Miluju tě, ale bydlet s tebou nechci. Pro mingles není každodenní blízkost základem lásky

Pětačtyřicetiletá Jana má se svým partnerem už řadu let šťastný vztah. Zatímco on má svůj vlastní domov, Jana žije společně s dcerou – a ani jeden z nich nemá pomyšlení na to, že by se na jejich současném uspořádání něco mělo měnit. „Dalšímu vztahu jsem se nebránila, ale společnému bydlení jsem dala stopku: můj nový manžel to od začátku respektoval a funguje to skvěle,“ vysvětluje žena, která je typickou zástupkyní takzvaných mingles neboli „married but singles“.

Jak takový vztah funguje? Základním principem je to, že manželé či partneři sdílejí prakticky všechno, co bychom ve společnosti běžně očekávali: společně řeší finance, rodinný život, každodenní starosti i výchovu potomků. Doma je ale každý jinde. Pro mnoho žen znamená život mingles osvobození od mentální zátěže, která na ně v klasickém vztahu padá v mnohem větší míře než na jejich mužské protějšky. Mohou si tak vlastní domácnost a volný čas organizovat tak, jak samy chtějí, aniž by se čekalo, že vaření, úklid a dětské kroužky budou automaticky jejich odpovědností, vyzdvihuje ve svém obsáhlém textu Milena Toman. „Je to fakt velká úleva, když teď nemám doma muže, který čeká, že bude navařeno a uklizeno, udělám s dětmi úkoly, budu si pamatovat všechny schůzky a doktory. A hlavně nejsou ty blbý hádky, že tys udělal míň a já víc,“ vysvětluje Elizabeth, která se od manžela odstěhovala do městského bytu.

Obě ženy se shodují na tom, že díky oddělenému bydlení jsou si s partnerem vzácnější a víc si váží společných chvil. Na druhou stranu takové páry neustále balancují někde na pomezí mezi svobodou a intimitou. Co je zakázáno a co je dovoleno? Jak velký závazek vůči sobě pociťujeme? Máme motivaci vztah rozvíjet a překonávat překážky, když můžeme být každý sám? Jsou tyto páry šťastnější než singles nebo lidé žijící v manželství?

Pro mnoho mingles párů je vzdálenost motivací na vztahu společně pracovat. Bez toho, aby si byli oba partneři vědomi svých emocí a odpovědnosti vůči druhému, se totiž neobejdou. Inspirovat tím mohou i nás ostatní, kdo s protějškem stále dobrovolně řešíme ponožky pohozené u postele.