Pokud máte děti – umíte si představit, že by trávily Štědrý den jinde než s vámi? Pokud jste sami byli dětmi rozvedených rodičů – jaké to pro vás bylo, když jste jedny Vánoce trávili u táty a jedny u mámy? A dokázali se dospělí kolem vás dohodnout? Znesváření dospělí jsou ideálními klienty rozvodových právníků, ale jejich ega často ničí to nejdůležitější – společné děti.
Existují lidé, pro které je Štědrý den tím nejdůležitějším v roce a kdyby ho měli trávit bez dětí, zlomí jim to srdce. „Problém není v tom, že touží po přítomnosti svých dětí u stromečku zrovna na TEN JEDEN konkrétní večer. To je pochopitelná touha mnoha rodičů. Problém je, když se kvůli tomu konkrétní rodiče chovají tak, že znechutí a zničí Vánoce právě dětem,“ popisuje Lucie Hrdá častou situaci, která pak může mít různá dramatická vyústění „včetně únosů za přítomnosti policie, nepředávání dětí a skrývání se s nimi na neznámých místech.“
Rodinní právníci si na Vánoce telefony nevypínají a vědí proč, jak shrnuje Hrdá. „Máme zkušenosti s podáváním předběžných opatření na poslední chvíli z různých taktických důvodů, s hysterickými telefonáty té či oné strany o tom, že strana druhá předala děti a nechala si jejich nové hračky u sebe, popřípadě děti nevybavila při předání slavnostním oblečením, takže dítě muselo absolvovat večeři s příbuzenstvem v otrhaných tepláčcích.“
Všichni účastníci opatrovnických sporů se ohánějí takzvaným „nejlepším zájmem dítěte“. Problém ale je, že si ho také každá strana představuje jinak. Jak ho vidí advokátka? „Nejlepším zájmem dítěte je, aby strávilo Vánoce v prostředí, kde mu bude dobře a kde nebude muset být v tenzi kvůli druhému rodiči, který mu štká do telefonu, jak strašně, ale opravdu strašně smutno je mu bez něj u stromečku,“ říká Lucie Hrdá. „Zájmem dítěte je, aby se věci udělaly tak, jak jsou dobré pro něj. Zájmy rodiče jsou v tomto až na druhé koleji a je to tak správné.“
Jak si tedy zařídit Vánoce bez dětí, abyste je nejen přežili, ale možná si i užili? A proč tím svému potomstvu prospějete nejvíc? To se dočtete v textu od Lucie Hrdé na webu Heroine.cz.
