Manžel ji léta psychicky týral, pak proti ni obrátil i jejich syny. Navzdory rozhodnutí soudu matka děti už šest let neviděla
Milují je, ale nesmí je vídat. Příběhy rodičů, kterým expartner systematicky odcizil vlastní děti, odkrývají bezmoc v souboji s českou justicí. Dříve se pro tento stav používal termín „syndrom zavrženého rodiče“, moderní psychologie a opatrovnické právo však od této diagnózy upouštějí. Odborníci dnes mluví o odcizení dítěte či manipulaci proti rodiči. Podstata traumatu ale zůstává stejná – stačí pár měsíců intenzivního tlaku a ze milujícího rodiče je v očích dítěte monstrum.
Daniela působí ve svém bytě unavená, ve stresu, ale bez náznaku nenávisti vůči bývalému manželovi. Spíše paralyzovaně šokem z reality, která ji potkala. Do nového podnájmu zvládla odejít pouze s nejstarším synem Péťou. Mladší synové, tehdy osmiletý Pavlík a Toník, zůstali s otcem, úspěšným a vlivným podnikatelem, v luxusní vile za Prahou. Daniela věřila, že se na péči o děti lidsky dohodnou. Jenže stačilo několik měsíců a po jednom víkendu u otce se k ní mladší synové už nevrátili.
Když Daniela po čase Pavlíka potkala, syn ji obvinil, že od nich odešla, aby mohla „chlastat a tahat se s chlapama“. Přesně takto to osmileté dítě formulovalo. Když Daniela svůj příběh vyprávěla, bylo Toníkovi sedmnáct a Daniela ho vvídala jen na fotkách z basketbalových turnajů, které jí tajně posílala matka jiného hráče. Přestože má v ruce soudní posudky potvrzující, že děti jsou zmanipulované, česká justice nedokázala rozsudky o asistovaném styku vymoct. Systém narazil na své limity a otec zůstal pro úřady nedotknutelný.
Příběh Daniely není ojedinělý. Podobnou bezmocí prochází i Jan, který svého syna Daníka neviděl od října 2020. Celý proces eskaloval v momentě, kdy Jan u soudu zažádal o rovnocenné zapojení obou rodičů do péče. Matka reagovala okamžitým bojkotem stávajících dohod, účelovými omluvenkami ze školy a totální izolací syna. Jan má sice dodnes platný soudní rozsudek, v praxi je však zcela nevymahatelný. Pokud jeden z rodičů systematicky přepisuje vzpomínky dítěte, k jeho úplnému naprogramování proti druhému rodiči stačí pouhé měsíce. Čím je dítě mladší, tím rychleji k odmítnutí dochází.
Odborníci upozorňují, že za odcizením dítěte stojí vždy patologické chování jednoho nebo obou rodičů, nikdy nejde o autentické rozhodnutí samotného dítěte. To se pouze snaží emočně přežít v prostředí u rodiče, se kterým tráví více času. Podle terapeuta Daniela Dvořáka se děti v těchto případech stávají rukojmími a nástrojem pomsty. Jakmile se v rodině rozjede kolotoč křivých obvinění, schovávání dětí za znalecké posudky a ignorování asistovaných kontaktů, jsou OSPOD i soudy často bezradné.
V článku na Heroine.cz se dále dočtete, proč Světová zdravotnická organizace škrtla „syndrom zavrženého rodiče“ nebo co radí advokátka a mediátorka Hana Kukrálová, aby se z nastavení pravidel péče nestalo bojiště, když se objeví nový partner nebo partnerka.
