Proč pořád řešíme ty chlupy? Je čas si konečně přestat nechat namlouvat, že jedině dokonale oholené budeme atraktivní
Na ženském těle jsou stejně přirozené jako vlasy na hlavě. Ale zatímco vlasy jsou „korunou krásy“, z ochlupení, respektive jeho absence, se stalo jedno z nejhlídanějších měřítek ženskosti, čistoty i přitažlivosti. Proč se ženy za své chlupy stále stydí, odkud se vzaly ideály dokonale hladké pokožky a co všechno o nás vypovídá rozhodnutí vzít – nebo nevzít – do ruky žiletku? Přečtěte si článek Jany Patočkové na webu Heroine.cz.
Stereotypů a mýtů, které se týkají tělesného ochlupení, panuje pořád spousta: od klasického estetického soudu („nikomu se chlupatá nebudeš líbit“) přes nehygieničnosti ochlupení (přitom pot se rozkládá stejně na oholené jako na neoholené kůži) po argument zbytečnosti a neúčelnosti chlupů (dívky a ženy, které se holí v klíně, naopak častěji trpí infekčními onemocněními, infekce se může do kůže dostat i drobnými rankami, které při holení vznikají, chlupy navíc chrání jemnou kůži před třením).
Foto: Antonín Šrejber, AFO
I pro dospělé ale může být těžké odpoutat se od společenských a estetických norem a prostě se neholit a zvládnout jít mezi lidi s chlupatýma nohama, píše Jana Patočkové v článku na webu Heroine.cz.
A ve svém textu ukazuje, že vztah k ochlupení není jen otázkou estetiky, ale především společenských očekávání. Mnoho žen popisuje, jak už od dospívání zažívaly posměšky, poznámky i tlak okolí, který je naučil považovat neoholené tělo za něco nevhodného. Režisérka Josefina Lubojacki ve svém dokumentu O-chlup tento tlak zkoumá jako experiment i výzvu k debatě o tom, kdo vlastně určuje normy ženského vzhledu.
Řada zažitých argumentů proti ženskému ochlupení neobstojí. Neholené tělo není méně hygienické a ochlupení má i své biologické funkce – například chrání citlivou pokožku před třením a může snižovat riziko některých infekcí. Mnohem silnější než medicínské důvody jsou ale kulturní stereotypy, které spojují ženskou hodnotu s dokonale hladkou kůží.
Součástí článku Jany Patočkové je i fascinující exkurz do historie. Ukazuje, že ideál oholeného těla se v průběhu staletí neustále proměňoval – od starověkého Egypta přes renesanci až po marketingové kampaně výrobců žiletek ve 20. století. Právě reklama a kosmetický průmysl výrazně přispěly k tomu, že se z přirozeného ochlupení stal problém, který je třeba řešit.
Řešením ale, jak se dočtete v celém článku na webu Heroine.cz, není výzva přestat se holit. Naopak. Smyslem je vrátit ženám možnost svobodné volby bez studu a společenského tlaku.
Body positivity podle Jany Patočkové neznamená nosit chlupy jako manifest, ale přijmout, že ženské tělo nemusí splňovat jediný správný ideál. A že o tom, co se svým tělem uděláme, bychom měly rozhodovat především my samy.
