Z korporátu mezi brambory a slepice. Co jsem nedomyslela, když jsem utekla z města na vesnici
Měla stabilní práci v korporátu, dálkově studovala vysokou školu, vyhlížela kariéru a hypotéku. On měl labilní připojení k internetu, stabilní přesvědčení, že patří na venkov, a odhodlání, že jednou potká ženu, která s ním v těchto končinách stráví život. Zamilovali se a nějakou dobu rozdílené světy kombinovali. Když chtěli samotu, byli na vesnici, když ruch velkoměsta, odjeli do centra. A když chtěli být sami, byli každý u sebe doma. Pak ale Milena Toman začala prožívat krizi a rozhodla se podobně jako mnozí před ní z města utéct. S vidinou, že to bude skvělé.
„První věc: pokud plánujete stěhování na vesnici – ať už je to do domečku, stodoly, tiny-housu, maringotky, nebo kamkoliv, nikdy to nedělejte v zimě. Mohou totiž nastat situace, kdy budete potřebovat druhé. Ale druzí lidé tam co? Nejsou,“ píše ve svém příběhu o cestě z města na venkov pro časopis Heroine Milena Toman. První týdny na vesnici bojovala s vyrvanými kořeny a steskem. Chyběl jí šum města, drnčení tramvají a lidský kontakt. Ne jednou pochybovala o tom, zda udělala správné rozhodnutí, a se změnou životního stylu jí nakonec kvůli úzkostným a panickým stavům pomáhal psychoterapeut.
„Stěhování není jen formalita. Kromě výměny občanek čeká velká změna i vaši duši. Ta se může zachovat úplně jinak v prostoru, který je pro ni nový, neznámý a odlišný od toho, na co byla dosud zvyklá. Došlo mi, kolik věcí jsem brala jako samozřejmost a kolik maličkostí vytvářelo ve městě síť, díky které jsem si byla sama sebou jistá. Fakt, že nejlepší kamarádka bydlela o ulici vedle, nebo že jdete do kavárny a cestou vždycky potkáte někoho, koho znáte," píše Milena Toman ve svém textu.
Foto: Radka Bláhová
Po náročném zimním začátku se ale více napojila na přírodu. Když na jaře poprvé vyšla bosá na zahradu s kávou v ruce a mžourala do sluníčka, většina pochyb zmizela. „Ve městě jsem o cyklu přírody a fázích roku nic moc nevěděla – jediný rozdíl byl v tom, že když je zima, obleču se víc a že v létě se chodí na koupák, ale teď jsem na chod roku daleko více naladěná.“
O svém odchodu mluví podobně jako odborníci o eko-exodu. Svůj nový život připodobňuje k tomu, jakým kdysi žily naše babičky a prababičky. Co by ale dnes udělala jinak? Jak co nejlépe vycházet se starousedlíky? A proč je podle ní lepší být na mateřské dovolené ve městě a na venkov se stěhovat později? Více se dočtete na webu Heroine.cz.
