Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Dítě jako zbraň. Co dělat, když partner při rozvodu sáhne ke křivým obviněním

Lucie Hrdá | 13. 8. 2020 | 8 komentářů | Rozvody | 6 599

Shutterstock

Právní systém na spoustu situací v rozvodových sporech nabízí alespoň základní řešení, ale když se partneři navzájem nenávidí a berou dítě jako nástroj vzájemné pomsty, bývají i paragrafy krátké. V takových tahanicích často dochází i k závažným křivým obviněním a spory se táhnou nesnesitelně dlouho. Co by pomohlo pro řešení těchto situací?

Začalo to tak, že otec požádal svou bývalou partnerku a matku svého dítěte o širší styk s dcerou. Ta to ale odmítla a navíc se dozvěděl, že dítě teď neuvidí dva týdny, protože je nemocné. Když ho chtěl osobně jít zkontrolovat, matka na něj zavolala zásahovou jednotku s tím, že ji bije. Za týden si pro otce do práce přišla kriminálka, protože ho matka nahlásila za zneužívání dcery.

Bez souhlasu otce se pak za týden s dítětem odstěhovala pryč, aby změnila místní příslušnost soudu, který otci dal za pravdu a nařídil matce, aby otci styk s dítětem umožnila. Po dobu prověřování trestního oznámení otec dceru skoro rok neviděl, protože matka mařila jakékoliv styky nařízené soudem, bez ohledu na ukládané pokuty. Například v době, kdy měla dcera hovořit s otcem přes Skype, ji matka vzala do dětské herny s křičícími dětmi. Nakonec to došlo tak daleko, že když se měl otec setkat s dcerou na specializovaném pracovišti, matka nechala radši dceři vyoperovat zdravé mandle, aby se prostě potkat nemohli.

Opatrovnická řízení rozhodně nejsou rychlá ani psychicky jednoduše zvládnutelná – jedná se vždy o běh na dlouhou trať.

V jiné kauze zase otec odvezl děti bez souhlasu matky přes 350 kilometrů daleko s odůvodněním, že matka je psychicky nemocná a dětem je lépe u jeho rodičů, kde mají navíc domácí zvířata, která dětem pomohou na matku zapomenout. Soudy si přehazovaly kauzu podle příslušnosti, otce donutily děti vrátit do původního bydliště, aby posléze toto rozhodnutí změnily a rozhodly o střídavé péči na velkou vzdálenost, půl roku se vyhotovovaly znalecké posudky, a nakonec se zoufalá matka po roce a půl radši přestěhovala za dětmi oněch 350 kilometrů a děti skončily ve střídavé výchově tam.

Když se prostě dohodnout nejde

Když jste advokátem, který se specializuje na opravdu ošklivé případy rozvodů, domácí násilí a sexuální delikty, uvidíte spoustu věcí tak hrozných, že byste je hollywoodským scenáristům neuvěřili. Setkáte se s případy roky skrývaného zneužívání a týrání, s hádkami epických rozměrů, pět let se táhnoucími bitvami na všech frontách a také s nenávistí až za hrob.

Každý z nás asi umí pochopit rodiče, který bojuje o to, aby jeho dítěti nikdo neubližoval, a rozvádí se proto, aby své dítě ochránil před druhým rodičem. Stejně tak si asi umíme představit, co všechno musí podniknout oběť týrání utíkající i s dětmi od pachatele – jaké překážky ji v opatrovnickém i trestním řízení čekají. Takové případy jsou v naší praxi časté a víme, jak na ně. Náš právní systém počítá s tím, že nastanou, a nabízí alespoň základní řešení, i když je třeba konstatovat, že taková opatrovnická řízení rozhodně nejsou rychlá ani psychicky jednoduše zvládnutelná – jedná se vždy o běh na dlouhou trať.

Co ale dělat v případě, že se rodiče prostě „jen“ nenávidí a nesnesou? Nebo v případě, že se jeden z rodičů rozhodne, že dítě je jeho výlučným majetkem, se kterým si může dělat, co chce, a druhý rodič k němu nemá žádná práva? A co uděláme s rodičem, který chápe dítě pouze jako prostředek msty vůči bývalému partnerovi? Pak tu také máme rodiče, který neguje naprosto všechno, co mu druhý rodič nabízí, nekomunikujícího rodiče, či naopak rodiče vytvářejícího dvacet excelových tabulek týkajících se týdenních nákladů při střídavé péči, ale neschopného se domluvit na základních věcech ohledně samotné péče o dítě…

Pak přichází na řadu ten nejtěžší kalibr v rodičovských bitvách - křivá obvinění z domácího násilí, týrání dětí či dokonce pohlavního zneužívání dětí.

U takových rodičů je problém, že nejdou předvídat jejich budoucí kroky. Nevíme, kam až jsou schopni ve svém boji za osobní pravdu zajít. Nejsme schopni klientovi slíbit, že ho rozvedeme do pěti měsíců, protože víme, že takové soudy se mohou táhnout několik let. Upozorňujeme alespoň na to, že musí počítat s dlouhou soudní bitvou o dítě – zákopovou válkou, která se povede mnohdy na všech frontách.

Rodič, který se rozhodl, že dítě je jeho a nikoho jiného, totiž nemá zábrany, které ostatním rodičům říkají, že musí dělat jen to, co je pro dítě nejlepší, a že tahání po soudech to určitě není. Naopak, takový problémový rodič se domnívá, že druhý z rodičů je peklo na zemi a dítě u něj bude neustále trpět. Dělá pak všechno pro to, aby jakkoliv znemožnil druhému rodiči o společné dítě pečovat, nebo se s ním i jen vídat.

Pak přichází na řadu ten nejtěžší kalibr v rodičovských bitvách – křivá obvinění z domácího násilí, týrání dětí či dokonce pohlavního zneužívání dětí. Policie i soudy taková oznámení samozřejmě musí prověřovat a velmi často se stává, že v mezidobí dokáže manipulující rodič dítě zcela odříznout od poškozeného rodiče. Náprava je pak velmi těžká.

Pomalé procesy a nedostatek psychologů

Z mého pohledu není problém, že soudy a policie prověřují obvinění jednoho rodiče na druhého. Pokud by nedělaly svou práci a rezignovaly na prověřování s tím, že se určitě jedná o opatrovnickou bitvu, nefungovala by tu ochrana dětí a dospělých před násilím v rodině. Prověřování všech oznámení je v pořádku, bez ohledu na to, jestli byla učiněna samostatně, nebo v průběhu opatrovnického řízení.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Problém je, že se soudy často neumí vyrovnat s čekáním na to, než se oznámení prověří. V případě, kdy je policií po oznámení doma nalezena zbitá žena či napadené krvácející dítě, je situace celkem jednoznačná a soudy zakáží či omezí podezřelému rodiči styk s dítětem a někdy i druhým rodičem. Co ale dělat, když je sice oznámení učiněno, ale zatím ho nic nepodporuje, dítě k rodiči chodit chce a celé to vypadá podezřele? Soudy musí rozhodnout tak, aby byl zachován alespoň minimální styk rodiče s dítětem, protože dítěti čas běží jinak než dospělým. Každý měsíc, kdy se děti nevidí s některým z rodičů, hraje roli v tom, jakým směrem se v budoucnu bude vyvíjet jejich vztah.

Styk s dítětem tak jde určit v omezeném rozsahu, za přítomnosti třetí osoby, s využitím speciální asistenční služby specializované organizace, v rámci rodinné terapie či například jen přes prostředky dálkové komunikace, jako je třeba Skype.

Další problém je velký nedostatek kvalitních znalců z oboru klinické psychologie, zejména pak pedopsychologů, tedy specialistů na děti. Čekací lhůty na posudky jsou dlouhé a řízení se prodlužuje. První posudky se dělají u policie a další si pak dělá přímo opatrovnický soud, protože každý orgán se potřebuje pro svůj druh řízení dozvědět od znalců jiné odpovědi. A nedej bože, když si takto odděleně vyhotovené posudky protiřečí – soudy se pak musí vyrovnat s rozpory a popřípadě si přibrat k tzv. superposudku znalecký ústav, což opět řízení značně prodlouží a také prodraží.

Pokud jeden z rodičů zcela vědomě křivě obviní druhého rodiče z trestného činu, aby si v opatrovnickém řízení přivodil výhodu, jedná se o trestný čin velké závažnosti a společenské škodlivosti. V praxi ovšem vidíme, že se takováto křivá obvinění stíhají velmi vzácně, a pokud už ano, jsou za ně ukládány velmi nízké tresty. Pak se ovšem společnost nemůže divit, že to část rodičů jednoduše „zkusí“, protože se jim takové vědomé křivé obvinění bývalého partnera prostě může vyplatit.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Česko potřebuje prezidentku Danuše Nerudová, Lenka Bradáčová, Miroslava Němcová – ženy, o kterých se v souvislosti s kandidaturou mluví nejčastěji. Rut Kolínská, kterou na prezidentský post doporučoval Václav Havel. Adéla Šípová, která převálcovala své soupeře v boji o senátorské křeslo. Která z nich by se vám na Hradě líbila nejvíc? Vyzpovídali jsme pětici „prezidentek“ z titulní strany.
  • Feministická knihovnička Spolu s autorkami z knihovny Gender Studies jsme připravili přehled titulů, které formovaly ženské hnutí v jeho jednotlivých fázích. Od Vlastního pokoje přes Druhé pohlaví až po Ovoce poznání. Které knihy k nám stále živě promlouvají?
  • A pokud neumřela, pracuje dodnes „Čím víc pracujete, tím jste lepší. A o to víc chcete pracovat, protože zpětná vazba vám čechrá ego. A tak tomu přizpůsobíte celý svůj život,“ píše Michelle Losekoot v článku, ve kterém se každý workoholik zděšeně pozná. Jak se zbavit závislosti na práci ve společnosti, která výkon tak adoruje? A jak zjistíte, že máte problém?
  • Metafory našich životů Vyjasněme si pojmy, které zaznívají v diskusi o genderové nerovnosti. Skleněný strop, děravé potrubí, neviditelná práce… Pokud si nebudeme rozumět, těžko se na něčem můžeme dohodnout.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 8 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

MS | 15. 9. 2020 21:01

Další faktor jsou i advokáti, co rezignují na edukaci a vedení klientu a podporují je v negativnismu a odmítání jakýchkoliv konstruktivnich řešení. Zákopová válka je z obchodního hlediska zajímavější než rychlá dohoda...

+4
Reagovat
Naše tipy