Když přestane dospívající dívka jíst a výrazně zhubne, mívá v tom okolí rychle jasno – trpí poruchou příjmu potravy a potřebuje pomoc. Jenže když se mladý muž začne fixovat na zdravou stravu a cvičení, aby měl vyrýsovanou postavu, namísto nabídek pomoci získá mnoho lajků na sociálních sítích. Potíže s jídlem a vnímáním vlastního těla přitom nejsou zdaleka jen ženským problémem.
Pojmy jako „anorexie“ nebo „bulimie“ už patří do běžného slovníku běžné populace. Ale co například bigorexie, ortorexie nebo ARFID? Jen málokdo by asi dal dohromady, že se jedná o zvýšenou tendenci nabírat svaly na úkor tělesného tuku, obsesivně zdravé stravování nebo odmítání některých potravin kvůli jejich textuře, barvě, vůni či chuti. Tyto poruchy jsou také na vzestupu, a často se týkají chlapců a mužů.
„Poruchy příjmu potravy postihují 8 procent světové populace. Muži tvoří až třetinu případů, přesto je onemocnění stále často vnímáno jako ryze ženský problém. Muži mají významně menší šanci, že u nich bude onemocnění diagnostikováno a že dostanou adekvátní léčbu. Často přicházejí pro pomoc až ve chvíli, kdy je situace extrémně vážná,“ vysvětluje Lada Brůnová, spoluzakladatelka a ředitelka organizace 3pe, která představila kampaň NEVIDITELNÍ zaměřenou právě na poruchy příjmu potravy u mužů. Své příběhy v ní skrze fotografie vyprávějí lidé, do kterých by nikdo neřekl, s čím se v životě potýkají. Mimo jiné také Šimona, kterého ho k problémům s příjmem potravy přivedla pochvala od sestřiných kamarádek, na kterou se příliš zaměřil
Jen málokdy je možné ukázat na jeden izolovaný spouštěč, který dá do pohybu spirálu nespokojenosti s vlastním vzhledem. „Co ale spojuje mnoho lidí, kteří trpí poruchami, je skutečnost, že se jejich tělo stává něčím – a mnohdy jediným –, co mají skrze jídlo plně pod kontrolou. Ať už jde o sociální zázemí, nefunkční vztahy, nepřijetí ze strany nejbližších či lidí, s nimiž se socializují, pocit, že dotyčný člověk nezapadá. Tělo se pak stává nástrojem pro budování pocitu, že má svůj život ve vlastních rukou,“ píše ve svém textu pro web Heroine.cz Antonín Handl.
Muži, kteří hluboko ve svém nitru trpí pocity prázdnoty a úzkosti, které si kompenzují obsedantním cvičením a dodržováním jídelníčku, navíc bývají okolím obdivováni. „Takový muž může vážně poškozovat své zdraví, ale od okolí se mu třeba dostává vytoužené sociální validace. Ty jsi samej sval! Jak to děláš, že jsi tak hubený? To ti závidím, že máš takovou disciplínu! Podobné reakce člověku s onemocněním jednak potvrzují, že jedná správně, jednak připomínají, jak defektní tělo měl před rozvinutím onemocnění,“ připomíná Handl, a doporučuje nejen web organizace 3pe, ale také knihu Martiny Lupínkové Toho dna se dotýkám už málo, která zpracovává příběhy cesty k nemoci i uzdravení.