Koupit vstupenky na konferenci Heroine

Pozor na narcisty. O svém sobectví vědí a snaží se ho maskovat

29. duben 2020
71 922

Termín narcista se z odborného slovníku psychologů a terapeutů přesunul do kuchyní a obýváků. Dnes tak v běžné řeči označíme každého, kdo si na sociální sítě nasdílí pár selfie nebo o sobě mluví o trochu víc, než by bylo zdrávo. Takový člověk může být zahleděný do sebe, ale nemusí to být nutně narcista v klinickém slova smyslu.

Opravdový narcista je neschopný empatie vůči dalším lidem. Nezná lítost, není schopný přijmout zodpovědnost za své jednání, nedokáže se upřímně omluvit. A pokud se už omluví, jde jen o taktiku, jak dosáhnout toho, co chce. Jsou mu lhostejné dopady jeho chování na jiné lidi. Pravidla jsou pro ty druhé a na něj neplatí. On přeci ví, co dělá. Cítí, že má právo dostat cokoliv a kdykoliv. Nechápe koncept reciprocity, tedy to, že pokud bere, měl by také dávat. Žije v iluzi, že je jedinečný, speciální, nejlepší. Nesnese pomyšlení, že je průměrný člověk.

Výzkumy uvádí, že narcismem trpí častěji muži než ženy, ale mnozí odborníci statistiky zpochybňují. Poukazují na to, že zatímco u mužů se tato porucha projevuje očekávaným arogantním jednáním a obviňováním všech okolo, u žen to tak nápadné není. Žena-narcistka je často „profesionální oběť“. Ta, která toho tolik vykonala, ale nikdy za to nebyla oceněna a teď tiše trpí. V jádru je nicméně stále to samé. Snaha strhnout pozornost na sebe a dosáhnout svých cílů bez ohledu na ostatní.

Jakmile s nimi v něčem nesouhlasíme, rozčílí se, začnou situaci obracet proti nám, nebo uraženě zmizí.

Pokud by se ale narcista otevřeně choval tak, jak jsme si právě popsali, asi by se s ním nikdo nehrnul do navazování vztahu. Narcista to ví a naučil se to maskovat. Na první pohled jsou to tak často příjemní lidé, kteří se pro nás mohou rozkrájet. Ve skutečnosti ale nepomáhají kvůli nám, ale aby vypadali dobře. Před námi, sami sebou, okolím. Jakmile s nimi v něčem nesouhlasíme, rozčílí se, začnou situaci obracet proti nám, nebo uraženě zmizí. Ubližování ostatním je pro něj ale jen prostředek, ne cíl. To samozřejmě není žádná omluva, ale důležitý fakt pro případ, že s narcistou chceme nebo musíme nějak jednat.

Když budeme umět včas rozpoznávat varovné signály patologických osobností, budeme připraveni se jim vyhnout. A pokud už jsme s někým takovým ve vztahu, budete mu umět čelit. Nebudeme pochybovat sami o sobě, nebo se dokonce obviňovat z toho, že jsme udělali něco špatně.

Foto: Shutterstock

Heroine má newsletter!

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Vše obrátí proti vám

Jak tedy narcistu poznat včas? Existuje řada varovných signálů. Typicky jsou to špatní posluchači. Neumí naslouchat. To, co říkáme, je nezajímá. Klidně nás budou přerušovat a skákat nám do řeči. Dialog pro ně není dvoustranná záležitost. Jen čekají, až na ně přijde řada, aby mohli zazářit. Když situace není o nich, nudí se a dají to najevo. Do rozhovoru se narcisté emočně nepoloží. Nehledají lidskou interakci, ale informace, které by mohli trumfnout. Chtějí přijít se zajímavější historkou, s něčím, co je důležitější. Jednoduše řečeno: když se bavíme s narcistou, cítíme se, jako bychom byli neviditelní.

Pokud nás urazí nebo se nás nějak dotknou, bude pro ně velmi těžké se omluvit. Budou hledat výmluvy, házet to na nás. Tvrdit, že jsme to nepochopili. Manévrovat tak, aby ze situace vyšli vítězně. Mezi typické fráze narcistů patří „tahle jsem to neřekl“, „nekřičel jsem“, „použil jsem jiná slova“, případně přehození viny na nás ve stylu „co ode mě čekáš, já jsem si toho od tebe nechal tolik líbit“. Při konfliktu s narcistou se člověk cítí, jako kdyby se vrátil do školy a někdo ho káral za zapomenutý domácí úkol.

Braňte si svoje hranice

I narcistům se ale dá čelit a udělat to, co patří do každého zdravého vztahu - stanovit si hranice a hájit je. Jen je potřeba pečlivější příprava. Narcista totiž naše hranice překračuje schválně, nikoliv nedopatřením. Musíme si uvědomit, že jsme dospělí lidé navzdory tomu, že s námi zachází jako s dítětem.

Stanovit hranice je potřeba klidně, zdravým způsobem, ne křikem a hádkou. „Já vím, že jsi zvyklý dostat to, co chceš, kdy to chceš. Tvrdě jsi na tom pracoval. Možná tě tak vychovali. Není to tvoje chyba, ale v tomto vztahu to nefunguje. Nejsem dítě. Nemůžeš na mě mluvit takhle.“

Pokud s ním budeme mluvit jako dospělí, nejspíš se mu to nebude líbit. Bude nadávat, vyhrožovat, ale zasadíme tím semínko.

Narcista nejspíš přejde do útoku: „Nebo co?“ Pokud nejsme připraveni nebo z různých důvodů nemůžeme vztah ukončit, můžeme v tento moment vykreslit nevyhnutelné důsledky, pokud to bude takto pokračovat. „Mrzí mě to, ale náš vztah nebude moc pokračovat, protože takto nejsem šťastná.“ Je to oznámení, nikoliv omluva nebo vysvětlování.

Pokud s ním budeme mluvit jako dospělí, nejspíš se mu to nebude líbit. Bude nadávat, vyhrožovat, ale zasadíme tím semínko. Dávejme pozor a sledujme, jak se mu daří. Nejspíš to budeme muset ještě mnohokrát zopakovat. „Už jsem ti to říkala. Tohle není OK. Vím, že jsi na to zvyklý, ale tady to nefunguje. Pokud jsi schopný se se mnou bavit a respektovat mě, můžeme pokračovat, ale pokud na mě budeš útočit, tak jsme domluvili.“

Opakování a vytrvalost jsou důležité principy stanovování hranic. Pokud jsme si je jednou vymezili, nemůžeme ustoupit, protože narcista hledá slabinu, kterou by mohl využít. Proto rozhovor bude pokračovat nejspíš nějak takhle: „Domluvili? A co teď uděláš? Opustíš mě?“ Nechceme vyhrožovat, to povede jen k dalšímu zostření konfliktu. Chceme ale vykreslit nevyhnutelný konec cesty, ke kterému tento styl komunikace míří. Naše odpověď by mohla být třeba: „Podívej, z toho jsem smutná, ale pokud to takhle bude dál, nevidím jinou možnost.“

Převezměte iniciativu

Situace může dál eskalovat nad rámec pouhé nepříjemné konverzace. Narcista může křičet, házet věcmi, bouchat dveřmi. Postavit se někomu, od koho čekáme něco podobného, může být děsivé. A děsí nás i to, jak si myslíme, že na takové jednání budeme reagovat. Bude nás bolet žaludek, nebudeme schopni ze sebe vypravit ani hlásku. Proto je potřeba se na to, čeho se bojíme, připravit. Potřebujeme převzít aktivní roli, určovat směr, kterým komunikace směřuje, ne pouze reagovat na to, co narcista říká. Naopak, převzít iniciativu a přinutit jeho reagovat na nás.

Pokud jeho jednání přesáhne únosnou míru, vždy se můžeme otočit na patě a říci něco ve smyslu: „Teď odejdu z místnosti, protože se mi nelíbí tvoje jednání. Nechci si to nechat líbit. Nepomáhá to ani mě, ani tobě, ani našemu vztahu.“ A odejít. Případně jen: „Tohle není v pořádku. Končíme diskusi.“

Bum, a je to. Jeho pozornost jsme právě nasměrovali na jeho největší obavu: z toho, že selže. Že zůstane sám. Pokud na svých hranicích budeme trvat, máme šanci, že se jeho chování trochu obrousí a zmírní. Ne nutně, možná nakonec budeme muset sáhnout k radikálnímu řešení a najít způsob, jak ze vztahu odejít. Ale alespoň jsme situaci vzali do vlastních rukou a nesklouzli jsme do reakcí svého dětského já – kolotoče omluv a vysvětlování.

Foto: Shutterstock

Heroine radí a pomáhá v čase karantény

Pokud v době nouzového stavu a domácí izolace také čelíte spoustě nečekaných problémů a často si nevíte rady s péčí o sebe, děti či vaše blízké, možná oceníte některé rady a návody, které vám v těchto dnech přinášíme.

Aktuální číslo

  • Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
  • Ženské zdraví se často zlehčuje a zanedbává. Nemusíme to ale "vydržet". 
  • My a nespavost. Existuje ideální spánek?
  • Příloha Heroine tentokrát od dětí pro nás i od nás pro děti.
Popup se zavře za 8s