„Není to tvoje vina, že si myslíš, že jsi tlustá.“ Burleska učí ženy přestat nenávidět svoje tělo

Žijeme v nastavení, které nám od dětství podsouvá, že krása a mládí jsou pro ženu hodnotou číslo jedna. Estetická stránka těla se stává hlavním měřítkem toho, jak jsme společností přijímány. Výsledkem je, že drtivá většina žen prožije život v permanentním boji s mindráky z vlastního těla. Performerka a lektorka burlesky Zorya Blue v nové epizodě podcastu Hlas Heroine upozorňuje, že tento vnitřní boj není naším osobním selháním. 

„Reálně každá žena nebo 99 % žen mělo nebo má nějaké mindráky spojené s tělem. A já těm holkám říkám, že to není jejich vina, není to vina jejich těla, je to vina prostředí,“ vysvětluje Zorya. Může za to systém. „To není tvoje vina, že si myslíš celý život, že jsi tlustá. Může za to kapitalismus a patriarchát.“

Neustálý tlak na dokonalost nás stojí obrovskou mentální kapacitu. Místo abychom svou energii věnovaly seberealizaci, tvorbě nebo kariéře, utápíme ji v pochybnostech, zda odpovídáme nerealistickým nárokům na vzhled, věří Zorya. Jde podle ní o gigantické, systémové plýtvání lidským potenciálem, které postihuje už velmi mladé dívky. „Kdyby šlo spočítat ten čas a mozkovou kapacitu, kterou ženy i mladé holky věnují tomu, jestli jsou dost hezké, tak to bychom s tím potenciálem, který takhle zahodíme, mohli pomalu už bydlet na Marsu,“ říká v rozhovoru.

Cesta ven z tohoto zakletí podle ní nevede přes nucený pozitivismus. Populární vlna „body positivity“ paradoxně vytváří nový tlak na to, že se ženy musí za každou cenu milovat. Zorya Blue nabízí dosažitelnější cíl: jednoduše se přestat nenávidět. „Myslím, že to je úplně v pohodě a realistický cíl – začneš tím, že se přestaneš nesnášet,“ říká v podcastu Hlas Heroine. Podle ní je normální mít dny, kdy se necítíme skvěle, ale klíčové je nebrat tyto emoce jako absolutní pravdu a netrestat se za ně.

Smyslem jejích lekcí není vychovat další burleskní umělkyně, ale nabídnout ženám léčivý prožitek vlastního těla v bezpečí a zbavit je jejich hluboce zarytých komplexů. Když ženy na vlastní oči vidí různorodost tvarů a těla různého věku, dochází k hlubokému uvolnění. „Vidíš na scéně různorodá těla, někdo je hodně štíhlý, nemá moc prsa a zadek. Někdo je zase trošku plus size, jsou tam ženy malé, vysoké, takové i makové, každý se hýbe nějak jinak. Jsou tam reprezentovaná různá těla, můžeš se na tu performerku napojit,“ říká Zorya Blue, která buduje i další projekty, jejichž cílem je podpora ženského sebevědomí.

Největší síla ke změně se skrývá v radikální laskavosti a solidaritě, kterou k sobě ženy dokážou navzájem chovat, když odhodí patriarchátem vnucenou rivalitu. Zorya ve svých kurzech záměrně buduje inkluzivní atmosféru plnou přijetí. Tato ženská podpora a schopnost pomoci druhé se přitom nemusí omezovat jen na taneční sál – projevuje se v každodenních mikrofeministických gestech ve veřejném prostoru, třeba obyčejnou pomocí matce s kočárkem na eskalátorech v MHD. Jak v podcastu Hlas Heroine vyzývá ve své mikrofeministické výzvě: „Vyjádřete vlídně účast, anebo přímo nabídněte pomoc.“ Protože právě ve vzájemné ohleduplnosti a laskavosti leží klíč k tomu, aby byl svět pro nás všechny bezpečnějším a svobodnějším místem.

Celou epizodu podcastu Hlas Heroine se Zoryou Blue si poslechněte na platformě forendors.cz/heroine nebo na webu Heroine.cz v sekci Podcast.

Co dalšího v podcastu zaznělo:

• Může být umění sexy? Jak si Zorya Blue musela na Ministerstvu kultury vybojovat oficiální status umělkyně.
• Burleska do všech domácností: Proč o sobě s nadsázkou říká, že buduje vlastní burleskní impérium.
• Mezi byznysem a „ezo“ vlnou: Proč odmítá marketingové fráze o „probouzení vnitřní bohyně a ženství“.
• Feministický zážitek z hobbymarketu: Jak ji nečekaná ženská solidarita podpořila při nákupu materiálu na rekonstrukci.
• Mýtus o rivalitě v ženských kolektivech: Proč je toxické chování žen k sobě navzájem uměle přiživováno.
• Otevřeně o single životě: Jak se zbavila společenské frustrace a studu z toho, že je většinu dospělosti bez partnera.