Ariana Grande mizí z veřejnosti i před očima. Smíme mluvit o jejím těle a o tom, co její nápadné zhubnutí znamená?
Americká zpěvačka Ariana Grande se stahuje z veřejného života, má za sebou poslední koncert. Spekulace o jejím zdraví se ale jen tak nerozplynou. Hvězdě muzikálu Čarodějka se totiž v poslední měsících dostávalo obrovské pozornosti především kvůli jejímu nápadnému úbytku hmotnosti. Smíme o Arianině těle vlastně mluvit? A je méně zodpovědné ignorovat varovné signály, nebo se vyjadřovat k fyzickému stavu někoho, koho známe jen jako globální celebritu? V komentáři pro web Heroine.cz si tyto otázky pokládá Gabriela Knížková.
„Jsem tak vděčná za to propojení, které máme. Jste tak krásnou přítomností v mém životě. Mám nejlepší fanoušky a fanynky na světě a vždy si budu vážit téhle zkušenosti,“ hlesne směrem k zaplněné O2 aréně v Londýně Ariana Grande. Je začátek září a třiatřicetiletá americká zpěvačka jen obtížně skrývá dojetí. Jde o její poslední koncert předtím, než se na dobu neurčitou stáhne z veřejného života, jak americkému časopisu People sdělil její tým. Podle zpěvaččina managementu je důvodem zejména všudypřítomná a neutuchající pozornost veřejnosti, kterou Grande v poslední době zažívá. Nevyřčený ale v oficiálním prohlášení zůstal důvod zmiňované pozornosti: obavy z toho, jak moc se popová superstar v posledních letech mění před očima, a co to doopravdy znamená.
Grande se nejprve představila jako dospívající herečka na nechvalně proslulé americké stanici Nickelodeon (o chování tamních tvůrců jsme na webu Heroine.cz dříve psali v souvislosti s úmrtím herečky Hayden Panettiere, pozn. red.), status dětské hvězdy se jí ale od té doby podařilo nesčetněkrát překonat. Postupně vydala celkem osm studiových alb, získala tři ceny Grammy a více než stovku dalších hudebních ocenění. V roce 2024 zazářila jako čarodějka Glinda ve filmové adaptaci úspěšného muzikálu Čarodějka, známější pod anglickým názvem Wicked. Právě tehdy se začaly ve větší míře objevovat náznaky, které v řadě zpěvaččiných fanoušků a fanynek vyvolávaly nepříjemné pocity. O tom, zda Arianino tělo není až příliš štíhlé, se sice spekulovalo už mnohokrát předtím, v období mediální propagace filmového muzikálu ale znepokojení nabralo na vážnosti a urgenci. Pro některé internetové blogy propagující anorexii a bulimii se současná vizáž Ariany Grande naopak stala politováníhodným „důkazem“, že se k ní mohou obracet pro inspiraci.
Ničivé ticho
To, zda Ariana Grande má poruchu příjmu potravy, se ve skutečnosti s jistotou neví. Zpěvačka totiž žádné prohlášení v tomto smyslu neučinila. Ani ten největší odborník navíc nemůže diagnózu stanovit pouze na základě fotografií či videí. Aktuální debata ohledně zpěvaččiny proměny ale otevírá prostor pro mnoho dilemat a otázek, na které patrně neexistuje správná odpověď.
Mantra o tom, že se ani k nemocně vypadajícím tělům nikdo vyjadřovat nesmíme, pak může působit až cynicky: na koncertě všichni vesele tančíme společně s Arianou, zatímco mlčky doufáme, že její organismus takový fyzický nápor vydrží.
Na jedné straně je tady dobře míněné, zlaté pravidlo, které se dá nejlépe shrnout větou „nevyjadřujte se k cizím tělům“. Ve světě, který nejen slavné ženy neustále nutí rozebírat jejich rysy od váhy přes velikost prsou až po tvar nehtů jde nepochybně o bohulibé sdělení v reakci na šikanu, jíž se ženám dostává dodnes a jejíž vrchol můžeme zařadit někam na začátek milénia. Právě z té doby si pamatujeme bulvární fotografie Britney Spears, Jessicy Simpson a jiných celebrit, kterým se pomocí domalovaných šipek média škodolibě vysmívala tu kvůli údajně silnějšímu stehnu, tam kvůli náznaku tuku na břiše. Takzvaná body neutrality – koncept, jehož cílem je ukázat, že tělo nikoho z nás nemusí nějak konkrétně vypadat, stačí, že prostě existuje – se stala přímým protikladem takového přístupu. Nejste moc tlustá ani moc hubená, zkrátka jste a bohatě to stačí, zaznělo konečně ve veřejném prostoru a na sociálních sítích. Pro známé ženy je tento vývoj obzvlášť důležitý. Dennodenně vystavovat vlastní tělo pohledům a názorům celého světa je totiž obrovská psychická zátěž. Sama Ariana ji nese už od dospívání.
Foto: Dmitri Mineev / Unsplash
Jenže pak je tu strana druhá. Poruchy příjmu potravy jsou nemoci, jimž se nejlépe daří v tichu. Předstírání, že se nic neděje, zatímco si nenápadně ničíte tělo, je jejich neodmyslitelnou součástí. Mluvit o tom, že anorexie, bulimie či ortorexie existují, a o tom, jak rozpoznat jejich varovné příznaky, je v současnosti důležitější než kdy dřív. V éře Ozempicu se totiž těla celebrit, jejichž kariéry jsou do značné míry závislé na tom, že se jim my „obyčejní“ chceme podobat, prakticky ze dne na den proměňují zpět v domněle překonaný ultra štíhlý ideál. Mantra o tom, že se ani k nemocně vypadajícím tělům nikdo vyjadřovat nesmíme, pak může působit až cynicky: na koncertě všichni vesele tančíme společně s Arianou, zatímco mlčky doufáme, že její organismus takový fyzický nápor vydrží. Je to vůbec etické? Těžko říct.
Jisté je, že si Ariana Grande v životě zaslouží být obklopena lidmi, jimž na ní záleží, a kteří se jí zároveň nebojí říkat nepříjemné pravdy. Právě její nejbližší totiž jako jediní vědí, co se se zpěvačkou děje, a mohou jí tak na rozdíl od internetových uživatelů skutečně být oporou. My ostatní můžeme zkusit dělat totéž pro naše příbuzné, kamarádky, kamarády a známé, zatímco se o poruchách příjmu potravy budeme otevřeně bavit na veřejných platformách. Nezdravé hubnutí je totiž zase trendy – a nesmíme ho nechat potichu vyhrát.
