Epsteinovy složky jsou šokující a nechutné. Místo spiknutí pedofilů jde ale o zvrácenou hru mocných
Po zveřejnění další várky dokumentů ze složek amerického finančníka Jeffreyho Epsteina zažíváme v posledních dnech jeden šok za druhým. Tři miliony stran odhalují například velmi blízký – a až obsesivní – vztah britské spisovatelky a vévodkyně z Yorku Sarah Ferguson, manželky bývalého prince Andrewa, k Epsteinovi. Najít v nich lze také Epsteinovu rozsáhlou korespondenci s norskou korunní princeznou Mette-Marit nebo obvinění, že americký prezident Donald Trump znásilnil nezletilou dívku. Samotné zmínky v dokumentech samozřejmě neznamanejí, že se to stalo. Dopad na společnost ale už mají, vysvětluje ve svém komentáři pro Heroine.cz Lukáš Houdek.
Emoce, které zveřejnění druhého balíků dokumentů obsahujícího na tři miliony stran provázejí, jsou přirozené. Už proto, že konspirační teorie o obscénním spolčení světových leaderů a miliardářů, které se léta šíří dezinformační scénou, nyní získávají až děsivě reálné obrysy. Právě emoce ale často ovlivňují zdravý úsudek a mohou odvádět pozornost jinam. Současná – a potřebná – diskuse zároveň ukazuje, že řada politiků i novinářů z věhlasných světových médií tápe v základní terminologii – a dopouští se tak nebezpečných zkratek.
V případě tzv. Epstein files veřejnost spolu s politiky, osobnostmi veřejného života i novináři šermuje s pojmy, které zdaleka nemusí odpovídat skutečnosti. Britský deník The Independent například v úterním článku shrnujícím dosavadní nejzávažnější zjištění o Jeffreyem Epsteinovi píše jako o „usvědčeném pedofilovi“. Bílý dům zase v listopadu zveřejnil na svém webu text s titulkem „Kde je transparentnost Demokratů ve věci Epsteina?“, v němž o finančníkově soukromém ostrově mluví jako o „pedofile island“ a o Epsteinovi opět jako o usvědčeném pedofilovi.
Odborníci z oblasti sexuologie a psychosexuologie přitom o pedofilii hovoří jako o vrozené sexuální preferenci, která se vyznačuje sexuální a romantickou náklonností k dětem. Terminologie dále rozlišuje přitažlivost k nezletilým na základě jejich věku, případně pohlaví. Samotný termín pedofilie pak označuje erotickou přitažlivost k dětem v prepubertálním nebo raně pubertálním věku. Odborníci zároveň zdůrazňují, že pedofilem se člověk nestává zneužitím dítěte, narodí se tak. Podle odborných odhadů má v Česku delikt vůči dítěti na svědomí pedofil v deseti až dvaceti procentech případů. „Profesor Petr Weiss říká, že z deseti vyšetřovaných činů spáchá pedofil jen jeden,“ řekl mi v rozhovoru pro mou knihu Mlčení psychosexuolog Filip Šinkner z pražského Sexuologického ústavu. Naprostou většinu případů pohlavního zneužití nezletilých mají tedy na svědomí lidé, kteří pedofily nejsou. Mnohdy se jedná o rodinné příslušníky nebo jiné osoby z blízkého okolí dítěte. A v naprosté většině případů tak činí z jiných důvodů, než je sexuální inklinace k dítěti.
Foto: Heroine
Z rozhovorů s odborníky i samotnými lidmi s pedofilní preferencí, které jsem během posledních pěti let pro svou knihu vedl, je zřejmé, že naprostá většina pedofilů dítěti neublíží ani ublížit nechce. Pedofilové velmi dobře vědí, že by dítě už jen náznakem sexuálního zájmu nevratně poškodili, a tak se často pasují do role kamarádů, kteří jen chtějí být dítěti nablízku. Děti je přitom mívají rády, protože jim oproti jiným dospělým rozumí a věnují jim veškerou svou pozornost, což mi potvrdilo i několik (dnes již dospělých) lidí, kteří své dětství trávili v přítomnosti pedofila.
Šokující dokumenty a fotografie z Epsteinových složek tedy nesvědčí ani tak o řádění organizovaného společenství pedofilů, daleko spíš vypovídají o životě některých z nejbohatších a nejvlivnějších lidí světa. Mají všechno, neuspokojí je tedy nic z toho, co zákon nebo společenské představy dovolují. Právě zakázané věci jsou tím, po čem v takové situaci touží nejvíce, a zároveň věří, že jsou nedotknutelní a stojí nad zákony. Je to příběh o neomezené moci. I proto jsou fotografie dokládající některé z činů, k nimž docházelo, tak obscénní. Čiší z nich pocit neohroženosti a beztrestnosti. A právě v tom jsou děsivé.
Automatické spojování jednotlivých skandálů s pedofily jednak odvádí pozornost od zvrácenosti mocenských her nejbohatších mužů a žen světa, zároveň ale ohrožuje lidi s touto parafilií, kteří celý svůj život bojují s předsudky neinformované společnosti. A představuje nebezpečí i pro samotné děti. Stigmatizace pedofilie totiž podle odborníků riziko zvyšuje, naopak otevřená komunikace a pocit přijetí je podle nich jedním z nástrojů, jak deliktům na dětech ze strany pedofilů předejít. „Strach a agrese stigmatizaci posilují. Když bude stigmatizace velká, snižuje se tím pravděpodobnost, že člověk včas vyhledá odbornou pomoc,“ uvedl psychosexuolog Šinkner. A jeho slova potvrzují i samotní pedofilové. Jeden z nich vyjádřil své obavy, že si někteří vysoce frustrovaní jedinci mohou říci, že když už jsou odsouzeni společností, nemají vlastně co ztratit, a rezignují na sebekontrolu.
V zájmu celé společnosti by mělo být, aby k takovým činům nedocházelo – a tedy aby nedocházelo k další stigmatizací pedofilů. Oni si svou preferenci nevybrali, na rozdíl od Epsteinových přátel, kteří si své jednání zvolili dobrovolně.
