konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

V dětství ji znásilnil rodinný známý. Trauma přetavila v sílu a za svou práci získala medaili Senátu

29. září 2024
22 343

Odhaduje se, že v Česku dojde ročně až k 12 tisícům znásilnění, jen zlomek pachatelů je však potrestán. Lektorka moderní sebeobrany Jasmína Houdek dokázala své traumatizující zkušenosti z dětství přetavit v sílu, kterou dnes předává dalším. Za dodávání sebevědomí ostatním nyní dokonce s manželem Pavlem Houdkem společně získali stříbrnou medaili předsedy Senátu. U této příležitosti připomínáme osobní text, který Jasmína Houdek napsala pro časopis Heroine v roce 2021. Ve stejném roce také dostala ocenění Moje Heroine.

Foto: Anna Kovačič

Většina lidí vzpomíná na adolescentní věk jako na sladké mládí. Já ten svůj málem nepřežila. Ve čtrnácti letech jsem začala s drogami. Přišla tráva, alkohol, cigára, toluen, prášky, lysohlávky, LSD, extáze. V šestnácti jsem už věděla, jak se vaří pervitin, a v sedmnácti jsem si dávala speedball, mix heroinu a pervitinu. Žila jsem na ulici, zítřek pro mě neexistoval. Drtivá většina lidí ve mně viděla jen potížistku a odvracela zrak. Já se přitom jen snažila plavat ve vodě, do které mě strčil někdo jiný…

Cesta na ulici měla zcela konkrétní začátek. Bod v čase, kdy se to pokazilo. Bylo to jednoho dne večer, kdy ke mně do pokoje přišel podnapilý rodinný známý, dospělý muž, a znásilnil mě.

Třetí ročník konference, kterou s nadšením a láskou pořádá redakce časopisu Heroine, se koná 4. listopadu ve Veletržním paláci v Praze. Přijďte se inspirovat, tříbit si názory, proměňovat vlastní myšlení a taky se bavit!

Více informací a vstupenky!

Jako malá holka jsem hledala možnosti, jak se s tím vyrovnat. Říct to mámě? To nešlo, sama jsem si spaní u kamarádů přes brek a vydírání prosadila. Pod tíhou hanby a strachu jsem mlčela. Jít na policii? Ale prosím vás, kdo by věřil malé holce? Trauma z této strašné zkušenosti ve mně rostlo a potlačit ho se mi podařilo až fetem.

Od špatného konce mě zachránila halucinace při předávkování. Pohled do zrcadla mi věštil budoucnost: nepřestaneš-li, budeš bezzubá a plešatá zdechlina. To byl jeden z prvních momentů na dlouhé cestě k tomu, být skutečně sama sebou. Tím posledním byla terapie na prahu třicítky, která mi pomohla se s tou děsnou zkušeností konečně natrvalo vyrovnat.

Thordis Elva a Tom Stranger
Foto: Thordis Elva

Ano, znásilnil jsem tě, přiznal po letech expřítel. Příběh ženy, která konfrontovala svého útočníka

Sexualizované násilí

Dnes je mi pětatřicet. Mám všechno, co jsem si kdy přála. Životního partnera, zdravé a veselé dítě, skvělé kamarádky, čas na koníčky, dům se zahradou, studium na VŠ. A hlavně mám hlas, který je ostrý jako břitva. Ten teď používám ve své kariéře instruktorky sebeobrany i k veřejné osvětě.

Můj hlas je zbraň: nahlas mluvím o znásilnění, o sexualizovaném násilí, jeho prostřednictvím prolamuji tabu a posiluji ženy a dívky, aby zahodily pocit viny a vzaly si svou sílu zpět. Mám na to recept: být rozzlobená, naštvaná, drzá a „dělat problém“, když se stanu terčem nevhodného chování nebo obtěžování.

Jako žena mám naneštěstí možnosti k tréninku toho, jak používat svůj hlas jako zbraň, téměř denně.

Pár příkladů z poslední doby:

➽ V poloprázdném vlaku si ke mně přisedá zpocený muž. Zírá mi na stehna i přes jasné signály, jak je mi to nepříjemné. Ostrým hlasem ho vyděsím natolik, že utíká pryč i bez zavazadla.

➽ Jiný den použiju stejnou metodu, kterou učím i svoje studentky: „Tohle si ke mně nedovolujte!“ Elegantní pán ve věku Mrazíka těká očima a propadá se hanbou uprostřed nádraží. Chtěl vědět, jestli si může sáhnout na mé tetování…

➽ Jsem jediná žena v místnosti a posílají mě, abych udělala kávu. Odmítám s tím, že pracuju a nemám čas dělat kávu. Ale ať jde někdo jiný, dám si ráda.

➽ Kurýr zneužije moje údaje a posílá mi erotické textovky. Po nahlášení jeho zaměstnavateli se po něm slehne zem.

➽ Lektor v autoškole mi doporučuje, abych si vzala na zkoušky minišaty a výstřih, prý to funguje. Ha ha ha. Brzdím, zastavuji a upozorňuji ho, že tyhle řeči už nechci nikdy slyšet, jinak budu požadovat vrácení kurzovného. Mám klid a řidičák v kapse.

➽ Rodinná oslava a opilý strejda, který si během oplzlých otázek sahá do rozkroku a ptá se, jak často mám sex. Rozhodnu se „zkazit“ rodinné setkání a nahlas mu řeknu, aby se mnou takhle nemluvil. Ten večer musím svůj hlas použít ještě jednou, když mě moje sestřenice přesvědčuje, že je strejda hodný chlap a že se přece nic nestalo. Stojím si za svým. Vím, že ztrácím kamarádku, ale získávám něco mnohem důležitějšího: jistotu, že tuhle situaci už nikdy nezažiju.

Kdysi se mi stalo, že jsem svůj hlas potlačila, na pár let jsem ho upozadila. To samé se může stát komukoliv, zvlášť v případě, že byl znásilněn nebo mu bylo jinak ublíženo. Nezapomeňte ale na to, že znovunalezená (nebo nově získaná) síla postavit se za sebe znamená svobodu. Schopnost dát najevo, co se mi nelíbí, a netolerovat šikanu a bezpráví znamená možnost žít svůj život ne podle představ jiných, ale po svém.

Proto do toho pojďte. Naučte se používat hlas jako zbraň. Zahoďte pocit viny, odmítněte stud, buďte drzé a rozzlobené. Když jsem to zvládla já, dáte to určitě i vy!

Chcete vidět Jasmínu Houdek naživo? Přijďte 4. listopadu na konferenci Svět podle Heroine, kde vystoupí spolu s dalšími inspirativními ženami. Více informací a vstupenky zde.

Popup se zavře za 8s