Dá se vůbec jíst normálně? Jak nejen na Vánoce nepředat své dceři poruchu příjmu potravy

„Každoročně vnímám, že jsou vánoční svátky pro mé klienty a klientky nejnáročnějším obdobím roku. Obzvláště pak pro ty, kteří se nacházejí na prahu poruch příjmu potravy (PPP). Svátky totiž spojují všechno, co je u těchto poruch (a obecně u úzkosti kolem jídla) nejcitlivější: sociální očekávání, kolektivní stolování, nevyžádané komentáře, nepředvídatelnost jídel a tlak jíst „normálně“ (aniž by někdo definoval, co to vlastně znamená),“ píše v komentáři pro web Heroine.cz nutriční terapeutka Markéta Gajdošová.

Mnozí lidé – a zejména mnohé matky – si velmi dobře uvědomují, že nezdravý vztah k jídlu od svých starších příbuzných odkoukávají i děti. Když před nimi říkáme, že „večer se nejí“, „holky musí být štíhlé“ nebo „sladké jenom za odměnu“, uloží si do hlavy, že jídlo je odměna a jídlo je nebezpečné. „Jedna z nejkrásnějších vět, které jsem v posledních dnech jako nutriční terapeutka slyšela, zazněla od zatím bezdětné klientky: „Dávám si do pořádku vztah k jídlu, protože nechci, aby moje budoucí dcera viděla, jak si její máma počítá kalorie a obsesivně řeší ploché břicho“,“ píše Gajdošová.

Každý by chtěl asi v tuto chvíli slyšet, že přece jídlo stačí neřešit, a všechno bude v pohodě. Jenže to dokáže jen málokdo, a obzvlášť o Vánocích, které se dost často točí právě kolem jídla. „V praxi nejčastěji vidím, že problém není v cukroví, ale v chybějících živinách. Nejčastěji se nám nedostává bílkovin a vlákniny a hlad zesílí – potom nás samozřejmě přepadnou chutě ještě víc. To není slabost, to je biologie. A právě proto se vyplatí nezahajovat svátky s pocitem, že musíme být perfektní, ale s vědomím, že stačí být v přítomnosti a naslouchat tomu, co naše tělo říká… Často mluví mnohem tišeji, než jsme zvyklé slyšet,“ zdůrazňuje Gajdošová.

A jaké jsou její rady a doporučení pro klidnější a vyrovnanější prosinec? Dočtete se na webu Heroine.cz.