Nejdřív rakovina a pak nemoc z implantátů. „Lékaři mi dávali tři roky života,“ říká Andrea Chaloupková
Nádor v prsu, BRCA1, chemoterapie. Když to vypadalo, že má vyhráno, začalo tělo protestovat: bolesti, záněty, kožní reakce. Nemoc z implantátů není oficiální diagnóza, ale je to reálný problém. Andrea Chaloupková popisuje, proč po sedmi letech zvolila jejich vyjmutí a jaké to je podívat se poprvé do zrcadla bez prsů.
Jak to všechno začalo?
Nádor v prsu jsem si nahmatala v roce 2017. Čtrnáct dní po preventivním sonu jsem si objevila bulku mezi prsem a podpažím, ale protože jsem se zrovna vrátila ze Švýcarska, kde jsem lezla po ferratech, předpokládala jsem, že jde jen o zduřelou uzlinu, coby následek fyzické námahy. Pro jistotu jsem si ale došla k praktické lékařce, která to potvrdila. Shodou okolností jsem v tu dobu byla také na prevenci na gynekologii, kde mi řekli, že se jedná o zarostlý chloupek a že to nic není.
Což ovšem nebyla pravda…
První lékař, kterému se to nezdálo, byla paní doktorka, ke které jsem šla na druhou dávku očkování proti neštovicím. Řekla mi, že mi další dávku nedá, protože se jí ta boulička nelíbí a že mi přeje hodně štěstí. To mi připadalo zvláštní. Šla jsem tedy znovu na sono, kde jsem vypadala jako totální hysterka, která se po třech týdnech dožaduje dalšího vyšetření. Tam už se ale nález potvrdil a vzorek tkáně poslali na biopsii.
VIDEO: Podívejte se na rozhovor s Andreou Chaloupkovou o tom, jak zvládla rakovinu a jak zjistila, že má takzvanou nemoc z implantátů.
A ta dopadla jak?
Když jsem si šla pro výsledky, předtím, než mě sestřička pozvala dovnitř ordinace, pohladila mě po tváři. V tu chvíli mi bylo jasné, že ten výsledek nebude dobrý. Ráno jsem odcházela do práce jako zdravý člověk a odpoledne ze mě byl onkologický pacient.
Co dalšího se v článku dočtete:
- „Máte tři roky.“ Jaký šok Andreu čekal při první návštěvě onkologie.
- Hormonální nádor a omyl se stimulací. Kdo odhalil, že by to bylo fatální.
- Mrtvice před Silvestrem. Proč lékaři řešili, co ji ohrozí dřív.
- Jak rychle přišla o vlasy a co je „chemopachuť“.
- BRCA1 a rodinná anamnéza. Co si v systému musíte vyžádat sami.
- Jak to říct tříletému synovi. „Hra na kadeřnictví“ a proč to pomohlo.
- Nemoc z implantátů. Proč kontroly nic neukázaly a co změnilo jejich vyjmutí.
První návštěva onkologie byla mimořádně psychicky náročná. Čekala jsem tam čtyři hodiny mezi pacienty bez vlasů, kteří přišli na chemoterapii, a na řadu jsem přišla až jako poslední. Sestra přede mnou nadávala, že už mají dávno padla a že už měla být někde jinde. Empatie byla úplně nulová a měla jsem pocit, že těm lidem vůbec nedochází, že jste se dneska dozvěděla, že možná umřete. Navíc mi doktor bez okolků řekl, že s tímhle výsledkem mi dává maximálně tři roky života. A i když jsem tam poprvé slyšela o chemoterapii a odstranění prsů, pro mě nejzásadnější byla informace o tom čase, který mi podle doktora zbýval.
