Lobbista nemusí být vždy jako Ivo Rittig. Hůlová pomohla i dívkám, které v koších hledaly méně použité vložky
Prosazuje legislativní změny, které pomáhají lidem, kteří čelí těžkým životním situacím. A nyní také bojuje proti menstruační chudobě. Ukazuje, že lobbing není sprosté slovo a že lobbovat nelze jen v zájmu úzké skupiny lidí, kteří chtějí navýšit své zisky, ale také ve prospěch širokých společenských skupin. Práci Ireny Hůlové se ve svém textu pro Heroine.cz věnuje Johanna Nejedlová.
Práce Ireny Hůlové dokazuje, že lobbistou nemusí vždy být bohatý muž s drahým autem, zlatými řetězy a ne vždy společnosti prospěšnými zájmy. „V mém pojetí lobbing není o moci nebo výhodách, ale o hledání řešení ve veřejném zájmu,“ říká Irena Hůlová. Její práce potvrzuje, že vytrvalá advokační práce dokáže prorazit i v prostředí, kde je feminismus vnímán snad ještě negativněji než představa, že něco může být zdarma.
Irena Hůlová studovala mezinárodní právo a dlouho se věnovala podpoře lidských práv ve světě v české kanceláři Amnesty International. S autorkou textu pro Heroine.cz Johannou Nejedlovou na prosazování legislativních změn v zájmu důslednějšího trestání pachatelů genderově podmíněných trestných činů. Za organizaci Sola pomáhá se dál věnuje právě veřejně prospěšnému lobbingu, poslední dobou především zájmu zajištění dostupnosti hygienických pomůcek pro ženy, například také ve školách
„V organizaci Sola pomáhá, v níž spolupracuje s Lu Gregorovou a Annou Paškovou, nabízí pomocnou ruku přímo ženám, pro které jsou vložky nedostupným luxusem. Setkala se s vyprávěním dívky, která vybírala koše a hledala v nich méně použité vložky, protože na vlastní čisté jí rodina nemohla dát peníze. Od jiných žaček věděla, že kvůli nedostatku vložek ve dnech, kdy menstruují, nechodí do školy," popisuje Nejedlová v textu pro Heroine.cz.
Důležité téma je pro Irenů Hůlovou rovnoprávnost, například na rovné podmínky mezi muži a ženami si totiž podle ní ještě budeme v Česku muset počkat. „Když porovnám Česko a Británii, asi největší rozdíl je v tom, že být v Česku feministka vážně není snadné. Lidé to označení pořád považují skoro za sprosté slovo. Mám to tady ráda, ale je obrovská úleva občas se vrátit do Británie. I konzervativní předsedkyně vlády si tam na sebe vezme tričko Jsem feministka,“ porovnává Irena obě země.
Jak se v Česku lobbuje? Jak se cítila, když se jí političky svěřovaly s tím, že byly samy zneužívány? A co říká politikům, kteří jí říkají, že je na feministku ještě docela normální? Celý text Johanny Nejedlové čtěte na webu Heroine.cz.
