Nejsme líní, ale chceme také žít. Mladá medička o budoucnosti, podmínkách ve zdravotnictví a randění v digitální éře
Anně Pavlíkové není stav české společnosti lhostejný. Jako budoucí lékařku ji nejvíc trápí podmínky ve zdravotnictví. Pořád se totiž očekává, že mladí zdravotníci a zdravotnice bez řečí vydrží nekonečné přesčasy a nechají si líbit sexistické poznámky starších kolegů. Přečtěte si díl o mladé medičce ze série Heroine o tom, co doopravdy trápí, baví a zajímá českou generaci Z.
Následující text je součástí série Heroine o mladých lidech. Příběhy mladých lidí poprvé vyšly v tištěné Heroine 3/26. Celou sérii najdete zde.
V amerických filmech se často objevuje scéna, kdy někdo zkolabuje v letadle nebo v restauraci. Ostatní hosté a hostky se zvednou a všichni křičí: „Je tady někde doktor?!“ Pak se odněkud vynoří lékař nebo lékařka a jako superhrdina přiběhne na pomoc. Když jsem byla mladší, líbila se mi představa, že přesně takovou superhrdinkou jednou budu moct být taky.
S rozhodnutím pro medicínu jsem dlouho váhala, chtěla jsem být třeba herečka. Doufám, že jsem si nakonec vybrala dobře. Na gymplu mě toho bavilo hodně a přihlášku na lékařskou fakultu jsem brala především jako výzvu. Zajímalo mě, jestli se na ni dokážu dostat, a hlavně jestli se na ní zvládnu udržet. Lékařství mi zároveň dává obrovský smysl: je to ten typ práce, na kterou může být člověk pyšný. Obor, do něhož je snadné se zamilovat.
