Kdybyste si od Monyové měli přečíst jedinou knihu, ať je to tato. Podívejte se na osobní tipy od tvůrkyň seriálu
Vytrvale opakovala, že její knihy nejsou o ní. Svůj životní příběh, zkušenosti i turbulentní vztahy do nich přesto svým způsobem propsala. Na Oneplay nyní sledujeme životní příběh spisovatelky Simony Monyové, která je autorkou 29 knih a patřila k nejprodávanějším českým autorům. Připomeňte si její knihy. Tvůrkyně série Monyová doporučují její nejvtipnější nebo nejosobnější díla.
Snila o tom, že se některá z jejích knih stane předlohou celovečerního filmu. To se zatím nestalo. Její útlé knížky, které rozesmávaly i dojímaly čtenářstvo trefnými postřehy o životě a vztazích, se zatím dočkaly jen televizního zpracování. A nyní Oneplay uvádí sérii podle životního příběhu Simony Monyové.
Je to poprvé, co tak velký prostor v televizi dostává ženské téma a ženská perspektiva. Tvůrčí tým, který byl také převážně ženský, načetl kompletní dílo Monyové, aby série mohla „mluvit“ jejím jazykem. A nyní tvůrkyně pro Heroine.cz doporučují, které knihy si přečíst, když chceme Simonu Monyovou lépe poznat nebo se prostě jen chceme dobře pobavit.
Kdybyste si měli přečíst od Simony jen jednu knihu, byla by to tahle...
Klára Follová, kreativní producentka Oneplay: „Kdybych měla vybrat jedinou knihu od Simony Monyové, byly by to Srdceboly. To je její poslední kniha a zároveň ta nejtemnější, nejintenzivnější. Vyšla v roce 2011, tedy v roce, kdy Monyová zemřela.
V její tvorbě je jasně patrný posun od lehkých, nenáročných příběhů, odpozorovaných z okolí k analýze vlastní žité zkušenosti. Ta se podle mě nejděsivěji promítá právě v Srdcebolech.
Zatímco dřívější tituly pracují hlavně s ironií, nadsázkou a zveličením každodenních vztahových trapností, Srdceboly už otevřeně ukazují psychické i fyzické násilí, mocenské hry a pomalou destrukci ženy v toxickém vztahu. V seriálu Monyová používáme citace ze Simoniných knih jako voice overy. V druhé půlce seriálu pochází řada z nich právě ze Srdcebolů a pátá epizoda ze šesti se jmenuje Srdceboly.“
Marta Fenclová, dramaturgyně a autorka námětu: „Pokud mám doporučit opravdu jen tu jednu knihu, tak Srdceboly, poslední román Simony Monyové. Je hodně smutný, syrový, a bohužel také velmi autentický. Jak Simona sama řekla – kritiky záznam jejího utrpení milují. Byl to jeden z mála jejích románů, který chválily a ve kterém potvrdila, že psát prostě umí. Není tady tak pichlavá a ironická, jako v jiných knížkách, je cítit, jak těžké to pro ni všechno muselo být, je to syrový a zvláštně poeticky mrazivý román o ztracené lásce a prozření.“
Barbora Námerová, hlavní scenáristka: „Srdceboly se výrazně liší od jejích ostatních děl; zdá se být přechodem od společenského románu k psychologickému dramatu. Myslím, že kdyby Simona pokračovala v psaní, je možné, že by v tom pokračovala a nakonec by se z ní stala autorka, kterou by kritici již nezařazovali do „červené knihovny“.
V této knize se nacházejí dost mrazivé pasáže, které se zdají být téměř jakousi předpovědí toho, co se Simoně následně stalo, takže bych k tomu čtenářům dala trigger warning, aby to věděli. Zároveň v ní téměř úplně chybí její typický sarkastický humor. Pokud hledáte něco odlehčeného, Srdceboly to asi nebudou. Je to dost temná četba, netypická pro tvorbu Simony Monyové, která se podle mě vždy snažila i to těžké odlehčit, nebo v tom hledat alespoň ironii osudu, černý humor.“
Johana Kolářová, výkonná producentka Oneplay: „Srdceboly je prostě kniha, ze které srdce bolí, ale která je důležitá pro osvětu a pochopení, jaké to je, žít v toxickém vztahu, jaké to je žít v dusném domácím prostředí. Kniha ukazuje, jak je láska slepá.
Foto: Oneplay
Přečtěte si, jak vznikala přelomová série Monyová
To mě zajímáKterá kniha Simony Monyové je nevtipnější?
Marta Fenclová: „Knížka o čtyřech kamarádkách, které řeší to samé, co všechny ženy dneska - vztahy, muže, váhu, děti, kariéru. Citová divočina. To je Simona ve vrcholné formě, vtipná, sarkastická, zároveň už i dospělá žena, která toho spoustu zažila. A nic z toho vůbec nezestárlo, protože všechna ta témata jsou pořád tady, stejná a současná a každá čtenářka si tam najde to svoje, jako já například: ‚Jsem dospělá ženská a nevím, co chci. Tedy vím. Každou chvíli něco jiného.‘“
Barbora Námerová: „Pro mě byla nejzábavnější Citová divočina. Zároveň se mi zdá, že Simona v ní skvěle vystihla vztahy mezi kamarádkami. Právě z těchto postav jsme vycházeli i my při psaní postav kamarádek. Vtipná není ani tak tím, že by Simona chrlila jeden vtip za druhým, ale spíše co se týče vztahových rovin, osudů kamarádek. Myslím si, že kniha může fungovat i dnes. (Citová divočina vyšla v roce 2011 – pozn. red.)
I když jsme se mezitím jako ženy trochu posunuly, stále na sebe vytváříme tlak a očekávání, a stejně tak je na nás vytváří i okolí. V té době to možná bylo ještě o něco otevřenější než dnes, teď se mi zdá, že je to více skryté. Právě z takových situací, které samy o sobě nejsou ani tak vtipné, umí pozorní autoři jako Simona čerpat pro humorné situace.“
Klára Follová: „Hodně univerzální a zábavná mi přijde Tchyně a uzený. Vtipné je pro mě hlavně to, jak trefně umí chytit různé malé situace: drobné šťouchance, poznámky, dobře míněné rady, které jsou vlastně skrytá kritika, a tu nekonečnou hru o moc mezi manželkou, synem a tchyní, která ví nejlépe všechno. Je to takové dobové svědectví o tom, jak hluboko jsou v nás zakořeněné různé stereotypy.
V dnešním čtení se některé věci dají vnímat kritičtěji – co dřív prošlo jako ‚jen sranda‘, už dneska vidíme i jako formu tlaku nebo manipulace. Ale právě to mě na Tchyni a uzeným baví: člověk se směje, a zároveň mu v hlavě běží, jak moc tenhle ‚rodinný humor‘ formoval naše vlastní vztahy.“
Johana Kolářová: „Za mě asi Matka v krizi. Simona dokonale a s nadsázkou uměla popsat to, co mnohé z nás v mateřství prožíváme. Přála bych si, abych si ji bývala přečetla, když jsem měla malé holky, ne až teď, když už jsou větší. Myslím, že by mi to udělalo dobře. Protože krizí bylo dost.“
Která kniha nám toho říká nejvíc o Simoně Monyové?
Klára Follová: „Srdceboly jsou pro mě zároveň jednou z knih, která o Simoně vypovídá nejvíc. Ne v tom smyslu, že by Monyovou jako autorku nebo ženu definovalo prožité utrpení, ale kvůli tomu, s jakou palčivostí, autenticitou a bolestným sarkasmem skrze tuhle knihu promlouvá ke svému publiku.“
Marta Fenclová: „Která knížka o ní říká nejvíc, nedokážu posoudit. Do každé knihy vkládala něco ze sebe. Nejvíc autentické jsou určitě Srdceboly, kde mám pocit, že popisovala svoji každodenní realitu, a že to byla forma terapie. Dokonale popsala narcistní manipulátory i v Sebemilenci, Ženu ani květinou. A jako mámu ji čtu v Matce v krizi nebo Jednou nohou v blázinci. Jako temperamentní a vášnivou holku v Utrhnout se ze řetězu nebo Citové divočině.
V každé knížce jí je kousek a pokud je čtete postupně podle roku vydání, tak s ní celou její životní cestu projdete od naivní holky, přes obětavou mamku, dračici až po dospělou ženu, která prožila nešťastnou lásku. Ale i v té poslední knížce je znát, že to odhodlání a sílu nikdy neztratila.“
Barbora Námerová: „Na tuto otázku bych nerada odpovídala. Myslím si, že v každé knize je něco ze Simony. Vzhledem k tomu, že sama několikrát uvedla, že o sobě nepíše, a v jednom rozhovoru dokonce výslovně řekla, že „pravdu nikdy nenapíšu“, přičemž to odůvodnila tím, že to neudělá, aby se nedotkla citů jiných lidí, si myslím, že by nebylo fér na tuto otázku odpovídat.
Myslím, že v knize Ženu ani květinou lze vysledovat, že Simona čerpala ze zkušeností ze svého vlastního vztahu s druhým manželem. Na druhou stranu jsme při rešerších zjistili, že o těchto vztazích a jejich mechanismech se dá hodně dočíst v psychologických knihách. A můžeme také s jistotou říci, že Simona pro své knihy prováděla rešerše v psychologické literatuře. Takže bych Simonu nechtěla zradit a říkat, že tato kniha je ‚ta‘ o ní.“
Johana Kolářová: „Nedokážu přesně říct, která jediná kniha Simonu nejvíce popisuje. Poté, co jsem blíže poznala Simoniny kluky a celou rodinu, myslím, že žila každou knihou, a tak je v každé knize kus z ní. Nejen to křehké, co musela prožívat a co psala mezi řádky, ale i to krásné – její energie, mateřská láska a humor. Její knihy obletěly svět v kufrech sbalených na dovolené mnoha českých žen. Protože Simona uměla promlouvat k ženám, sdílet jejich trápení s muži, mateřstvím, přátelstvím. Uměla příběhy sdílet. A nyní sdílí ten největší, ten svůj. A já věřím, že i tenhle příběh pomůže!“
