Sama ho z břicha vytáhnout. Císařský řez může napodobit přirozený porod. Jsou případy, kdy je to možné
„Jemný“ je na první pohled trochu zvláštní přídomek k velké břišní operaci. V podstatě jde o snahu lépe napodobit proces narození, který příroda cizelovala stovky tisíc let. Čím dál lépe rozumíme tomu, jaký mají jednotlivé prvky normálního porodu význam pro zdraví matky a dítěte. Jemný nebo také laskavý císařský řez je další krok v humanizaci zdravotnictví. Jak jemný císařský řez probíhá a proč se ještě nepraktikuje ve všech porodnicích?
Císařský řez je běžnou realitou porodnictví. Realitou ale také je, že si mnoho žen odváží z porodního sálu nejen dítě a čerstvou jizvu na těle, ale také velké trauma na duši. Můžeme udělat něco pro to, aby byl „císař“ méně traumatický?
Nejdřív si pojďme říct, proč bychom s tím vůbec měli něco dělat a proč mrhat zdroji na „rozmazlené citlivky“. Odpor části zdravotníků, ale i veřejnosti proti humanizaci zdravotní péče je velmi silný. Pod jakýmikoliv články nebo příspěvky na sociálních sítích, které tematizují problematické chování odborníků a volají po větší vstřícnosti a lepší komunikaci, se hned objeví nejen strašlivé zážitky pacientů a pacientek, ale také agresivní výpady komentujících, kterým připadá, že veškerá péče je otázkou okamžitého rozhodování o životě a smrti a lékař se nemůže zdržovat ani obyčejným „Dobrý den, jmenuji se Konečný“.
Přesto se situace pomalu, ale jistě mění. Sotva si porodnice zvykly, že je normální mít partnera u vaginálního porodu, začaly se prosazovat duly a také přítomnost rodiče u zdravotní péče o děti.
Porod jako zážitková dovolená
Když si vyhledáte „jemný císařský řez“ na internetu, dozvíte se, že jde hlavně o to, aby se žena cítila lépe a odnesla si z porodu „pozitivní zážitek“. Zní to trochu podezřele. To už nevíme, co si vymyslet, že chceme mít z porodu „zážitek“? Zdraví dítěte a (relativní) pohodlí matky nejsou v opozici. Když chceme podporovat psychické zdraví a pohodu, není to kvůli rozmazlenosti dnešních žen. Psychický stav ženy má silný vliv například na to, jak se hojí, jak nastupuje laktace a jak kompetentní se cítí v péči o dítě. A to, zda žena kojí, může významně ovlivnit její zdraví i zdraví dítěte.
Jemný císařský řez je relativně nový trend v porodnictví, který pomalu proniká i do prostředí českých porodnic. Možná jste slyšeli také výrazy „laskavý“, „šetrný“, „rodinný“, „na ženu orientovaný“, nebo dokonce „přirozený“ císařský řez. Většinou popisují stejný přístup nebo některé jeho aspekty. Císařský řez je pořád velká břišní operace a mnoho výzkumů potvrdilo dlouhodobé dopady na zdraví velkého procenta žen a jejich dětí. A jemný císařský řez je jednou z cest, jak negativní dopady císařských řezů na fyzické i psychické zdraví žen i dětí zmírnit.
Co pro to můžeme udělat
Jemný císařský řez má několik pravidel a specifických postupů, ale v zásadě jde o to, že se snažíme co nejvíce přiblížit přirozenému porodu. Žena ani dítě se tak nestávají pouhým objektem operace, ale mohou být v maximální míře aktivní. Chceme imitovat procesy přirozeného porodu, které napomáhají lepší adaptaci miminka a snadnějšímu hojení u ženy. Klíčovými nástroji jsou ale respekt, laskavost a prostě lidský přístup.
Chovám naději, že čím víc si budeme vědomi přínosů fyziologických prvků porodu a podporovat je u operativních porodů, tím víc je budeme vnímat a respektovat i během vaginálního porodu. Trpělivost a laskavost, které budou přinášet skvělé výsledky na operačním sále, se plíživě rozšíří i na normální porodní boxy.
Jemný císařský řez má dva hlavní principy: maximální přiblížení vaginálnímu porodu a respekt k rodící ženě, která neztrácí pocit kontroly nad situací.
Věda neustále potvrzuje empirické zkušenosti s přirozenými porody a kojením. Objevujeme a zkoumáme význam a důsledky mnoha jednotlivostí. Některé z nich můžeme aplikovat i u císařského řezu a tím podpořit poporodní adaptaci miminka i hojení ženy.
Aktivní dítě i matka
Mezi fyzické prvky patří například pomalé vybavení dítěte. Porodník pomůže hlavičce miminka ven a chvíli ho nechá „na půl cesty“. Tělo miminka efektivně utěsní ránu, takže nedochází ke krvácení. Dítě začne dýchat nosem nebo ústy, ale zároveň stále získává kyslík z placenty. Tlak dělohy a dalších tkání na hrudník dítěte pomáhá vypudit tekutinu, podobně jako u vaginálního porodu, kdy děti také zůstávají chvíli na půl cesty (hlavička je porozená, ale ramínka ještě potřebují dorotovat, než se narodí celá). O tom, že děti, které měly možnost „pomalého“ porodu, mají menší množství respiračních potíží a méně často potřebují s dýcháním pomoci, mluvil například primář gynekologicko-porodnického oddělení jihlavské nemocnice Aleš Roztočil v roce 2018 ve své přednášce na mezinárodní jihlavské konferenci porodních asistentek.
Ona i partner mohou pozorovat, jak se jejich miminko rodí. Je obdivuhodné a posilující vidět, jak je schopné a šikovné a jak i během operace matčino tělo pomáhá.
V tuto chvíli je možné odstranit plentu a matce podložit hlavu, takže ona i partner mohou pozorovat, jak se jejich miminko rodí. Je obdivuhodné a posilující vidět, jak je schopné a šikovné a jak i během operace matčino tělo pomáhá. Když jsem iniciovala diskuze žen po císařském řezu, mnoho z nich si to neumělo představit. Vyjadřovaly hrůzu z toho, že by si „viděly do břicha“. Díky poloze to ale není fyzicky možné.
Po chvíli se miminko začne vrtět a odkopávat a s pomocí externího tlaku dělohy se posune dost vysoko, aby vystrčilo ramena a vytáhlo ruce. Porodník dítě přidržuje a pomůže mu z rány. Je dokonce možné, aby miminko držela a z břicha přenesla matka. Nejde o násilné vyrvání z rány a maminka na to samozřejmě není sama, porodník miminko jistí. Pro některé ženy je představa, že si budou „tahat dítě z břicha“, zcela absurdní. Jak psala s nadsázkou Anna: „To už bych si to mohla rovnou sama i zašít, ne?“ Jiné ženy ale v diskuzích vyjadřovaly nadšení a přesvědčení, že pokud by to bylo možné, moc rády by byly první, kdo se miminka dotýká. A konečně, ženy, které to zažily, s dojetím a láskou vzpomínají, jak porodily své dítě. Pocit aktivity, spoluúčasti a kontroly nad tím, co se děje, jim dává sílu.
Dovedete si představit, že byste si vytáhla miminko z břicha sama?
Novorozené dítě patří nahé na nahý hrudník mámy. Měli bychom napřít všechny síly k tomu, aby to bylo možné zajistit. Stejně jako u běžného porodu. Pokud miminko potřebuje speciální ošetření, provede se pokud možno na těle mámy nebo táty nebo se dítě co nejrychleji vrátí k rodičům. Pokud se novopečená máma cítí slabá nebo se jí třesou ruce, pomáhá jí s přidržováním miminka partner nebo porodní asistentka.
Děti, které jsou zbytečně ošetřované, mají výrazně vyšší hladiny stresových hormonů. Miminka nekřičí, aby si rozpínala plíce, jak se občas říká. Ona křičí strachem o život. Bojí se, že máma už není a že tu není nikdo jiný, kdo by se o ně postaral. Součástí „na rodinu orientované péče“ je respekt k potřebám nově vznikající rodiny a všech jejích členů. Miminko by prakticky nemělo opustit náruč rodičů. Žena nemá 24 hodin po operaci vstávat. Porodnice by se ale měly snažit zajistit pomoc tak, aby mohli být máma a miminko stále spolu. Ideální jsou pokoje, kde může být i otec a rodina si tam může budovat dočasné bezpečné hnízdo.
Sprostě nadávali na kolegu a pak začali o fotbale
Mnoho žen popisuje jako velmi traumatický přechod ze statusu rodičky do pozice pacientky. Tohle jsou zkušenosti některých z nich: „Jakmile jsem s císařským řezem souhlasila, bylo to, jako bych přestala existovat.“ „Přestali se mnou mluvit. Přicházeli a odcházeli různí lidé, dělali na mě různé úkony… Nikoho jsem nezajímala.“ „Byla mi zima, měla jsem strašný strach, že mi synek umře.“ „Když jsem i přes léky měla bolestivou kontrakci, sestra mě okřikla, co se jim tam svíjím.“
Co přijde příště? Komunitní slepé střevo? Bypass vyšívaný křížkovým stehem?
Nevhodné rozhovory personálu během operace jsou dalším nepříjemným zážitkem, který ženy velmi často sdílejí: „Sprostě nadávali na kolegu a pak začali o fotbale. Prostě se nade mnou bavili, jako bych byla kus masa.“ Jedním ze základních prvků jemného císařského řezu je emoční podpora a respektování důstojnosti ženy. Správně by měli zdravotníci průběžně vysvětlovat vše, co se s ní a s miminkem děje.
Také by mělo být naprostou samozřejmostí, že s ženou může být neustále partner nebo jiná blízká osoba. I během operace může sedět partner nebo partnerka vedle hlavy ženy. Na operační pole nevidí, nijak do sterilního prostředí nezasahuje a na sále zabere minimum místa. Nedělitelnost rodiny a úcta k emočním vazbám by měla být jednou z priorit péče o těhotnou a rodící ženu a je dalším z důležitých prvků jemné sekce. O pozitivním vlivu přítomnosti partnera u porodu císařským řezem se ví už desítky let.
Rutina, zvyk a strach
Operace jsou poslední baštou, která nejdéle odolávala humanizaci. Jde o složitou proceduru vyžadující špičkovou odbornost, zkušenost i techniku. Řeže se do živého těla, jsou tu přísné nároky na hygienu. A do toho chceme přivést partnery a duly? Co přijde příště? Komunitní slepé střevo? Bypass vyšívaný křížkovým stehem? Party žlučníkové kameny? To už musí bláznivé ženské kecat doktorům do všeho? Budou si za chvilku chtít dělat sekci samy doma v kuchyni?
Stačilo by mnohem méně.
Nechceme být redukovány na „pacienty“. Na ty, které se s absolutní a slepou důvěrou svěří do rukou zdravotníků. Vnímáme svou identitu a chráníme svou důstojnost. Pacientská práva a lékařská etika se postupně rozšiřují a stávají se komplexnějšími. Cílem není zdravotníkům „do všeho kecat“. Jen nechceme, aby s námi bylo zacházeno jako s kusem masa, objektem či diagnózou. A výzkumy ukazují, že to prospívá nejen hojení a léčení a předchází vzniku posttraumatických poruch, ale také vyhoření zdravotníků.
Zdravotnický personál by se měl snažit najít způsob, jak vyjít vstříc potřebám rodičů, a vymyslet, jak skutečně podporovat vznikající rodinu. Protože většinou je překážkou jen rutina, zvyk a strach. Je to jednoduché – je potřeba zacházet s lidmi jako s lidmi. S důstojností, respektem a laskavostí. Chápat „příjemce zdravotnické péče“ jako svéprávnou bytost, respektovat integritu těla a mysli klienta a respektovat i ta rozhodnutí, kterým nerozumím.
Vrátí se nám to stonásobně v psychickém i somatickém zdraví žen i jejich dětí v mnoha generacích. A pokud by to někdo chtěl převést na socioekonomické zisky, klidně může.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
