Porodem vchod! #10 Císařský řez

Porodila řezem, císařem, sekcí. Řízli ji, uřízli ji, udělali jí císařáka. Zachránili jí a jejímu dítěti život, zachránili matce i dítěti kromě života i jeho kvalitu. Všechno se naplánovalo, většina plánů vyšla a z řezu se stal krásný porodní zážitek.

Kdyby bylo „něco“ jinak, k řezu nemuselo dojít. Porodila řezem a má porodní trauma, její dítě je oslabeno, poraněno, pozdě porozeno. Vztah dítěte a matky je kvůli mnohahodinové separaci narušený.

Takhle všelijak se může císařský řez zapsat do našich životů. I do mého se zapsal. I já jsem císařovnou. Můj syn se takto narodil. Jsem jednou z těch šťastných, protože na porod vzpomínám velmi ráda, stejně jako na první dny po porodu. I přesto, že náš porod nebyl takový, jak jsem si představovala. Stejně jako mnoho věcí už před ním. Ostatně toto je společné mnoha ženám, které mají ve svém osudu císařský řez.

Primipara koncem pánevním

V roce 2005, když jsem nastoupila do porodnice v Brandýse nad Labem, byl celorepublikový průměr císařských řezů cca 16 procent. Tamní staniční sestra mi jednou vyprávěla: „Byly doby, kdy pokud se udělal císař, pak se jelo na krajskou komisi vysvětlovat, proč k tomu došlo.“

Často na tenhle rozhovor vzpomínám a říkám si, že někteří porodníci by dnes nedělali nic jiného, než docházeli před komisi. Do deseti let přibylo 10 procentních bodů a v roce 2016 bylo hlášeno bezmála 27 procent dětí porozených císařským řezem.

Během patnácti let se tedy počet řezů zdvojnásobil. Říkávalo se, že je to „úplná epidemie“. Snad i díky tomu se tento trend údajně otočil a podle nejnovějších údajů České gynekologicko-porodnické společnosti v posledních třech letech počet řezů klesá. V roce 2018 se řezem narodilo 24 procent dětí.