„Vybírám si tě znovu.“ Má smysl manželství na dobu určitou?

Manželství
Moderní láska
Vztahy
Vicki Larsonová
| 29. 3. 2022 | 14 komentářů | 63 476
„Vybírám si tě znovu.“ Má smysl manželství na dobu určitou?

Vysoká rozvodovost svědčí o tom, že „přežít“ celoživotní manželství – při dnešním vysokém věku dožití i čtyřicetileté nebo padesátileté – není nijak jednoduché. Podmínky a okolnosti uzavírání manželství se změnily. Není načase změnit i délku jeho trvání?

V prosinci 1891 si britský sexuolog Havelock Ellis vzal spisovatelku a lesbu Edith Lees. Bylo mu třicet dva a byl to panic. A protože byl impotentní, jejich svazek nikdy nebyl naplněn. Po líbánkách začal se svou ženou žít odděleně; ve vztahu, kterému říkal otevřené manželství. Ten trval až do manželčiny smrti v roce 1916.

Takový svazek by většina lidi neoznačila za příkladný. Možná právě proto, jak neobvyklý byl, ale Ellis dokázal přijít s myšlenkou, která je dnes stejně radikální a lákavá jako tehdy: ideu „pokusných“ manželství.

Ve světle toho, že každé desáté manželství po první svatbě nevydrží ani pět let, dává obnovitelná manželská smlouva smysl víc než kdy dřív.

Sexuolog si je představoval jako svazek s proměnlivou pevností, který by párům umožňoval mít sex, přístup k antikoncepci i možnost snadného rozvodu, pokud zůstanou bezdětní. Nápad uchvátil řadu pokrokových myslitelů, kteří uvítali ekonomickou a kulturní svobodu poviktoriánské éry. Byl mezi nimi například britský filosof Bertrand Russell nebo denverský soudce a sociální reformista Ben B. Lindsey.

Není to žádná novinka

Ellis byl první, kdo tento druh dočasného sňatku pojmenoval, už před ním ale přicházeli s podobnými myšlenkami jiní. Třeba Johann von Goethe, který se jím zabýval ve svém románu Spřízněni volbou (1801), nebo americký paleontolog E. D. Cope. Ten ve své knize The Marriage Problem (1888) píše, že sňatky by měly začínat smlouvou na pět let, od které by partneři mohli odstoupit nebo ji obnovit další smlouvou na deset nebo patnáct let – a následně, pokud vše stále půjde hladce, trvalou úmluvou.

Třináct let a dost

Je všeobecně známo, že rozvodovost v České republice setrvale stoupá. Svůj vrchol zaznamenala v roce 2010, kdy byla na plných 50 %, potom následoval mírný pokles na dnešních 45 %. Sňatečnost má větší výkyvy, dlouhodobý setrvalý pokles se v posledních letech zastavil a počet uzavřených sňatků opět mírně stoupá. Průměrná délka trvání manželství v době rozvodu byla v ČR v roce 2016 lehce přes třináct let.  

Zdroj: Český statistický úřad

V roce 1966 navrhla americká antropoložka Margaret Mead dvoustupňovou podobu manželství – „individuální závazek“ by vyhovoval vysokoškolským studentům s omezenými prostředky. Snadno by se rušil – anebo naopak změnil v „rodičovský závazek“, pokud by partneři byli rozhodnutí a připravení mít děti.

V roce 1971 navrhla marylandská politička Lena King Lee zákon o smluvním prodlužování manželství, který by párům umožnil každé tři roky svazek obnovit či anulovat. V roce 2007 padl v Německu návrh na sedmiletou smlouvu, v roce 2010 navrhla ženská organizace na Filipínách manželskou smlouvu na deset let a o rok později přišli zákonodárci v Mexico City s reformou občanského zákoníku, která by párům dala svobodu rozhodnout o délce jejich manželského závazku se spodní hranicí dvou let.

Manželství na celý život bylo zjevně třeba přehodnotit. Nehledě na všechny diskuse ale žádný z pozměňovacích návrhů nikdy neprošel a myšlenka obnovitelného manželství zůstala pouhou ideou. Svazky „na dobu určitou“ se přitom úspěšně uzavíraly po staletí: mezi peruánskými indiány v Andách, v patnáctém století v Indonésii, ve starověkém Japonsku a islámském světě i jinde. Dnes to vypadá, že jsme připraveni je znovu uvést do praxe.

Manželství „navždy“ netrvá navždy

V průzkumu, o němž v roce 2014 v časopise Time psala Jessica Bennett, dala celá řada mileniálů najevo zájem o „pokusné manželství“, které by páry uzavřely na dobu určitou – jako „správně“ pociťovaná lhůta se ukázaly dva roky – a následně je mohly obnovit, sjednat s novými podmínkami nebo zrušit.

Čtěte také: Rozvod v klidu

jak se rozvéstFoto: Shutterstock

Téměř polovina rodin s dětmi do 18 let se rozpadne. Návod na život není, ale existují osvědčené tipy, jak minimalizovat škody na psychickém zdraví vás, a hlavně vašich dětí, pokud se rozcházíte.

Jak se „dobře“ rozvést? I rozpad rodiny se dá řešit konstruktivně

Byť nešlo o vědeckou studii, průzkum ukázal ochotu vnímat manželství i jinak než jako „doživotní“ (jakým dnes ostatně zdaleka není). V roce 2013 nemělo podle amerického think tanku Pew Research Center celých 40 procent novomanželů svatbu poprvé. Ve světle toho, že každé desáté manželství po první svatbě nevydrží ani pět let, dává obnovitelná manželská smlouva smysl víc než kdy dřív.

Současná podoba manželského svazku – „dokud nás smrt nerozdělí“ – mohla fungovat v době, kdy lidé nežili zdaleka tak dlouho. (Podle americké socioložky Stephanie Coontz netrvalo průměrné manželství v době kolonizace Ameriky kolem sedmnáctého století ani dvanáct let). Ženy také často umíraly při porodu, což mužům umožňovalo ženit se vícekrát (a to se také dělo). A také když zajištění muži potřebovali ženy k vaření, uklízení a péči a ženy potřebovaly muže jako finanční jistotu.

Kvůli tomu se ale dnes lidé neberou. Přesto gratulujeme párům, které slaví výročí; tím dojemnější, čím je odžitých let víc – patnáct, dvacet, padesát, pětasedmdesát. Jsou to roky manželského štěstí? Ne vždy. Mnohým dlouhým manželstvím schází láska i sex a občas jsou plná zloby a vzájemné nevraživosti. Ale když vydrží až do smrti? Úspěch!

Bez odsudků a výčitek

Délka sama o sobě by ukazatelem šťastného, zdravého svazku být neměla. Obnovitelná manželství by partnerům místo přežívání sňatků typu „dokud nás smrt nerozdělí“ umožnila upravovat jejich manželskou dohodu, případně se dohodnout, že už ji upravit nelze, a ukončit ji bez otřesů a rozepří, které provázejí sporný rozvod, a i bez dlouhých výčitek a hledání důvodů selhání.

Uvažovali byste o obnovitelném manželství?

Jak poznamenal zesnulý laureát Nobelovy ceny za ekonomii Gary S. Becker: Pokud by každý pár mohl uzavřít manželskou smlouvu šitou na míru jejich prioritám, přestalo by existovat společenské stigma a odsudky životních rozhodnutí, která jsou ve své podstatě soukromá.

Pokud se společnost skutečně obává úpadku instituce manželství, možná přichází čas ono „dokud nás smrt nerozdělí“ přehodnotit. A pokud nastávající manželé a manželky skutečně stojí o šťastné manželství, přichází čas na to, aby na sebe vzali zodpovědnost a pojmenovali své cíle a očekávání v obnovitelné smlouvě – a aby ústně či písemně dávali najevo „vybírám si tě znovu“ tolikrát, kolikrát to tak skutečně myslí.

Článek publikovaný na webu AEON z angličtiny přeložil Michal Zlatkovský. Na webu Heroine.cz byl poprvé publikován 27. května 2019.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 14 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Dana | 29. 5. 2019 11:24

Nějak nevidím, jak by dočasné manželství pomohlo řešit problémy partnerského soužití.

Jaký by byl rozdíl rozvod vs. neprodloužení smlouvy? IMHO žádný? V případě, že to chtějí oba, tak i rozvod se dá pokud vím zvládnout hladce. Pokud jeden nechce, přišly by zřejmě výčitky a spory i v případě neprodloužení smlouvy.

V článku se píše, že 1 z 10 manželství nepřežije 5 let. Tj. pokud by první smlouva byla na těch 5 let, tak místo aby se 10 % lidí rozvedlo, tak by 90 % lidí muselo řešit administrativu spojenou s prodloužením. (Ano, chápu, že by (snad) byla jednodušší než ten rozvod, ale nějakou akci by to asi vyžadovalo.)

Co v případě, že se mezitím objeví děti, i třeba neplánované, ale rodiče už v manželství pokračovat nechtějí? Opět to bude ve výsledku stejný problém jako u rozvodu, akorát jinak pojmenovaný.

Navíc v dnešní době je asi dost běžné (čísla nemám), že spolu partneři nejprve žijí, klidně i několik let - není to už vlastně svým způsobem to pokusné manželství?

+33
Reagovat