„Nebojím se,“ říká o výhrůžkách kvůli Turkovi novinářka Pokorná. Na hlídání mocných ji připravilo těžké dospívání

„Pořád se tak necítím,“ odpovídá Zdislava, které však většina lidí, politiky nevyjímaje, neřekne jinak než „Zdíša“, na otázku, zda už samu sebe považuje za investigativní novinářku. Svou práci prý bere stále jako čistě zpravodajskou. A to i přesto, že otevřela některé z největších politických kauz letošního roku.

Právě oslovení zdrobnělinou není zejména u novinářů mužů ve veřejném prostoru zrovna běžné. „Za to si trochu můžu sama. Jako Zdíša totiž vystupuju v různých propagačních videích Deníku N, říkají mi tak veřejně moji kolegové, oslovují mě tak na debatách. Nikdo o mně nemluví jako o Zdislavě. Politici to jen přejali. Myslím, že to často berou tak, že mi tak říkají všichni, takže to je v pohodě. Do určité míry mají pravdu: něco jiného by bylo, kdyby mi všichni říkali Zdislavo, jen politici Zdíšo. Pak by bylo na místě si myslet, že mě tím chtějí ponížit. Takhle si ale nemůžu stěžovat. Samozřejmě to na tiskových konferencích není vždycky příjemné, ale vím, že jsem se tak sama veřejně prezentovala,“ připouští Pokorná, kterou se časopis Heroine rozhodl zařadit do svého letošního výběru hrdinek, v rozhovoru.

O záměru ponížit ale nelze pochybovat u fanoušků a fanynek Filipa Turka, kteří Pokorné kvůli kauze jeho rasistických, misogynních a nacismus velebících statusů posílají vulgární zprávy na sociální sítě.

„V reakcích na bitcoinovou kauzu a na kauzu Filipa Turka vidím obrovský rozdíl. Turkovi fanoušci jsou mnohem osobnější, agresivnější, vulgárnější a mnohem častěji vyhrožují. (...) U bitcoinové kauzy sice taky přišla snaha o diskreditaci veškeré mojí dosavadní práce, ale připadala mi sofistikovanější,“ uvažuje novinářka, která se prý nenávistí nenechává rozhodit. „Nebojím se. Do všeho jdu většinou po hlavě: když mě něco zajímá, řeším to a nepřemýšlím nad tím, jaké to pro mě může mít následky z hlediska bezpečnosti.“

Podle Zdislavy je důvodem její odolnosti také její nelehké dospívání. „Nechci být konkrétní, ale neměla jsem lehké podmínky, což bylo způsobené velmi složitým vztahem s mým otcem. Odvíjel se od toho sled různých existenčních krizí, kterými jsem si v dospívání prošla. Od velmi mladého věku jsem se o sebe musela postarat sama. To člověku dá kuráž a sílu. Když v životě narazíš na překážky, můžeš se litovat, jak to máš těžké. Nebo si z toho vzít vědomí, že pokud po něčem toužíš, musíš být pracovitá a cílevědomá. Jsem odmala zvyklá na to, že pokud v životě něco chci, musím si to odmakat.“

Je podle Zdislavy Pokorné těžké se v médiích prosadit jako mladá žena? A proč jsou pro ni citlivé snahy zpochybnit její vzdělání? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz.