E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Bojíte se napadení na ulici? Nenechte si namluvit, že se žena sama neubrání

17. červen 2020
10 804

Je noc, vycházíte z metra a za vámi někdo jde. Zahnete za roh, muž za vámi také a blíží se. Nemáte vůbec dobrý pocit, srdce vám tluče až v krku… I pouhá představa takové situace je hodně nepříjemná. Pokud si nedovedete představit, co byste v takové situaci dělala, čtěte dál. Máme pro vás návod, jak se s ní vypořádat.

Foto: Shutterstock

První obecnou radou je: vnímejte ve veřejném prostoru své okolí. To neznamená, že byste měla paranoidně civět na každého, kdo se ocitne ve vašem zorném poli. Pro začátek stačí sundat sluchátka a nekoukat do displeje mobilního telefonu. Abyste totiž mohla vůbec z někoho nemít dobrý pocit, musíte ho nejdřív vidět a slyšet.

Může se zdát, že „divný pocit z někoho“ je podivný ezoterický koncept, který ve vážně míněných radách nemá co dělat. Ale věřte mi, že je to naprosto racionální, přirozená funkce mozku, kterou můžeme pojmenovat jako šestý smysl nebo intuici, a která velmi dobře funguje (skvěle o ní psal například Malcom Gladwell v knize Mžik). Za svůj život jsem mluvil se stovkami obětí trestných činů a značná část z nich říkala o pachateli něco ve smyslu: „mě se ten chlap od začátku nějak nezdál. Byl nějaký divný, ale…“ Namísto tří teček si můžete dosadit například „vypadal slušně“, „mluvil normálně“ nebo „nechtěla jsem být hned neslušná“.

Pokud dojde až k vám, chytne vás pod krkem a povalí na zem, bude už na reakci pozdě.

Náš mozek za běžných okolností přijímá a vyhodnocuje obrovskou spoustu podnětů a vjemů. Do vědomí pustí jen velmi malou část z nich – především tu, na kterou se zrovna vědomě soustředíte. Když si v metru čtete, soustředíte se na text. Mozek ale vnímá velkou část okolí – zvuky, pohyb… Pokud si na sedačce naproti vám bude muž strkat nůž do rukávu jako pachatel několika nedávných útoků na ženy v Praze, nejspíš to vědomě nezaznamenáte. Ale pokud to je ve vašem zorném poli, vaše oči to vidí a mozek to registruje. A nemá jinou možnost, jak vám to sdělit, než je „šestý smysl“: ten chlap se vám nějak nezdá.

Když pak vystoupíte z metra a onen muž jde za vámi, můžete své intuici nevěřit. Můžete si říct, že přece (zatím?) nic špatného nedělá. Když pak vykročí směrem vám a intuice bije na poplach, i tehdy si nejspíš dokážete najdete vysvětlení – chce se vás třeba na něco zeptat. Nemůžete přece začít vyvádět z ničeho nic. Jenže pokud dojde až k vám, chytne vás pod krkem a povalí na zem jako výše zmíněný násilník z Prahy, bude už na reakci pozdě.

Utečte nebo se schovejte

Pokud z někoho nemáte dobrý pocit, jděte od něj pryč. Ideálně samozřejmě směrem k většímu bezpečí. Pokud jde za vámi, změňte směr tak, aby to pro případného náhodného chodce nedávalo smysl (například přejděte ulici a začněte se vracet). Pokud jde stále za vámi, už víte, že to není náhodný kolemjdoucí, ale že jeho pozornost je upřena na vás. V takovém případě okamžitě reagujte. 

Pokud můžete, utečte. Pokud nemůžete, třeba proto, že běhat neumíte, nebo na to nejste vhodně oblečená, jděte se schovat na bezpečné místo. Jaké to je? Většinu lidí napadne, že takové, kde jsou další lidé. Je to dobrá úvaha, ale myslete na to, že pouhá přítomnost jiných lidí vaši bezpečnost sice zvyšuje, ale negarantuje. Pachatelé zpravidla nestojí o svědky, ale některým z nich je to jedno. Ke spoustě násilí, včetně vražd a znásilnění, došlo na místech, kde byli další lidé.

Pokud nemůžete utéct a v dosahu žádné bezpečné místo není, snažte se mezi sebe a potenciálního pachatele dostat velkou a pevnou překážku.

Bezpečí místa prudce zvyšuje, pokud je přítomen někdo, kdo za něj odpovídá – obsluha v restauraci, recepční, dozorčí v metru atd. Takový člověk má povinnost zasáhnout a zpravidla to také udělá. Mezi bezpečná místa proto patří vedle policejní stanice také restaurace, rychlé občerstvení typu KFC, jakákoliv budova, kde je stálá recepce typu hotelu atd. Odtud si pak můžete zavolat pomoc nebo bezpečný odvoz. Určitě neodcházejte po svých – to, že potenciálního pachatele už nevidíte, neznamená, že se někde neschoval a nečeká na vás.

Pokud nemůžete utéct a v dosahu žádné bezpečné místo není, snažte se mezi sebe a potenciálního pachatele dostat velkou a pevnou překážku. Skvělý je třeba osobní automobil, kterých je na ulicích zpravidla dost. Obejděte ho, jako byste do něj chtěla nastoupit – tedy z druhé strany, než přicházíte. Pronásledovatel se ocitne na druhé straně. V ten moment můžete navázat oční kontakt a dát najevo, že víte, o co mu jde. Přes auto k vám nemůže a pokud se k vám chce přiblížit okolo, můžete se hýbat na druhou stranu. 

Může to znít směšně, ale v zásadě budete hrát okolo auta hru na honěnou. Je to velmi funkční – díky tomu, že se kolem auta nelze rozeběhnout, bude opravdu těžké se k vám přiblížit, a lze to vydržet dlouhé desítky vteřin. To je pro pachatele neuvěřitelně dlouhá doba a je hodně pravděpodobné, že než aby podstupoval takové problémy, svůj útok raději vzdá.

Pomůžou i hasiči

Utíkat okolo auta a nepustit násilníka k sobě může stačit, ale jsou další způsoby, jak ještě zvýšit tlak na to, aby svého jednání zanechal. Začněte křičet. Lepší než „pomoc“ je třeba „hoří“. Pokud budete křičet o pomoc, lidé v okolí půjdou spíše od vás – jít pryč od nebezpečí je logická reakce. Naproti tomu oheň lidi přitahuje a navíc znamená ohrožení majetku, proto je logická reakce jít se na něj podívat. I kdyby ti, co vás uslyší, zavolali hasiče, je to pro vás dobře – pokud přijedou, pomohou vám stejně jako policie.

Foto: Shutterstock

Heroine má newsletter!

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Ještě lépe funguje, pokud začnete do auta, za které se schováváte, prudce bouchat dlaní. Nepoškodíte ho, ale budete vydávat velmi hlasité zvuky. Při troše štěstí spustíte alarm, nebo přilákáte někoho, kdo se bude obávat, že ničíte jeho auto – a ten do situace buď vstoupí, nebo zavolá policii a tudíž pomoc.

Pokud všechno selže a ocitnete se ve spárech násilníka, záleží, jaký je jeho motiv. Pokud jde o loupež, je na místě zvážit, jestli mu nevyhovět – obzvlášť pokud je ozbrojen. Máte vysokou šanci, že pokud dostane, co chce, nechá vás na pokoji. Pokud je motiv sexuální, je nejlepší strategií se bránit. Jakkoliv. Křičet, kopat, bít, škrábat po obličeji, vrazit prsty do oka... Podle několika studií provedených na stovkách reálných případů obrana velmi výrazně snižuje šanci, že se sexuálnímu násilníkovi znásilnění povede, a jen minimálně zvyšuje riziko vašeho zranění.

Pokud se vás pachatel bude snažit hrozbou donutit se přemístit jinam (nastoupit do auta, jít s ním na jiné místo), nikdy se nepodvolte a braňte se za každou cenu. Vaše přemístění má jediný důvod: to, co vám chce pachatel provést, nelze udělat tam, kde jste teď. Jinými slovy, na místě, odkud vás chce dostat, máte největší šanci na obranu nebo útěk. Riskujte proto klidně i poranění zbraní. Kriminální statistiky jednoznačně říkají, že s přesunutím na jiné místo prudce klesá šance, že se ze situace dostanete zdravá.

Nikdy si nenechte namluvit, že žena se muži nikdy neubrání – šance jsou velmi dobré. Bojujte jako lvice! Stejně tak neposlouchejte rady, že byste raději měla chodit ven jen s (mužským) doprovodem. Takový přístup vás akorát připravuje o svobodu a sebevědomí, což je nejrychlejší cesta k ohrožení na jiné frontě. Tentokrát ne cizím mužem s nožem, ale někým důvěrně známým. 

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s