Křičela jsem jako lvice, které řežou ocas. Manžel se zamiloval do mladší, ale já nechci být oběť, říká fotografka Bet Orten

„Můžu svůj příběh vyprávět několika způsoby. Třeba říct, že si můj muž našel mladší milenku, zamiloval se, zbláznil se a ztratil se mi. To je jedna pravdivá verze. Anebo se na to můžu podívat jako na nějaké divadlo, jehož jsme oba hlavní aktéři, a sledovat, co se skrze tu strašně bolestivou zkušenost děje se mnou. Neznamená to zlehčovat, co se stalo. Bolest je skutečná. Ale najednou jsem velmi ostře viděla, že mám na výběr, v jakém příběhu budu dál žít,“ tak zpětně na nedávný zlom v životě nahlíží fotografka Bet Orten v otevřeném rozhovoru pro časopis Heroine.

Uvědomila si, jak snadné je se postavit do role oběti a zůstat v ní. Pátrat potom, kdo je ta druhá žena, setkat se s ní, vracet se k tomu, kdy se co stalo a proč. Drama má podle Bet Orben obrovskou přitažlivost a ona se po čase rozhodla nebýt na něm závislá. A začala znovu hledat sama sebe.

Dlouho jí prý trvalo uvědomit si, že být silná, neznamená, že musí vše zvládnout sama, nepotřebovat pomoc. Pomohlo jí začít se zabývat i tím, co dokázala i s pomocí ostatních. „Nejsem jen výsledkem toho, co mi udělali rodiče, partneři nebo okolnosti. Ale zároveň nemusím předstírat, že jsem všechno vytvořila sama a nic mě nezranilo. Síla možná spočívá právě v tom, že udržíte obě pravdy najednou,“ říká v rozhovoru, který je dostupný i na webu Heroine.cz.

Její životní příběh ovlivnil i její práci. Dnes už chce například méně často fotit mladé ženy. 

„Vždycky jsem se dívala na některé starší ženy a říkala jsem si, že ony vědí něco, co já ještě nevím. Něčím prošly. Mají to v sobě, ve tváři, v těle, v tom, jak stojí a jak se dívají. Dnes za mnou ženy přicházejí a chtějí zaznamenat životní období, ve kterém se právě nacházejí. Nechtějí jen hezkou fotografii. Někdy chtějí vyfotit svoje nahé tělo, což jsem si dřív vůbec nemyslela, že budu dělat.

Ženský akt byl strašně dlouho nahlížený mužskýma očima. A někdy i ženy fotí ženské akty tak, jako by je pořád fotografovaly pro muže. Já je fotím pro ty ženy samotné. Nahé tělo tím získává úplně jiný kontext. Ony ho chtějí vidět. Nebo mi řeknou, abych vytvořila jejich obraz tak, jak to vidím a cítím já.“

Jak se vyrovnala s tím, že jí kvůli těhotenství nevyšlo focení pro Vogue? Jak ji ovlivnilo to, že se její máma pokusila o sebevraždu?  Proč nikdy nefotí muže? Celý rozhovor najdete na webu Heroine.cz.