Sem posílají agresivní děti, které jinde nezvládají. Jak to vypadá v ústavu, kde pracují s problémovými chlapci
Jsou agresivní, násilní a škola si s nimi neví rady. Možná někomu dokonce vážně ublížili. Právě s takovými chlapci pracuje Výchovný ústav Boletice. Jak to funguje v zařízení, které představuje mnohdy poslední naději na změnu pro děti, jichž se jiné děti bojí? Pro web Heroine.cz to prostřednictvím reportáže přímo z místa zjišťoval Lukáš Houdek.
„Projíždím jednou vesničkou za druhou, až dorazím před rozlehlou historickou vilu s dřevem vykládaným štítem. Park, který vilu obklopuje, je obehnán kovovým plotem. Popadnu za kliku u branky, ta je však zamčená. A proto zvoním, aby o chvíli později vyšel bývalý učitel Rudolf Jakubec. Nacházím se ve Výchovném ústavu Boletice, chcete-li pasťáku. A Jakubec je už přes deset let jeho ředitelem. Na rozdíl od jiných podobných ústavů v Česku je právě tento specifický tím, že pracuje krom dětí s relativně běžnými poruchami chování také s dětskými pachateli závažné trestné činnosti,“ píše Houdek v reportáži pro web Heroine.cz.
„Výchovný ústav pečuje výhradně o chlapce. Ti mají uloženou buďto ústavní výchovu, což je občanskoprávní kategorie, která vychází především z nevyhovujících podmínek pro rozvoj, nebo ochrannou výchovu, což je kategorie trestněprávní. Jsou rozděleni do tří skupin. V jedné se nacházejí děti s uloženou ústavní výchovou, které trpí poruchami chování nebo se dopouštějí drobné kriminality. Další skupina sestává z chlapců s nařízenou ochrannou výchovou, kteří spáchali závažné trestné činy, a jsou tak pro společnost nebezpeční. A pak se v ústavu snaží pracovat s dětmi, které jsou pro společnost nebezpečné extrémně. Systém podle Jakubce nedokáže s problémovými dětmi a jejich rodinami pracovat.“
Podle Jakubce prý učitelé dlouhodobě upozorňují na to, že si s takovými dětmi nevědí rady. „Učitelé jsou podle něj tudíž vydaní napospas. Systém totiž nemá dostatek nástrojů, jak na agresivní a nebezpečné děti reagovat, a zároveň není dostatečně pružný. Jakubec upozorňuje, že se často musí stát něco závažného, aby se situace začala řešit,“ stojí v reportáži. „V ústavu panuje přísný každodenní režim, který chlapci pod dohledem vychovatelů dodržují. Spadají do něj také odpolední volnočasové aktivity v podobě sportu, výtvarné činnosti nebo výletů.“
Proč je takové děti, jako jsou ty z Boletic, potřeba chválit? Proč násilné děti odmítají i v psychiatrických zařízeních? A proč je důležité pracovat nejen s dítětem, ale i jeho rodinou? Přečtěte si celou reportáž na webu Heroine.cz.
