Bratr dostával vyšší kapesné, aby mohl zvát holky do kina. Feministkou jsem se stala už ve dvanácti, říká Irena Hůlová
Měla být tichá a neambiciózní, „hodnou holku“ z ní ale nevychovali. Vybojovala si vzdělání ve Velké Británii a v Česku působí jako aktivistka a lobbistka. Významně se zasadila o legislativní redefinici znásilnění nebo dostupnost menstruačních potřeb na školách. Proč je neplacená péče o rodinu pro ženy stále tou největší zátěží a jak ji nespravedlivé rozdělení kapesného v dětství přivedlo k feminismu? Irena Hůlová je jednou z porotkyň ocenění Moje Heroine 2026, přečtěte si, jak odpověděla na otázky, které jsme položili všem členkám poroty.
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Ženy oceněné titulem Moje Heroine 2026 představíme v říjnovém čísle časopisu Heroine a slavnostně je vyhlásíme 9. listopadu v Kunsthalle Praha, kam srdečně zveme i vás. Už pošesté jsme sbírali čtenářské nominace a letos o nich poprvé rozhodovala porota. Hrdinky vybírala část redakce a také ženy, kterých si v Heroine velmi vážíme: Lilia Khousnoutdinova, Lenka Simerská, Irena Hůlová, Olga Třísková a za redakci Michaela Kramárová a Ilona Kleníková. Nyní se v dotazníku Heroine představuje Irena Hůlová.
Která žena vám v posledních letech změnila pohled na svět?
Moje terapeutka. Na první sezení jsem šla spíš ze zvědavosti než proto, že bych si myslela, že mám nějaký problém. Dokonce jsem měla podezření, jestli to není jen drahá „kecárna“. Její rady a pohledy mi ale opravdu pomohly a neskutečně mě posunuly.
Které tři ženy sledujete, protože vás motivují?
Zdíša Pokorná, Kristýna Drápalová a Johanna Nejedlová.
S čím ženy v současném světě nejvíc bojují?
Bude to znít jako klišé, ale s patriarchátem. To, že mají muži stále všude na světě převažující moc a vliv, vede k tomu, že se berou v potaz především jejich zkušenosti a řeší se jejich problémy. Pěkně se to dá demonstrovat například tím, že o erektilní dysfunkci bylo napsáno pětkrát více vědeckých článků než o premenstruačním syndromu.
Oslavte s námi ženy, které mění svět!
Komorní večer věnovaný předávání cen Moje Heroine 2026. Přijďte s námi oslavit letošní hrdinky a načerpat inspiraci z jejich příběhů. Večerem provedou Ilona Kleníková a Filip Titlbach a o dávku nadhledu se postará stand-up komička Tady Tali.
🗓 9. 11. 2026 od 18:00, Kunsthalle Praha
Co vnímáte jako největší těžkost pro ženy v České republice?
Že péče (o děti, rodiče, přátele atd.) je skoro výhradně na ženách a často není považována za práci, tudíž není náležitě ohodnocena. Dostihuje nás to celý život, ať už prostřednictvím ušlých pracovních povýšení, nedostatku času na sebe nebo nižších důchodů.
Ve kterém tématu se Česká republika posunula a kde jsme zůstali stát, nebo se dokonce vracíme o pár kroků zpět?
Myslím, že téma násilí, zejména sexuálního násilí, se za poslední roky v Česku dostalo do popředí a přijala se řada opatření, která mají lépe chránit oběti a postihovat pachatele. Kde jsme se neposunuli ani o krok, a naopak se situace zhoršila, je segregace romských žáků a žákyň ve školách. Soudy už před skoro dvaceti lety rozhodly, že Česko porušuje právo romských studujících na vzdělávání, ale od té doby u nás segregovaných škol bohužel přibylo.
Vláda také v květnu letošního roku rozhodla, že se mají úředníci a úřednice, kteří se v ČR starají o agendu lidských práv, rovnosti mužů a žen a drogové problematiky, přesunout z Úřadu vlády na čtyři různá ministerstva. Při tomto přesunu tak rozbila fungující týmy, části lidí zrušila pracovní místa a část z nich natolik otrávila, že raději odešli sami. Tento přesun navíc nebyl dopředu s nikým konzultován a důvody pro něj byly skoro všemi expertkami a experty na tuto problematiku označeny za liché.
Umění nemusí zůstat na papíře
Nová kolekce MEDICINE vznikla ve spolupráci s ilustrátorkou Adelou Madej, která je známá výraznými barvami, čistými liniemi a osobitým vizuálním rukopisem. Tentokrát věnovala své ilustrace psům a jejich charakterům. Autorské motivy najdete na oblečení, doplňcích i designových kouscích pro domov.
Jen čas ukáže, zda tento přesun povede k postupnému zašlapání těchto agend, nebo půjde spíše o několikaměsíční oslabení, které bude stát velké úsilí a nervy úřednický aparát, který je už tak pod obrovským tlakem. Tak jako tak se jednalo o krok, který naštval stovky lidí a významně ohrozil prosazování systémových řešení, která mají pomáhat často těm nejzranitelnějším skupinám osob.
Co by podle vás mělo každé dítě slyšet o vztahu žen a mužů?
Že ženy a muži jsou si rovni a že úklid, péče i komunikace se týkají úplně stejně mužů i žen.
V čem se vaše generace liší od generace vaší matky nebo babičky?
Mám pocit, že moje generace se aktivně snaží zastavit takzvané generační trauma. Začali jsme chodit na terapie a uvědomujeme si, že nemusíme dělat stejné chyby jako naše matky a babičky.
Vychovávali vás jako „hodnou holku“? Co byl největší přežitek výchovy, který jste musela překonávat?
Určitě se mě tak snažili vychovat. Byla jsem často povzbuzována k tomu, abych byla tichá, umenšovala se a nebyla ambiciózní. Nevím, zda to, že jsem přesný opak, je výsledkem rebelie proti této výchově, nebo jsem od přírody prostě do představy tiché, klidné a něžné dívky nikdy nezapadala. Musela jsem si často vybojovat možnost dělat věci, o kterých se zdálo, že nejsou pro holky. Než jsem se například mohla naplno věnovat sportu, dali mě na balet a tancování, i když jsem to nikdy neměla ráda.
Jakou zkušenost jste udělala, ale byla byste radši, kdybyste ji udělat nemusela?
Pronajímání bytů od lidí, kteří vás chtějí hlavně stáhnout z peněz. Bydlet někde, kde nemáte jistotu ani pohodlí a kde pronajímatel nedodržuje vaše zákonná práva, je opravdu strašné. Důstojné a jisté bydlení pro všechny by opravdu nemělo být nějakou radikální myšlenkou ani privilegiem pro pár vybraných.
Kdy jste se stala feministkou?
Ten termín jsem začala používat na vysoké, když jsem pořádně pochopila, o co se jedná. Ale v praxi to datuju k okamžiku, kdy mi ve dvanácti letech máma řekla, že mám nižší kapesné než můj brácha, protože on musí holky do kina zvát, zatímco já se musím nechat pozvat kluky.
Jakou událost ve svém životě považujete za klíčovou pro to, jakou ženou dnes jste?
Studium na vysoké škole ve Velké Británii. Musela jsem o něj neskutečně bojovat a stále je to asi to nejtěžší, co jsem dokázala. Dalo mi opravdu jiný pohled na věci a zásadním způsobem ovlivnilo, kým dnes jsem.
Za zapůjčení oblečení děkujeme značce Medicine, za umožnění fotografování děkujeme OC Arkády Pankrác. Děkujeme také partnerům projektu Moje Heroine – Nadačnímu fondu Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové a společnosti Notino.
