Znásilnění je sdílenou ženskou bolestí, říká Adéla Hořejší. Obětem Feriho pomohla ke spravedlnosti

„Mám z verdiktu velkou radost, stejně jako moje klientky. Potvrzení rozsudku vnímají jako velké zadostiučinění, protože jim tím společnost umožnila prožít pocit spravedlnosti,“ řekla pro Heroine poté, co odvolací soud potvrdil rozsudek ostře sledovaného soudu s Dominikem Ferim, „matadorka ženského práva“. Adélu Hořejší tak nazval jeden internetový portál. 

Kromě empatie výrazné právničky je pozoruhodná i její schopnost zasazovat témata, kterým se věnuje, do širších kontextů. „Znásilnění je podle mě univerzální, sdílenou ženskou bolestí táhnoucí se celou historií jako červená nit. Ženy, k nimž se společnost vždy chovala jako k objektům, neustále, opakovaně oslabuje. Každé znásilnění podle mě otevírá právě i toto dějinné téma,“ říká například v podcastu Hranice násilí. Často také mluví o tzv. restorativní justici, která chrání oběti a zároveň vede pachatele k převzetí odpovědnosti.

„K obětem násilí se v Česku stále často přistupuje jen jako k nějakým důkazním objektům, což je dehumanizující. Nejsou dostatečně chráněny. Restorativní justici jde naopak v první řadě o ošetření potřeb obětí a pachatele podporuje v tom, aby za své jednání převzal odpovědnost. Jde v zásadě o narovnávání vztahů, které lépe pomáhá zpracovávat traumatickou zkušenost,“ vysvětluje zastánkyně konceptu, který je v Česku zatím v začátcích. Podle Apoleny Rychlíkové, novinářky, která společně s Jakubem Zelenkou jako první přinesla svědectví některých Feriho obětí, si jí můžeme vážit i za to, jaká témata si vůbec vybírá. „Mohla si zvolit jakoukoliv komerční sféru a byla by v ní určitě strašně dobrá. Ale neudělala to. Místo toho hájí ženy, kterým někdo ublížil.“

Adéla Hořejší má za to, že ji ve výběru povolání ovlivnila rodinná tradice. „Právníky jsem měla v rodině, tuto kontinuitu ale bohužel přerušilo šoa a následně komunistický režim. V rodině vždy bylo přítomné silné sociální cítění. Můj děda za první republiky obhajoval horníky po Velké mostecké stávce. On i praděda měli den v týdnu, kdy se zabývali prací pro bono, radili chudým zdarma, taky například založili pro komunitu divadelní spolek,“ říká právnička, která se rozhodla na svoje předky navázat. „Myslím si, že i moje osobnostní nastavení mě vede k tomu, že citlivěji vnímám potřebu spravedlnosti. Právo je základním nástrojem, jak ji prosazovat. Není všemocné, často jen zobrazuje aktuální podobu společnosti,“ formuluje Adéla. Soudní spory jsou vyjednáváním o interpretaci práva a mohou postupně otevírat cestu k větší citlivosti. Hodnoty, na kterých se shodujeme, lze prohlubovat. „Ať už jde o manželství pro všechny, nebo právo žen rozhodovat o svém těle, je to otázka vnímavosti a respektu k druhému člověku,“ dodává žena, která je ve své práci mimořádně úspěšná, a přece úspěchy považuje jen za „rychlé cukry“. „Snažím se v sobě hledat laskavost, i když v tom dost často klopýtám. Ve své práci nejvíce čerpám ze vztahů s lidmi.“

Adéla Hořejší je také expertkou na porodnické násilí, oblast, kde jsou práva žen popírána plošně a konkrétní projevy násilí jsou dokonce vydávány za správnou a zdravou péči. „České porodnictví se na rodící ženy dívá jako na něco porouchaného, co je třeba opravit,“ říká ve velkém rozhovoru na toto téma, který si můžete přečíst v nejnovějším vydání tištěné Heroine. Jaké násilné praktiky ženy konkrétně prožívají, jak se násilí projeví na dítěte i psychice otce, jak se může žena bránit a proč u nás dochází ke změnám pomalu? Nejen to se dočtete v novém čísle, které je k dostání právě teď.