, povětšinou míří do západní Evropy. Zástupci českých organizací pomáhajících migrantům se shodují, že lidé na bělorusko-polské hranici do Česka nemíří. Pokud už se jim podaří do Polska projít, většina pravděpodobně míří do Německa. Co se týče mladých migrantů do osmnácti let bez doprovodu, těch v Česku podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdaleny Faltové ročně končí nižší desítky, přesnější číslo není k dispozici. Mladí migranti podle Faltové cestují například se vzdálenějšími rodinnými příslušníky či s cizími lidmi, které potkají po cestě, stávají se také oběťmi obchodu s lidmi. Nejčastěji jde v případě mladých migrantů o nezletilé dospívající chlapce z Afghánistánu.

Migrant u mě doma

Michelle Losekoot

Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti? Celý článek čtěte v tištěné Heroine.

Můj život s Mohamedem

Na běloruské hranici je nyní i slovenská novinářka Sára Činčurová. Popisuje příběhy rodin s dětmi, které tu potkala; přicházejí hlavně z iráckého Kurdistánu či ze Sýrie. „Je tragické, že ti lidé netuší, co je čeká a že budou zavření uprostřed zimy v militarizované zóně, to je obzvlášť bolestivé,“ říká Činčurová. Činčurová má přímou zkušenost i s uprchlíky, kteří se do Evropy snaží dostat přes Středozemní moře. Letos v květnu působila na německé humanitární lodi Sea Eye 4, tudy podle ní utíká méně rodin, většinou jde o muže či ženy s dětmi, nejčastěji ze subsaharské nebo severní Afriky. Činčurová tu ale potkala i deseti- či dvanáctileté děti bez doprovodu. 

Šance důstojně žít

„Teprve se formuje jejich psychika, a když v tomhle kritickém věku budou cítit, že jsou odmítaní a nepřijímaní, může to mít na celý jejich další život katastrofální vliv,“ říká Činčurová. Minulý rok našla v Aténách přímo na ulici dva afghánské nezletilé bratry bez doprovodu, bylo jim třináct a patnáct let. „Byly to ještě děti, jejich rodiče zahynuli v Afghánistánu,“ vzpomíná Činčurová. Chlapci byli zranění, a tak je Sára vzala do nemocnice, kde je ale odmítli ošetřit. Byla jsem strašně smutná a zasažená tím, že už v tak mladém věku zažili tyhle hrůzy a evropský rasismus. Dnes bydlí v dětském domově a strašně doufám, že se jim podaří dokončit školu a vybudovat si dobrý život. Na to, aby takto mladí lidé měli šanci, je musíme jako společnost přestat vyčleňovat a umožnit jim studovat a důstojně žít,“ dodává novinářka.

Nepravděpodobnou náhodou právě vstoupil do českých kin film, který podobně šokující příběhy mladých uprchlíků nabízí. Francouzsko-německo-český snímek Přes hranici je dílem režisérky Florence Miailhe a vznikal dlouhých dvanáct let unikátní metodou malby na sklo – mimo jiné i v českých studiích, kde vznikla polovina animace filmu. Režisérka, která filmem debutovala v téměř důchodovém věku, v něm vyšla ze zážitků svých prarodičů, kteří do Francie uprchli před náboženským útlakem z ukrajinské Oděsy ve dvacátých letech minulého století.

uprchlíciFoto: Maur film

Snímek Přes hranici vznikal dlouhých dvanáct let unikátní metodou malby na sklo – mimo jiné i v českých studiích.

Film Přes hranici měl premiéru v kinech 25. 11. Součástí uvedení jsou i edukativní listy pro školy, které nepojednávají jen o migraci. Jak říká český producent filmu Martin Vandas: „Ptáme se, co je to domov, co pro každého z nás znamená. Co by se muselo stát, abychom se tohoto zřekli. Jaká to musí být hrozba, strach, aby člověk s málem odcházel do neznáma? Nechceme naším filmem někoho mentorovat, povyšovat se – vyprávíme jen příběh, který je ukotvený ve skutečnosti, který nás oslovil a dojal a ve kterém jsme se chtěli podělit o tyto pocity s diváky.“

Filmový příběh dvou nezletilých sourozenců prchajících z blíže neurčené východoevropské země složily autorky filmu z řady imigračních příběhů. Příběh se tak odehrává v kulisách fiktivní Evropy, jakkoliv místopisné názvy znějí povědomě. Třináctiletá Kyona a o rok mladší Adriel se ocitají sami na cestě poté, co je jejich vesnice vypálena nepřáteli. Jejich rodiče chtějí zachránit alespoň je, sami se ztratí kdesi po cestě.

Film jako cesta k pochopení

Hrdinové filmu se na své cestě setkávají s bezprizorními dětmi ulice, stanou se oběťmi kupčení s dětmi, zažívají první lásky a postupně dospívají. Právě jejich pozvolné dospívání je osou filmu, který je nejen kvůli neobyčejné vizuální stránce těžké dostat z hlavy. Děti vždy znovu jako zázrakem vyváznou ze spárů svých nepřátel a pokračují ve své cestě – přes rozbouřenou vodu i hluboký les, přes vězení i hory. 

Poetický a sugestivně natočený snímek odkrývá útrapy, které mladé uprchlíky i dnes na cestě mohou potkat, jako je právě obchod s dětmi či obecněji obchod s lidmi a různé důvody toho, proč se vůbec uprchlíci na cestu vydávají. Může to být náboženský útlak, strach z nepřátel i třeba klimatické změny. Přes protesty těch, kteří se mezinárodní migrace bojí, ji nelze zastavit. Můžeme se ale snažit jejím příčinám a kořenům porozumět. A pak třeba porozumět i důvodům, proč se migranti na cestu s nejistým cílem vůbec vydávají. A pak snad, konečně, pochopit i je samé. Film Přes hranici je cenným příspěvkem k tomuto poznání.

#jakoty

V tradičně poněkud uzavřeném Česku tvoří cizinci pouze pět procent populace. Nejčastěji jde o Slováky, Ukrajince a Vietnamce. I tak se ale cizinci v Česku setkávají s řadou stereotypů i s nenávistí a ti, kteří do země přišli jako nelegální migranti, se tradičně stávají ostrým politickým tématem. Všichni občas vnímáme ostatní lidi skrze předsudky nebo zažité stereotypy. Proto Meta, o.p.s., spustila na sociálních sítích aktuální kampaň #jakoty s výzvou nahlédnout a zajímat se o to, jak to lidé s odlišnými kořeny mohou mít. V šesti spotech ukazuje, že realita lidí s odlišnými kořeny je mnohem rozmanitější než stereotypy, které o nich kolují. Více na webu jakoty.cz a na sítích Meta, o.p.s.

Meta, o.p.s., pomáhá lidem s migrační zkušeností, rodičům i jejich dětem, v začlenění do společnosti či v zorientování v českém školství. Meta pro mladé migranty organizuje kurzy češtiny, školám poskytuje poradenství a veřejnosti se snaží zprostředkovat porozumění mezi cizinci a většinovou společností. Na pomoc uprchlíkům se zaměřuje také Sdružení pro integraci a migraci či Organizace na pomoc uprchlíkům, která se věnuje i pomoci nezletilým migrantům bez doprovodu.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 9 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 6. 12. 2021 17:16

Typický problém s uprchlíky je ten, že to před čím utíkají si zároveň nesou sebou. Utíkají před chudobou a přinášejí chudobu a nízké vzdělání, utíkají před islámem a přinášejí islám a náboženskou nesnášenlivost.

+46
Reagovat