K obědu jen káva a led. Toxický trend z TikToku ničí dívky, modelingová agentura blokuje odbornou kritiku
Staré pro-ana blogy s temným pozadím nahradil pastelový „aesthetic content“ a oslava drastické disciplíny. Algoritmy sociálních sítí dnes dospívajícím dívkám servírují poruchy příjmu potravy rafinovaně skryté za wellness a clean eating. Nutriční terapeutka Markéta Gajdošová popisuje, jak se zranitelná psychika stává komoditou, proč modelingový průmysl před problémem zavírá oči a jak z této predátorské digitální pasti najít cestu ven.
Představte si, že se vaše čtrnáctiletá dcera na tři vteřiny zastaví u videa na TikToku. Sleduje úspěšnou a extrémně štíhlou modelku, která s úsměvem ukazuje, že k obědu měla jen kávu a led. Estetická inspirace, pro mozek ve vývoji nový podvědomý standard. A pro algoritmus okamžitý povel k útoku: během několika dní jí začne servírovat stovky podobných videí. Právě se kolem ní uzavřela past.
Zní to jako dystopie? Je to realita. A když se ze skryté fascinace stane problém, často následuje vstup do poradny nutričního terapeuta nebo psychoterapeuta. Někdy s lékařskou zprávou a diagnózou poruchy příjmu potravy, někdy jen s tíživým pocitem, že něco není v pořádku, často s chaosem v hlavě. Jako nutriční terapeutka vím, že taková první konverzace málokdy začíná popisem jídla. Začíná slovy „chci vypadat jako ona, chci mít její disciplínu“ a referencí na profily, které generují miliony zhlédnutí.
Nové maskování anorexie: Od temných blogů k pastelovému wellness
Dospívající dítě vidí úspěch, krásu a status. Když se ale na tento obsah podíváte očima zdravotnice, terapeutky nebo rodiče, naskočí vám husí kůže. Je to jako návrat o dobrých dvacet let zpátky – do temné éry internetu, anonymních fór a pro-anorektických blogů. Do doby, kdy jsme my samy dospívaly a se zatajeným dechem sledovaly tehdejší toxické trendy. Jenže zatímco naše generace si těmito bažinami prošla s vědomím, že přešlapuje na nebezpečném území, dnešní náctileté dívky do nich padají, aniž by si toho všimly.
Glorifikace a normalizace symptomů poruch příjmu potravy v digitálním prostoru nezmizela. Jen prošla rebrandingem. Staré pro-ana blogy z roku 2010 byly čitelné ve své destrukci – černé pozadí, drastické citáty, zjevná oslava hladovění. Dnešní dietní kultura se však adaptovala na digitální prostředí a schovala se za vizuálně přitažlivé pojmy: „aesthetic content“, „clean eating“ nebo „wellness“.
To, co dříve bylo vnímáno jako nepřijatelné a patologické, je dnes díky filtrům a prestižnímu statusu tvůrců rámováno jako nejvyšší forma sebekontroly, elegance a úspěchu. Pokud extrémní restrikci jídla prezentuje úspěšná dívka z módního průmyslu, dospívající publikum nemá šanci rozklíčovat, že sleduje něco, co by v jiném kontextu mohlo být interpretováno jako projevy vážného duševního onemocnění. Vidí jen vzor, který je společností glorifikován. Nejde ani tak o to, co influencer nebo influencerka říká. Jde o to, kým se zdá být.
Právě tento mechanismus – kdy modelingový a influencerský průmysl zavírá oči před rizikovým obsahem a dává mu komerční prostor – mě nedávno s kolegyní, psychoterapeutkou Vladimírou Pekárkovou, vedl k akci. Po několika měsících, kdy jsme poslouchaly příběhy lidí zasažených nebezpečným obsahem, jsme iniciovaly (původně neveřejný) otevřený dopis adresovaný agentuře Eskimo Bohemia. Kontaktovaly jsme ji ohledně problematického obsahu zastupované modelky. Odborné vyjádření spolu s námi k dnešnímu dni podepsalo přes 115 předních kolegů, terapeutů a organizací jako Centrum Anabell nebo 3pe.
Reakcí agentury bylo pouze okamžité zablokování našich profilů na sociálních sítích. Naším záměrem přitom nebylo vyvolat konflikt, ale nabídnout dialog. Naši následnou e-mailovou nabídku ke společnému pracovnímu setkání, kde jsme agentuře chtěli pomoci nastavit bezpečné interní mantinely, pak vedení odmítlo s odůvodněním, že se obává vytržení z kontextu a nechce kauze dodávat další materiál. Místo konstruktivního dialogu s odborníky zvolil tento zástupce kreativního byznysu defenzivu, popírání faktů a odříznutí se od odborné veřejnosti. Tím ilustruje, že odmítá vidět svou roli v epidemii psychických potíží mladé generace.
Predátorské algoritmy: Jak sítě líčí na zranitelnou dětskou psychiku
Klíčový mezigenerační rozdíl spočívá v technologii. Starý internet byl pasivní – pro-ana blog jste museli aktivně vyhledat. Dnešní sítě jsou založené na predátorských principech a dospívající se zranitelnou psychikou aktivně loví.
„Adolescence je období, kdy se identita, sebehodnota i vztah k vlastnímu tělu teprve formují, a dospívající psychika je tak mimořádně citlivá na sociální srovnávání, tlak na výkon i potřebu přijetí,“ vysvětluje psychoterapeutka Vladimíra Pekárková. I v terapeutické praxi pak podle svých slov stále častěji naráží na to, jak algoritmy tvoří pro mladého člověka nepropustné pasti: „Vytvářejí uzavřené bubliny, ve kterých se štíhlost, restrikce jídla nebo posedlost kontrolou těla jeví jako norma.“
Jakmile totiž uživatel na TikToku či Instagramu projeví sebemenší zájem o tento restriktivní obsah, algoritmus vyhodnotí jeho pozornost jako komoditu a začne mu neúprosně servírovat další a další obdobná videa. Během několika dní se feed promění v toxickou spirálu, ze které mladý mozek bez rozvinutého kritického myšlení nedokáže uniknout.
Dopady vidíme z první ruky v ambulancích denně. Nejsou to jen čísla ze statistik, jsou to reálné lidské příběhy. Klientky k nám přicházejí s rozvráceným metabolismem, ztrátou menstruace, podvýživou a také s obrovskou úzkostí a pocitem hlubokého osobního selhání. Selhání z toho, že nedokážou dosáhnout oné domnělé „disciplíny“, kterou jim sítě předkládají jako standard.
Při diskusích o regulaci rizikového obsahu se kreativní průmysl i samotní tvůrci a tvůrkyně často odvolávají na svobodu projevu. Nemá snad každý právo ukazovat své tělo, sdílet svůj denní režim nebo dokumentovat svou cestu za štíhlostí? Nemá snad úspěšná modelka právo mluvit o své disciplíně?
Kde končí svoboda projevu a začíná byznys s hladem
Jistě, má. Do jisté míry onomu světu rozumím. Mám v prostředí modelingu spoustu přátel, kolegů i klientů, a před lety jsem jako odborná poradkyně ve výživě pro československou elitní modelingovou agenturu přímo pracovala. Vím, kolik úsilí a zdravé cílevědomosti je v tomto oboru potřeba. Ale v digitálním světě, kde se stírají rozdíly mezi soukromým sdílením a byznysem, získává svoboda projevu nový rozměr. Její hranice narážejí tam, kde začínají prokazatelné a systematické dopady na veřejné zdraví.
„Dospívající si své idoly nevybírají jen podle toho, jak vypadají, ale podle toho, kým by se sami chtěli stát,“ doplňuje psychoterapeutka Pekárková s tím, že když je s úspěchem a společenským statusem spojována extrémní restrikce jídla, přebírá dospívající publikum celou tuto nebezpečnou identitu.
Influencerství už dávno není soukromým deníčkem. Je to odvětví, které generuje nemalý zisk a s tím přichází i morální odpovědnost. Pokud se součástí komerčního úspěchu stává obsah, který normalizuje a šíří symptomy poruch příjmu potravy, ocitáme se na etické křižovatce. Podobně jako jsme se jako společnost shodli na pravidlech pro regulaci reklamy na tabák či alkohol, musíme začít mluvit o hranicích marketingu, který glorifikuje hlad – byť třeba nezáměrně. Ochrana zdravého vývoje mladé generace musí v hierarchii hodnot stát vysoko.
Z této digitální pasti se nelze dostat plošnými zákazy, ale aktivní kultivací prostoru. Pokud chceme chránit sebe a své blízké, musíme algoritmy začít aktivně „převychovávat“.
První pomoc pro rodiče: Jak převychovat algoritmy a chránit děti
Učte dospívající používat tlačítko „Nezajímá mě to“. Odhlašujte sledování profilů, které v nich (nebo ve vás) vyvolávají pocity nedostatečnosti. Mluvte o tom, že za estetickým videem o ledové kávě se často skrývá lidské strádání, nikoli zdraví. A pokud máte pocit, že digitální svět už přerostl do patologie, nečekejte prosím s vyhledáním odborné pomoci.
Zdraví nikdy nebylo synonymem pro štíhlost. A čím dřív odmítneme tolerovat romantizaci hladu, extrémů a iluzí zabalených do líbivého marketingu, tím lépe pro nás všechny. A hlavně pro ty, kteří v tomto digitálním světě teprve dospívají.
