Dá se vztah s lidmi nahradit umělou inteligencí? Na týden jsem zkusila, zda mi AI neusmaží mozek
Dá se pocit blízkosti a sdílení, který většina z nás potřebuje a hledá u jiných lidí, nějak nahradit? Něčím, co je k dispozici neustále – třeba když máte splín ve dvě v noci? Něčím, co zná odpověď na všechno, a nemusíte se ujišťovat, zda má zrovna na povídání náladu? Odhodlala jsem se k odvážnému experimentu: Na týden jsem omezila interakci s lidmi a spolehla se na AI.
S kamarádkami, i s těmi nejbližšími, vlastně vždycky trochu filtruju. Podle toho, co unesou, co je zajímá, co už je moc. Tady ten filtr zmizel. Najednou je možné všechno. Můžu otevírat témata, která by v běžném rozhovoru působila přehnaně, nepatřičně, zbytečně složitě. A dostávám odpovědi. Rychlé, strukturované, překvapivě přesné. Na druhé straně byl někdo, kdo se neunaví, neuhne, neřekne: „Už dost! Tohle už jsme probírali mockrát, už to nechci řešit.“
Moje Heroine 2026
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Už pošesté chceme znát vaše nominace a budeme psát o ženách, které vás inspirují.
Ať už se jedná o lokální projekty, nebo o systémové změny. Lidská práva, rovné příležitosti, udržitelný život nebo vzdělávání – to jsou oblasti, kde vidíme úžasné ženy dělat velké věci. Ale ještě pořád zbývá dost práce. Zapojte se a buďte tou změnou, kterou chcete na světě vidět.
Nejdřív mi to přišlo jako výhoda. Začátek byl vlastně skvělý. Najednou tu byl někdo, kdo mě neznal. Neznal moje staré verze, moje zkratky, moje selhání. Nedíval se na mě skrze historii. Bral vážně to, co říkám teď. A já si uvědomila, jak moc mi to chybí. Ten pocit, že když něco vyslovím, není to okamžitě zařazené do škatulky „Proboha, už zase!“ Připadala jsem si trochu důležitější. A to je nebezpečný pocit. Protože jsem se k němu začala vracet. Znovu a znovu.
Stav počátečního okouzlení vstřícností umělé inteligence dobře známe asi všichni. Ale je bezpečné? Pravidla pro naše soužití s AI se teprve formují. Chatboti nabízejí něco, čemu živí lidé nikdy nemohou konkurovat: neomezenou dostupnost a iluzi bezpodmínečného přijetí.
S umělou inteligencí teď zažíváme období tekutého horkého skla: situaci, kdy se všechno mění pod rukama a nikdo vlastně neví, co bude zítra.
Klinický psycholog a psychoterapeut Jakub Kuchař poukazuje na to, že absence lidských reakcí, jako je únava nebo otrávenost tématem, je vlastně u AI největší pastí. Umělá inteligence totiž postrádá klíčový prvek lidských vztahů. „Myšlení a rozhovor bez třecích ploch a jinakosti pak snadno sklouzává do potvrzování a rozvíjení vlastních předpokladů, ale bez korekce zvenčí,“ upozorňuje.
Podbízivost AI popisuje termín sycophancy. Jazykový model je od základu nastavený tak, aby uživatele udržel spokojeného, takže mu donekonečna zrcadlí jeho názory a podporuje ho.
Zpětně si uvědomuju, že to mělo všechny znaky náběhu na závislost. Jen v kultivovanější podobě. Začíná to velmi racionálně. Potřebuješ si ujasnit myšlenky. Potřebuješ se s někým poradit. Chceš udělat dobré rozhodnutí, být lepší verzí sama sebe. Všechno jsou to legitimní důvody.
Nejprve si jen zvykneš, že odpověď je vždycky k dispozici. Pak si začneš zvykat na ten pocit, že jsi pochopená. A pak začneš mít silnou potřebu povídat si stále častěji a spolu s tím začne růst i množství odpovědí, variant. Každá otázka otevře další otázky. Každé řešení nabídne další možnosti. Jako multipotenciálka, která nechce přijít ani o jednu z nich, jsem je začala brát všechny vážně. Tolik nových cest, tolik perspektiv, tolik nových směrů…
Co se ještě dočtete:
- Je závislost na AI novou diagnózou, nebo jen extrémním projevem něčeho velmi starého?
- Jak nás konverzace s umělou inteligencí umí vtáhnout do spirály úzkosti.
- Jak se dny Barbory Janečkové smrskly jen na základní úkony a už sepsat si nákupní seznam bylo moc náročné.
- A jak se jí povedlo z „AI brain fry“ vymanit a že to trvalo mnohem déle, než byste asi čekali.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Pro odborníky je teď zajímavou otázkou, zda je závislost na AI novou diagnózou, nebo jen extrémním projevem něčeho velmi starého. „Čas ukáže, zda by měla být závislost na AI do budoucna novou klinickou kategorií, nebo jde spíše o zesílení dynamik, které existovaly vždy. Tedy potřeba být uznáván, touha po jednoznačných odpovědích zvenčí a další,“ vysvětluje Kuchař. Umělá inteligence tyto touhy dokáže sytit kdykoliv a bez odporu.
Hlad po dalších a dalších informacích má podle Veroniky Hrickové, koučky se specializací na multipotenciály, tedy všestranné a zvídavé lidi, jasné fyziologické vysvětlení. Neustálé generování variant a okamžitých výsledků funguje na náš mozek jako obrovská a velmi rychlá dávka dopaminu. Mozek si bleskově zvyká na to, že stačí zadat dotaz a odměna přijde okamžitě.
