Chceme jít od sebe, ale nechceme jeden druhého zničit. Jak se rozvést v klidu
Chcete se rozvést, ale potřebujete se domluvit. Třeba na tom, v jakém režimu budete pečovat o děti, kdo si nechá auto a kdo byt. Pro ty, kteří nechtějí jeden druhého zničit, ale dohoda se jim nedaří, tu jsou mediátoři a mediátorky. Dokážou lidem ušetřit hodně času, stresu i peněz - pokud o to dotyční stojí a jsou k procesu mediace schopní přistoupit konstruktivně.
Jako mediátorka pomáhá s rozvody například Eva Barešová, která doporučuje, aby páry rozvodové řízení návštěvou mediátora spíš začínali. „Dřív než osloví právníky. Mediátor tam je pro oba, zatímco jeden advokát obhajuje jednoho a druhý druhého, jeden to chce vyhrát tomuhle a druhý tamtomu. Mediátor to chce vyhrát oběma. Právo už je souboj. Když vím, že se chci rozvést, ale ne bojovat, volím mediaci. Za advokátem pak můžu jít vždycky,“ říká v rozhovoru od Ilony Kleníkové. „Mediace není boj. Já nesoudím, nerozhoduju. Na mě se nemusí vyzbrojovat, nemusí mě přesvědčovat, že druhý je špatný.“
Mediátor či mediátorka musejí zvládnout zachovat nestrannost, a to bez ohledu na osobní sympatie: „Samozřejmě že máte na věci názor, ale je potřeba si to uvědomovat, aby se váš názor nepromítl do vedení jednání. Mediátor musí být i strukturovaný a mít tah na branku. Potřebuje i empatii, ne ve smyslu, že bude někoho chlácholit, ale jako porozumění a respekt.“
Na mediaci se často začíná hmatatelnými a konkrétními tématy, jako je třeba otázka – a co bude s bytem? Postupem času se ale dojde třeba k tomu, že jeden z téměř už ex-partnerů potřebuje mít pocit, že je v bezpečí, že se nemusí vzdát úplně všeho, a navíc ještě střechy nad hlavou. A náhle se debata a problém stáčí úplně jinam. „Dostanou prostor mluvit v bezpečném prostředí. Je tu někdo, tu debatu řídí, pracuje s emocemi a doptává se, jaká potřeba je za tím, co říkají. Nebo jim nějaký požadavek druhého připadá nesmyslný, a když zjistí, co za tím je, začne to dávat větší smysl,“ popisuje častý průběh jednání Eva Barešová.
První mediační setkání může znesvářeným stranám nařídit i soud; na případném pokračování se už pak musejí domluvit partneři sami. Někomu se může zdát tato cesta zbytečně zdlouhavá a trnitá, vyžaduje totiž zapojení a dobrou vůli obou aktérů. Pokud se ale domluva podaří, odměnou je často vyřešení problému a zachování v rámci možností slušných vztahů. Kolik setkání v průměru mediace zabere? Je nutné nebo přínosné mít dohodu sepsanou na papíře? A jaké vzdělání musí mediátorka či mediátor mít? Dočtete se v rozhovoru Ilony Kleníkové na webu Heroine.cz
